28.kapitola

27. května 2013 v 10:58 | Kikki |  FFVII - Stíny
Panebože!!! Málem mě zabilo tuhle kapitolu dopsat. Měla jsem ji rozepsanou hodně dlouho, takže můj původní záměr se opět vypařil. Takže... jsem aspoň něco vypotila... Uf.. :-)

Zack si mě moc nevšímal. Jen občas se zastavil a díval se na mě v době, kdy si myslel, že se nedívám. Jinak nic.
"Kde je vůbec Zackary?"zeptala jsem se a Zack se zastavil uprostřed své činnosti.
"Je s mými rodiči na víkendu u pobřeží."odpověděl po chvíli a já si povzdychla.
"Pohleď, já vím..."
"Nechci se s tebou o ničem bavit, Sarah. Pro mě je tahle záležitost už uzavřená. Paměť se mi vrátila, chodím do práce, stýkám se se svou rodinou a přáteli, starám se o Zackaryho, ale cokoliv co mi chceš říct už na situaci nic nezmění. Pro tebe už v mém životě není místo."řekl a dál si hleděl uklízení nádobí.
"Když mě chceš tedy ze svého života vytěsnit, proč jsi mě vzal včera dovnitř?"zeptala jsem a Zack si povzdechl.
"Co si o mě myslíš? Nejsem bezcitný."řekl a já zatnula zuby.
"Měl jsi mě tam nechat. Bylo by to pro nás oba lepší. Já bych ráno odjela a ty bys mohl v klidu předstírat, že jsme se my dva nikdy nepoznali."vyštěkla jsem a šla ven z domu. Sedla jsem si na jednu ze židlí, co měl Zack na zahradě a dívala se na krajinu před sebou. Seděla jsem tam asi hodinu, když jsem za sebou uslyšela tiché kroky. Nenamáhala jsem se jakkoliv pohnout, jen jsem dál zírala na krajinu. Zack se posadil vedle mě a povzdychl si.
"Pořád mi na tobě záleží. Jen... jsi mě zranila."řekl Zack tiše a já přikývla. "Vím, že mám občas tendenci se chovat, jako idiot a udělám pár pořádných blbostí, ale tohle... je na mě už moc."
"Já vím, že jsem se k tobě nechovala dobře. Vlastně jsem se po celou tu dobu chovala jako blázen. Byla jsem zaujatá jen sama sebou a dělala ze sebe chudinku, nebo naopak strašně tvrdou holku, ale ve skutečnosti... Nejsem nic z toho. Všechno jsem si zavinila sama. I to, že jsi odešel. Udělal jsi sice hloupost s tou výměnou krve, ale... pořád jsem to já, kdo vyhledával rozpory a plně chápu, že se mnou už nechceš mít nic společného."řekla jsem a prudce zamrkala, aby jsem zahńala slzy.
"Co vůbec tady děláš?"zeptal se a já se pousmála.
"To není důležité."zašeptala jsem a Zack se na mě zmateně podíval.
"Nestalo se nic, že ne."zeptal se opatrně a já se zasmála.
"Zacku... Od té doby, co jsi odešel se toho stalo hodně a většina z toho bohužel nebyla dobrá."povzdechla jsem si ztrápeně a Zack se mnou zatřásl.
"Prober se! Jak dlouho chceš ještě utíkat?!"zvýšil na mě hlas a já se na něj zmateně dívala.
"Tak dlouho jak bude potřeba! Já už se zpátky vracet nehodlám!"vykřikla jsem "Chci začít znova, ale ještě musím něco udělat..."dodala jsem tiše a Zack mě pustil.
"Nebude to žádná hloupost, že ne?"zašeptal Zack a já se kousla do rtu.
"Podle toho co si představíš pod slovem hloupost... Z tvého pohledu to bude hloupost...z mého nezbytnost, i když za to můžu zaplatit hodně vysokou cenu. Chci dát alespoň něco málo z toho, co jsem podělala dopořádku. Jednou to pochopíš..."řekla jsem a pousmála se, když si všimla Zackova zmateného výrazu.
"Teď to neřeš. Nemá to cenu." Ohlédla jsem se na sušák, kde schlo moje oblečení a Zack mě chytil za ruku.
"Zůstaň tu..."zašeptal a já se na něj zmateně podívala.
"To asi nebude nejlepší nápad Zacku... Nezapomeň, že už nepatřím do tvého života."řekla jsem mírně, postavila se a chtěla odejít, ale Zack šel za mnou a v domě mě přimáčkl na zeď.
"Zacku... Co to děláš?"zaúpěla jsem a sklonila tvář k zemi. Zack mě chytil za bradu a přinutil mě, aby jsem se na ně podívala.
"Zůstaň tu se mnou... Aspoň do té doby, než se vrátí Zackary. Moc se mu stýská."řekl a já překvapeně zamrkala.
"Ty chceš, aby jsem se s ním viděla?"zašeptala jsem nevěřícně a Zack se na mě jemně usmál.
"Byl jsem blbec..."řekl a pohladil mě po tváři. Po tváři se mi rozlil blažený úsměv a já Zackovi samým štěstím skočila kolem krku.
"Děkuju..."vykvikla jsem a zase Zacka rychle pustila. Chtěla jsem vyžblebtnout nějakou omluvu, ale připohledu na něj jsem se zarazila. Přitiskl se na mě a prudce se mi přisál na rty. Zaryla jsem mu nehty do ramen a užívala si polibku. Tak moc jsem po tomhle toužila... zavzdychla jsem a Zack se ode mě trochu odtáhl, ale ne moc. Jen tolik, aby jsme se pořád dotýkali.
"Neměl bych tohle dělat..."zamumlal a já přikývla.
"To ani jeden z nás. Ať se stane cokoliv já odejdu. Nedělej nic, čeho budeš později litovat, protože já se možná už nikdy nevrátím..." snažila jsem se ho odradit.
"Toho, že jsem tě poznal nikdy litovat nezačnu. Jediné čeho lituji je, že se to mezi námi tak pokazilo."řekl a já se usmála. Zack se na mě chvíli díval a pak zavrtěl hlavou. Odstoupil ode mě a spěšně odešel. Zůstala jsem tam stát jako tvrdé Y, než jsem se probrala z šoku a pousmála se.
"Dobrá volba, Zacku..."zamumlala jsem a šla se natáhnout ven na lehátko.


Protáhla jsem se a šla do domu. Venku jsem strávila celý den válením na lehátku. Vešla jsem do domu a povzdechla si. V kuchyni jsem uslyšela šramot a vzteklé zavrčení. Šla jsem se tam podívat a uviděla Zacka, jak se krmí. Otočil se ke mě a s temným zavrčením položil svou potravu na stůl.
"Vypadni..."zavrčel a já se znuděně opřela o futra.
"Takže teď se ke mě zase budeš chovat hnusně?"zeptala jsem se znuděně a Zack se zarazil.
"Prosím... nech mě o samotě.."řekl udýchaně a já provokatérsky šla a posadila se na linku.
"Proč? Předemnou tohle skrývat nemusíš..."řekla jsem klidně a Zack zakňučel.
"Prosím... Nech mě o samotě! Nechci ti ublížit..."řekl zoufale a já se pousmála. Tohle jsem mu kdysi řekla také.
"Mě neublížíš... Leda že... máš chuť na mě..."řekla jsem a podvihla koutek, když Zack ztrápeně zavřel oči. "Když je to tak..."zamumlala jsem a agresivně si zaryla nehet do jemné kůže na krku. Po krku mi stékal potůček krve a stékal mi mezi ňadry. Zack to fascinovaně sledoval a já se pousmála. Seskočila jsem z linky a stoupla si těsně před něj. Podívala jsem se mu do očí, popadla do za vlasy a stáhla si ho dolů pro polibek. Slízla jsem mu ze rtů zbytky krve a pootevřela ústa, když jsem ucítila nápor Zackova jazyka. Zack mě popadl za zadek, vytáhl mě nahoru a já obtočila svoje nohy kolem jeho pasu. Zack vyběhl schody a padl i se mnou na postel. Přitlačil mě pod sebou a já zasténala. Přejel mi rty po krku a olízl ranku, kterou jsem si způsobila. Lehce mě škrábl zuby a olízl pár kapiček krve. Rukama mi vjel pod tričko a hladil mě po břiše, až se zarazil pod ňadry. Chvíli se na mě pátravě díval, než se usmál a vtiskl mi nežný polibek na rty.
"Promiň... Nechal jsem se unést."zašeptal a já vztekle zavrčela. Vzepjala jsem se v bocích a přetočila se na něj.
"Tak hele Faire... To tvoje vyspělý já, mě začíná fakticky štvát!"vyštěkla jsem, přetáhla si triko přes hlavu a odhodila ho neznámo kam. Zack jen zamžikal a podvolil se, když jsem se mu vztekle přisála na rty a lehce ho kousla. Obejmul mě kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Vyhrnula jsem mu triko a přinutila Zacka, aby se z něj svléknul.

Leželi jsme vedle sebe a jen se dívali do stropu. Měla jsem rozkousaný krk a ramena a k mé nespokojenosti to pořád trochu krvácelo. Zack se ke mě naklonil a prohrábl mi vlasy. Zvídavě jsem se na něj podívala a všimla si bolestného pohledu, kterým si mě prohlížel.
"Co se děje?"zeptala jsem se a Zack si povzdechl.
"Já jen...to nic."řekl, povzdechla jsem si a přitáhla si ho zpátky k sobě.
"Na nic z toho nemysli. Dneska ne..."zamumlala jsem mu do vlasů a Zack se pousmál. Přitiskl se ke mě a jemně mě políbil na jednu z krvácejících ranek.
"Promiň... přehnal jsem to."řekl a já se uchcechtla.
"To nevadí... jen budeš mít zakrvácené povlečení."zamumlala jsem a Zack mě jemně kousl.
"Koukám, že jsi neustále při chuti."konstatovala jsem, když se mi přisál na krvácející ránu a do stehna mě začala tlačit jistá nahá část Zackova těla.
"Já vždycky."řekl uličnicky a znovu na mě nalehl.

Ráno jsem vstala a líně se protáhla. Zack se vedle mě zavrtěl a pohladil mě po holé zadnici.
"Dobré ráno."zamumlal a políbil mě. Usmála jsem se na něj a prohrábla mu husté vlasy.
"Tobě též."špitla jsem a Zack si mě k sobě prudce přitáhl.
"Co ramena?"zeptal se a prohlédl mi i krk.
"Jak vidíš, tak jsou v pořádku, ale ty můžeš tohle povlečení vyhodit."řekla jsem a Zack jen pokrčil ledabyle rameny. Povzdechla jsem si a jemně se usmála při vzpomínce na naší společně strávenou noc. Milovali jsme se přinejmenším desetkrát. Zack mi jemně přejel po boku a něžně políbil.
"Dneska večer má přijet Zackary."řekl Zack a já se smutně pousmála.
"Víš... Napadlo mě, jestli by jsi tu nechtěla zůstat napořád."řekl a já se na něj se slzami v očích podívala. Zack se na mě podíval a pak ohnul pohledem, když si všiml mého výrazu.
"Promiň... Vím, že musíš odejít. Já jen... nechci o tebe znovu přijít."zašeptal, vyklouzl z postele a odešel. Zůstala jsem civět na dveře a povzdechla si. Omotala jsem si kolem sebe peřinu a šla za ním. Našla jsem ho v koupelně a zrudla, když se Zack ke mě otočil a mě teprve teď došklo, že byl nahý. Pohledem jsem studovala podlahu a kousla se do rtu.
"Zacku... já nechci odejít, ale tohle udělat musím. Jestli se mi to povede, tak pochopíš proč jsem to udělala a bude se i tobě mnohem lépe dýchat."řekla jsem tiše a Zack si povzdechl.
"Proč mi tedy neřekneš o co se jedná?"zeptal se Zack, založil si ruce na prsou a očividně se nenechal vyvést z míry faktem, že přede mnou stojí nahý.
"Kdybych ti to řekla... řekl by jsi, že jsem se zbláznila. Nesouhlasil by jsi s tím."argumentovala jsem slabě a pořád se držela pohledem na zemi.
"A tohle mi to má zjednoduššit? Sáro, zatraceně..."povzdychl si a já přikývla. "Nechci o tebe přijít stejně jako o Aki. Můžeš mi něco slíbit?"zeptal se mě a stoupl si přede mě.
"A co?"zeptala jsem se a podívala mu do očí.
"Že se ti nic nestane a že se mi vrátíš..."řekl a já se zamračila.
"Dobře. Slibuju, že pro to udělám všechno co půjde." Zack se na mě znepokojeně díval, pak si mě prudce a silně obejmul. Drtil mě v objetí a já se cítila jako podvodnice. Věděla jsem, že slib nejspíš nebudu moci splnit. Nebyla velká možnost, že přežiju. To mi bylo řečeno už hned na začátku, včetně toho, že je velká pravděpodobnost, že to budou mí přátelé kdo se mě pokusí zabít.
"Dáme si sprchu? zeptal se Zack a já se pousmála.
"To by chtělo."řekla jsem a zrudla, když ze mě Zack stáhl peřinu. Zasmál se, když viděl moje pokusy se zakrýt a vtáhl mě do sprchového koutu.
 

27.kapitola

10. dubna 2013 v 14:58 | Kikki |  FFVII - Stíny
Vstala jsem z postele, oblékla se a vyběhla z bytu ven. Potřebovala jsem si o něčem promluvit s Aerith. Doufala jsem, že by mi mohla pomoct. Doběhla jsem ke dveřím bytu, ve kterém bydlela i s Gavinem a zarazila se. Slyšela jsem srz dveře něco, co mi nahnalo husí kůži. Přilepila jsem ucho na dveře a poslouuchala.
"Aer... neplač. Můžeme si něaké dítě adoptovat."slyšela jsem Gavina, jak Aerith konejší, ale očividně tím spustil jen další vlnu pláče.
"Když já... já bych chtěla dítě s tebou."zavzlykala. "Někdy Sarah zazlívám, že ze mě udělala tohle. Nikdy nebudeme moci žít tak, jak by jsme chtěli a to jen díky ní... Byla tak sobecká, že mě i Angeala přeměnila... A já tebe a Zacka. Občas uvažuju, že kdyby jí nebylo, nestalo by se nic z toho. Všechno by bylo tak jak má být."
"Nemyslela to zle."řekl Gavin tiše a Aerith zavzdychala.
"Já vím, ale občas mě přepadne vůdči ní taková zloba... Tohle jí nejspíš nikdy neodpustím, i když ji mám ráda." řekl Aerith tiše a já se odpotácela o kousek dál ode dveří. Polekaně jsem sebou trhla, když se dveře otevřely a z nich vyšla Aerith. Vyděšeně se na mě dívala a já se kousla do rtu.
"Ty jsi..."zamumlala tiše.
"Omlouvám se ti. Máš pravdu. Jsem sobecká... je to všechno moje chyba."řekla jsem a odcházela.
"Mami...?"zavolal za mnou tiše Gavin. Ohlédla jsem se přes rameno a pousmála se. Gavin se na mě bezmocně díval a já se na okamžik zastavila, než jsem spěšně odešla. Zamířila jsem si to k Angealovi do kanceláře.
Vpadla jsem tam bez zaklepání a zhroutila se na židli.
"Děje se něco?"zeptal se a já zavrtěla hlavou.
"Jen se tě chci na něco zeptat. Ehm... Vadí ti, že jsi upír?" Angeal se na mě zkoumavě podíval a povzdychl si.
"Samozřejmě. Téměř to už nevnímám, ale jsou chvíle, kdy si plně uvědomuji co jsem zač."
"A... zazlíváš mi to?"zeptala jsem se opatrně.
"Mám- li být upřímný, tak někdy ano. Jsi silná, zvládla by jsi to beze mě, ale chápu, že v té situaci v jaké jsi byla, bylo těžké se rozhodnout. Rozhodla ses, sice špatně, ale rozhodla. To se už změnit nedá a já se to snažím brát, tak jak to je."
"Takže... by jsi chtěl být znovu člověkem?"kuňkla jsem a Angeal se na mě zmateně podíval.
"Ano. Proč ty otázky?"zajímal se Angeal a já se pousmála.
"Jen jsem tak přemýšlela a chtěla jsem vědět jak to bereš."řekla jsem a zvedla se k odchodu.
"Ty už odcházíš?"udivil se a já přikývla.
"Mám toho hodně na práci, jo a mimochodem... Mohl by jsi k mojí jednotce přiřadit někoho jiného než Gravese? Mlátí vojáky do bezvědomí."vzpomněla jsem si mezi dveřmi.
"A proč jí nevelíš ty sama?"zeptal se Angeal a já se zarazila.
"Nejsem si jistá, že bych to teď zvládla. Musím zařídit jednu věc a nevím jak dlouho mi to bude trvat."vysvětlila jsem a Angeal pokrčil rameny.
"Jak chceš."
"Jo... Tak ahoj."zamumlala jsem a odešla.

Seděla jsem na posteli a četla si dopis, který jsem tu hodlalal po sobě nechat. Telefon jsem nechala rozduplý na zemi. Naposledy jsem se prošla po bytě, než jsem za sebou byt zabouchla. Nechala jsem tam všechno, kromě zbraní. Pomalu jsem odcházela a dávala si záležet, aby mě zachytili bezpečnostní kamery. V garáži jsem nasedla na motorku a nastartovala.
"Odjíždíš?"ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a přikývla.
"Nemám důvod tu už zůstávat."řekla jsem tiše a Reno se uchechtl.
"Přece to nemůže být tak zlý, aby jsi musela odejít, ne?" Dlouze si potáhl z cigarety a vyfoukl obláček kouře.
"Reno... Já... Zpackala jsem jim životy už dost. Beze mě všem bude líp."zamumlala jsem a Reno zavrtěl hlavou.
"Blbost!"zavrčel a já se pousmála.
"Měj se hezky."řekla jsem a odjela.


Dojela jsem do jedné obyčejné vesnice. Zaparkovala jsem před penzionem a opatrně nakoukla dovnitř.
"Dobrý večer."pozdravila jsem postarší dámu, která seděla za pultem.
"Dobrý večer. Čím Vám mohu posloužit?"zeptala se a mile se usmívala.
"Máte ještě nějaký volný pokoj?"zeptala jsem se a dáma zavrtěla hlavou.
"Je mi líto, ale dnes máme plno. Zkuste to v další vesnici, je tam nový krásný penzion."
"Aha. Mockrát děkuji. Nashledanou."zamumlala jsem a s povzdechem se posadila na motorku. Vytáhla jsem mapu a hledala cestu do nejbližší vesnice. Byla jsem asi 50 km od Gongagy, ale chtěla jsem se tomu místu vyhnout, jak jen bude v mých možnostech. Nastartovala jsem a rozjela se k další vesnici. Pezion jsem naštěstí našla hned, ale moje nadšení opadlo, když mi bylo řečeno, že mají plno. Povzdechla jsem si a posadila se venku na obruvník. Tak moc jsem toužila po posteli. Nespala jsem v pořádné posteli více než 2 měsíce. Nakonec asi přece jen budu muset do Gongagy, pokud nechci celou noc vyskakovat ze spacáku se zbraní v ruce, protože jsem slyšela kolem se něco šustnout. Naskočila jsem na motorku a rozjela se do Gongagy. Samozřejmě se opakovalo to samé jako v předchozích penzionech. Vyběhla jsem ven z penzionu a vztekle nakopla nedaleký pařez.
"Zatraceně! Není možný, aby byly všechny penziony v okolí tak narvaný. Kdo by asi jezdil na dovolenou do takovýho zapadákova?"frflala jsem tiše a zarazila se, když jsem ucítila v zádech něčí pohled. Rozhlédla jsem se a uviděla na okně, jak se nepatrně zavlnila záclona. Asi jen nějaký zvědavec, řekla jsem si a mávla nad tím rukou.
"Takže dneska spím venku... No super! Zrovna, když má celou noc pršet. To je ale pech..."remcala jsem a natáhla si karimatku pod jeden strom.

Zack se podíval z okna a ztuhl. Promnul si oči a podíval se znovu,aby se přesvědčil, že se mu to přece jen nezdálo. Stála tam Sarah a prohlížela si penzion naproti jeho domu. Vešla dovnitř a za pár minut se se zoufalým výrazem výrazem vyřítila ven. Chvíli tam nadávala, než se rozeběhla k jednomu z pařezů a začala ho rozzuřeně okopávat, než se zarazila a otočila se. Zack odskočil od okna a opatrně nakoukl ven. Sarah si roztáhla karimatku pod strom a začala si rozestýlat. Zack se pobaveně podíval na nebe zatažené těžkými bouřkovými mraky a s úsměvem šel připravovat večeři.

Za tmy jsem si tam lehla, zachumlala se do spacáku a přez sebe a samozřejmě i přes motorku. Chvíli byl klid, ale kolem desáté hodiny začalo počasí řádit, jako zběsilé. Byla jsem mokrá jako myš. Plachta mě moc před deštěm neochránila, protože byla už přece jen hodně opotřebovaná a místy děravá. Otřásla jsem se zimou a toužebně se podívala na jeden z domů, ve kterém se svítilo.

Zack se podíval ven z okna a povzdychl si, když uviděl Sarah jak se krčí pod stromem. Musela být mokrá na kost. Oblékl si bundu a vyšel ven.

Uvidělajsem jak se dveře jednoho z domů otevřely a z nich vystoupila mužská postava. Muž rychle zamířil ke mě a já zatnula zuby, aby jsem jimi přestala cvakat. Muž si stoupl nade mě a já se zamračila.
"Vezmi si věci a pojď."řekl neutrálně a já se zarazila, než jsem se začala spěšně pakovat. Následovala jsem muže do domu a zavřela za sebou dveře. Muž byl doposud ke mě otočený zády, ale s určitostí jsem věděla, že je mladý. Stáhl si kapucu a svékl bundu a mě se málem podlomili kolena, když se ke mě otočil s chladným pohledem.
"Zacku..."špitla jsem.
"Koupelna je nahoře naproti schodům. Oblečení na převlečení ti donesu."řekl chladně a odešel. Šla jsem se osprchovat. Když jsem vyšla ze sprchového koutu, na stoličce ležel připravený ručník a oblečení. S povzdechem jsem se ustrojila a sešla dolů najít Zacka. Našla jsem ho v kuchyni u stolu.
"Zacku...Proč..."chtěla jsem se ho zeptat proč odešel, ale zmlkla jsem, když na mě upřel nepřístupný pohled.
"Budeš spát v obýváku. Dobrou."řekl a odešel. Zůstala jsem tam zmateně stát, než jsem se vzpamatovala z šoku a šla si lehnout.

Ráno jsem se vzbudila a plácla se na čelo, když mi došlo, že moje jediné oblečení jsem nechala v koupelně nepověšené. S povzdechem jsem vyšla schody a vpadla do koupelny. Hledala jsem moje oblečení, ale bylo pryč. Povzdechla jsem si a šla zpátky do obýváku, kde jsem po sobě aspoň odestlala a pak si sedla a čekala, než se Zack vzbudí, aby jsem se ho zeptala kam se podělo mé oblečení. Zack sešel asi až za hodinu a půl a probodl mě udiveným pohledem.
"Mohla sis zapnout televizi."řekl a pokračoval do kuchyně. Zvedla jsem se a šla za ním.
"Kde je moje oblečení?"zeptala jsem se mírně a Zack se ke mě otočil zády.
"Proč? Spěcháš?"zeptal se jako by nic a já si povzdechla.
"Ne, ale chtěla jsem odejít už před několika hodinami."zamumlala jsem a Zack pokrčil rameny.
"To asi nebude možné, protože jsem ho dal prát."řekl a já přikývla.
"Děkuju, ale to jsi nemusel."
"Nemusel, ale bylo pěkně špinavé."řekl a odešel. Schlíple jsem se odpajdala do obýváku a posadila se na gauč.

26.kapitola

3. března 2013 v 3:15 | Kikki |  FFVII - Stíny
Mě už moc do spánku nebylo. Něco jako svatba...Pch... Tiše jsem se zvedla, oblékla se a odešla z bytu. Bezcílně jsem se potloukala zšeřelou Shinrou, když mě někdo popadl za rameno. Vyděšeně jsem se otočila a chtěla dotyčného udeřit, když jsem se zarazila.
"Azareli? Co tu děláš?"zeptala jsem se a Azarel se pousmál.
"Nemohu spát a koukám, že nejsem jediný."řekl a já přikývla. "Tak co tě trápí?"otočil se na mě po chvíli ticha.
"Co znamená, když si dva upíři mezi sebou...no...víš co... nemůžu si vzpomenou na to slovo, sakra!" Azarel se na mě významně podíval a já zrudla.
"Myslíš výměnu krve?"řekl a já přikývla. "Proč tě to zajímá? Včera jsem se o tom samém bavil se Zackem."řekl a upřeně se mi podíval na krk. "On to udělal, že?"zeptal se a já potupně přikývla. Azarel si povzdechl a šel se posadit. Sedla jsem si vedle něj a čekala.
"Výměna krve je velmi starý zvyk mezi dvěma upíry, kteří si tím slibují věrnost. Touto výměnou vzniká pouto, které se dá zpřetrhat jen velmi těžko. Ty jsi Zackova upíří družka."řekl Azarel a já se zamračila.
"Chci to pouto zrušit. Nevěděla jsem o tom."
"To už asi nebude možné. Překvapuje mě, že nejsi v tomhle ohledu vůbec informovaná. Každopádně nemáš na výběr. To pouto je tu a ty se s tím musíš naučit žít a to i v případě, že se Zackem nebudete spolu. Přetrvá věky."řekl Azarel.
"O jaké formě pouta mluvíš?"
"To poznáš sama. U každého upíra se to projevuje jinak."řekl a odešel. Chvíli jsem tam seděla a zírala tupě do prázdna, když mě vyrušil smích. Seděla jsem bez hnutí a snažila se splynout se stínem. Na protější straně haly běžela se smíchem Aerith a za ní Gavin. Chytil ji kolem pasu a zatočil se s ní. Vypadali tak šťastně až mě z toho bodlo u srdce. Políbil jí a já se potichu zvedla, aby jsem jim nechala soukromí.
"Mami?"ozvalo se za mnou, když jsem vešla do jedné z chodeb.
"Nenechte se rušit."zvolala jsem tiše a šla dál. Zamířila jsem na střechu, kde jsem se posadila a dívala se na třpytící diamanty na nebi.

Otevřela jsem oči a zamžourala. Musela jsem usnout. Posadila jsem se a podívala se na krajinu před sebou zalitou oranžovou září. Sledovala jsem východ slunce a ucítila paniku, naprosto neopodstatněnou paniku a hněv. Zamračila jsem se a vydala se zpátky do bytu. Jen co jsem vešla, měla jsem proti sobě nastoupeného Zacka, který byl opět rozčílený.
"Kde jsi byla?"zeptal se a já se pousmála. Ani nevim kde se ve mě vzal náhle ten klid. Jindy bych už byla vzteky bez sebe, že se opovažuje se mnou takhle jednat.
"Na střeše."odpověděla jsem a Zack zaskřípal zuby.
"Celou noc?"obořil se na mě a já se zamračila.
"No a?"pověsila jsem si bundu na věšák a zkopla boty.
"Měl jsem o tebe strach, když jsem v noci zjistil, že vedle mě nejsi a ty mi jen tak s klidem oznámíš, že jsi byla celou noc na střeše?"zeptal se mě sice o poznání klidněji, ale pořád mohl vybuchnout.
"Jo. Usnula jsem tam."pokrčila jsem rameny a prošla kolem něj.
"Bezvadný! Tak ty raději budeš spát na střeše než se mnou v posteli."zafrflal a já si povzdechla.
"Hele, já si můžu dělat co chci! To, že sis mě k sobě připoutal neznamená, že na mě máš nárok. Byl to od tebe podfuk!"zvýšila jsem hlas a Zack se na mě zamračil.
"Tím chceš říct, že..."zarazil se a pak sklesle sklonil tvář k zemi. "Fajn. Máš co jsi chtěla."řekl poraženě a odešel do ložnice. Povzdechla jsem si a šla se posadit do kuchyně. Žaludek se mi svíral a bolelo mě u srdce. Cítila jsem se jako by moje pocity už nebyly mé. Seděla jsem tam ani nevím jak dlouho zahloubaná do vlastních pocitů. Z toho mě vytrhlo až bouchnutí dveří. Zvedla jsem se a šla do ložnice, kde mě čekal šok. Všechny Zackovi věci byly pryč. On...odešel. Padla jsem na postel a prázdně zírala na jedno místo ve stropě. Bylo mi do pláče, ale nemohla jsem brečet. Nešlo to. Cítila jsem se uvnitř tak vyhořele jako nikdy předtím.

Uplynuly dva měsíce a já o Zackovi neměla žádné zprávy. Podle všeho se společně se Zackarym odstěhovali mimo Midgar, což mi potvrdila sama Aerith, ale nikdo mi nechtěl říct kam. Zack mě chtěl mít z očí, takže jsem se přestala ptát. Zvedla jsem se a bosa šla na střechu. Chodila jsem tam často. Stála jsem na střeše a dívala se na zapadající slunce. Přešla jsem k okraji střechy a podívala se dolů. Rozpažila jsem paže a zavřela oči. Převážila jsem se dopředu a užívala si volný pád. Pár desítek metrů nad zemí mi vytřelila ze zad křídla a já vzlétla vysoko nahoru.

Zack se probudil a otřel si z čela krůpěje potu. Potichu se zvedl a odešel i s telefonem do obýváku. Roztřeseně vytočil číslo na Angeala a díval se ven z okna.
"Ano Zacku?"ozval se v telefonu hlas jeho mentora.
"Angeal...Kde je Sarah? Je v pořádku?"
"Je v pořádku. Zrovna mi proletěla kolem okna."řekl Angeal a Zack se zarazil.
"Proletěla?"
"Ano, proletěla. Sarah má křídla Zacku."řekl Angeal pobaveně a Zack zasténal.
"Zapomněl jsem na to."zamumlal.
"To je poprvé co ses na ni zeptal. Děje se něco?"zajímal se Angeal a Zack si povzdechl.
"Ne, jen jsem měl zlý sen."řekl Zack a prohrábl si vlasy. "To je všechno. Omlouvám se, že jsem rušil. Ahoj."ukončil hovor a vracel se do ložnice. Ve dveřích se zastavil a podíval na dívku, která spokojeně spala v jeho posteli. Byla to jen jednodenní známost. Ráno ji vyprovodí a už se s ní nikdy neuvidí, takhle to dělal s každou. Nechtěl se vázat. Lehl si zpátky do postele a snažil se spát.

Vyšla jsem ze sprchy, usušila si vlasy, které mi momentálně dosahovaly do výše boků a oblékla jsem si na sebe černé šaty s rozšířenými rukávy lemované rudou krajkou dlouhé po kotníky s rozparky po stranách až k bokům, aby nohám umožňovaly volnější pohyb . Pod šaty jsem si spěšně natáhla černé legíny, na obě stehna jsem si připnula pás se zbraní s několika zásobníkya přes ramena přehodila kabát s obrovskou kapucou.Obula jsem si vysoké kozačky s kovovými přezkami a zastrčila si do pravé dýku. Nechtěla jsem nosit meč, protože byl až moc nápadný. Používala jsem ho jen, když mě Angeal poslal na misi a já jsem šla jen odnést Cloudovi balíčky Zackarymu k narozeninám, protože slíbil, že za Zackem stejně pojede takže mu prý dárky donese. Vyšla jsem ven ze Shinry a natáhla si kapucu hluboko do obličeje, protože padal sníh. ZIma přišla zcela nečekaně a s ní i to bílé svinstvo. Přemýšlela jsem jestli bych neprovětrala motorku, ale nakonec jsem si řekla, že mi procházka neuškodí. Zamířila jsem tedy k Sedmému nebi.

Vešla jsem do baru a uviděla Tifu jak se na mě podezřívavě mračí.
"Přejete si?"zeptala se a já si stáhla kapucu z hlavy. V ten okamžik její nepřátelský pohled zmizel a nahradil jej úsměv.
"Jen nesu Cloudovi dárky pro Zackaryho."řekla jsem a položila dárky na bar.
"Mohla jsi zavolat. Cloud by pro ně dojel."řekla Tifa mírně a já zavrtěla hlavou.
"Nabídla jsem se, že je odnesu. Chtěla jsem se jít projít. Něměla nic na práci."zamumlala jsem a podívala se na schody, odkud jsem slyšela kroky.
"Cloude... Sarah donesla dárky pro Zackaryho."řekla Tifa a Cloud se na mě zvláštně podíval.
"Nemusela jsi se namáhat. Dojel bych pro ně."řekl a Tifa se usmála.
"Taky jsem jí to říkala."zasmála se a podívala se na mě. "Tak tu pořád tak nestůj a posaď se."pobídla mě a já se posadila na barovou židli. Cloud vzal dárky a odešel s nimi nahoru.
"Dlouho jsme se neviděli."řekl a já přikývla." Koukám, že jsi změnila styl."poznamenala a já přikývla.
"Ano. Přišla změna."zamumlala jsem a Tifě poklesl úsměv. Chvíli bylo trapné ticho než na mě Tifa znovu promluvila.
"Dáš si něco?"nabídla mi a já zavrtěla hlavou.
"Ne, děkuji."podívala jsem se na hodiny a natáhla si znovu kapuci na hlavu. "Musím jít."řekla jsem a seskočila ze židle. "Měj se hezky...Tifo."řekla jsem a vyběhla ze dveří.

Tifa zůstala zírat na dveře a povzdechla si. "A já myslela, že má dneska volno." Cloud sešel dolů ze schodů a posadil se na židli.
"Moc se tu nezdržela."poznamenal a Tifa přikývla.
"Jo. Pokaždé, když ji potkám mám z ní divný pocit, ale dneska se mi to zdálo jiné...Zlé. Jako by vzduch v místnosti zhoustl."řekla Tifa a znepokojeně se podívala na Clouda, který přikývl.
"Máš pravdu. Je to divné."zamumlal Cloud a Tifa se podívala na dveře, jako by očekávala, že jimi někdo vejde.

Bezcílně jsem se procházela po městě a zastavila se u jednoho z domů. Byl mi něčím povědomý, ale nedokázala jsem si ho s ničím spojit. Podívala jsem se na jmenovku na zvonku a zamračila se. "Fair" Otočila jsem se a běžela odtamtud co nejdál. Zastavila jsem se až deset bloků odtamtud. Zhroutila jsem se na schody a začala se dávit. Znaveně jsem se opřela o zábradlí a zavřela oči. Před očima se mi promítla nahá dívka ležící v posteli a následně jak ji dotyčný posílá pryč. Věděla jsem co to znamená. Měla jsem díky poutu možnost vidět Zackovýma očima. Denně se mi to stávala minimálně třikrát. Dalo by se to nazvat mučením. Jedna věc byla ta, že Zack zmizel a druhá věc bylo vědět, že si do postele tahá pokaždé jinou ženskou, ale o Zackaryho se staral vzorně. Aspoň něco. Povzdechla jsem si a postavila se na nohy. Zajímalo by mě, jak se pouto projevuje na něm, ale to se asi už nedozvím. Zamířila jsem si to zpátky ke Shinře a otočila jsem se a uviděla muže s maskou. Znepokojilo mě to, tak jsem přidala do kroku. Ať jsem šla kamkoliv, tak muž šel neustále za mnou. Rozeběhla jsem se a snažila se mu utéct, ale podle rychlosti a jeho vytrvalosti jsem poznala, že dotyčný je upír. Člověk by nevydržel takovou dobu běžet tak zběsilým tempem. Prudce jsem se zastavila otočila se a vytáhla pistole. Dvakrát jsem na něj vystřelila a a snažila se vyhnout dýkám, které proti mě mrštil. Všem jsem se vyhnula až na jednu, která se mi zabodla do ramene.

Zack hekl a chytil se za rameno. Cítil prudkou bolest, jako by ho někdo bodl. Párkrát se zhluboka nadechl a bolest ustoupila až zmizela docela. Tahle bolest nebyla jen tak, to věděl.

S řevem jsem vyškubla si dýku z ramene, otočila se a začala znovu utíkat. Musela jsem se dostat rychle do Shinry. Tenhle upír mohl mít někde poblíž kamarády a to by pro mě nemuselo být dobré, protože tohle vypadalo na čistokrevného upíra a ne ty zmutované ubožáky, které jsme drželi ve sklepeních. Snažila jsem se rozevřít křídla, ale ten hajzl očividně moc dobře věděl na koho útočí a okamžitě mě zasáhl do křídla. Do očí mi vhrkly slzy. Mohla jsem použít magii, ale to, co mě Azarel naučil by mohlo ve městě udělat dost ošklivou paseku. Odrazila jsem se od země a pokusila se vzlétnout. Podařilo se, ale věděla jsem že neletím na dlouho. Křídlo mě moc dlouho neunese. Ve vzduchu jsem se otočila a ještě několikrát vystřelila na upíra. Několikrát jsem ho zasáhla. Ušklíbla jsem se ve škodolibé radosti a letěla ke Shinře. Krev z ran tekla rychleji než se mi zamlouvalo a já se cítila na pokraji sil. Zatnula jsem zuby a podívala se pod sebe. Letěla jsem až moc vysoko, a proto jsem sletěla trochu níž, protože kdybych ztratila vědomí v té výšce, ve které jsem byla mohla bych si při pádu hodně ublížit. Ještě pár desítek metrů a budu na uzemí Shinry, povzbuzovala jsem se a snažila se přemoct mžitky před očima. Jen co jsem proletěla nad hlavní bránou, povolila jsem. Spadla jsem a po dopadu na zem jsem udělala ještě několik kotoulů, při kterých mi zapraštili kosti. Zůstala jsem ležet na zádech ve sněhu a s pocitem bezpečí zavřela oči.

Zack lapal po dechu a křečovitě se držel stolu, aby neupadl. věděl, že ta bolest něco zmanemá, ale ani na chvíli si nepřipouštěl, že by se mohlo Sarah něco stát. Viděl ji utíkat, bránit se a nakonec ležet v krvi ve sněhu. Posadil se na židli a prohrábl si vlasy. Chtěl se vrátit zpátky a chránit ji, ale ona o to nestála. Nestála o něj. Dala mu to jasně najevo a on nechtěl být za toho blbce, který jí pořád nadbíhá. Zatřásl hlavou a usmál se na chlapce, který se na něj zvídavě díval.

Vzbudila jsem se ve svém pokoji a zamračila se. Jsem moc slabá... Musím trénovat, aby mě příště tak lehce nedostali. Musím!
 


25.kapitola

1. března 2013 v 2:49 | Kikki |  FFVII - Stíny
Na Zackovo naléhání jsem se oblékla a šla s ním do města. Procházeli jsme se a Zack se zastavil u strmého srázu. Shlédla jsem dolů a povzdechla si. Slumy byly pořád jen hromada trosek.
"Co tu děláte?"ozvalo se za námi. Otočila jsem se a pousmála na Aerith, která stála za námi s košíkem květin.
"Jsme na procházce."odpověděla jsem a všimla si, jak Zack pořád kouká na košík květin.
"Pořád se staráš o květiny?"zeptal se beze špetky předchozího veselí a Aerith se na něj překvapeně podívala.
"Ano, tedy o ten zbytek, který tam zbyl. Místo mých květin je v kostele jezírko."vysvětlila a Zack se nepřítomně usmál. "Jdu do kostela. Nechcete jít se mnou?"navrhla Aerith a Zack potěšeně přikývl.
"Omlouvám se, ale není mi moc dobře. Vrátím se zpátky do Shinry a půjdu si lehnout."odmítla jsem a Zack se zamračil.
"Zdáš se mi v poslední době bledá."řekla Aerith a položila mi ruku na čelo.
"Aerith..."zavrčela jsem a ona mě sjela káravým pohledem.
"Půjdu s tebou."řekl Zack a já zavrtěla hlavou.
"Není třeba. Zvládnu to sama."odmítla jsem a dala se pomalu k odchodu. Počkala jsem až budou z dohledu a šla naopačnou stranu od Shinry. Věděla jsem, že mě Aerith nejspíš zabije až zjistí, že jsem jí lhala, ale potřebovala jsem být sama a Zack byl na můj vkus opravdu živý, což by tak nevadilo, ale byl velmi vnímavý. Vyšla jsem za město a posadila se na kraji skalnatého útesu. Shlížela jsem dolů do propasti a povzdechla si. Proč nic nemůže být jednoduché?
V kapse mi zazvonil telefon a já jej pomalu vytáhla z kapsy.
"Kde jsi? Myslela jsem, že ti je špatně."starala se Aerith a já si povzdechla.
"Šla jsem se projít za město. Potřebovala jsem být chvíli sama."vysvětlila jsem.
"Zack se šel za tebou podívat domů a nikde tě nenašel, tak se bál jestli se ti nic nepřihodilo."řekla a já se pousmála.
"To je od něj milé. Nebyli s ním žádné problémy?"zeptala jsem se.
"Ne. Vlastně se mi zdálo, že je to ten samý Zack, kterého jsem kdysi poznala. Pomohl mi zasadit květiny a pak se šel za tebou podívat, takže ani neměl moc času udělat nějaké problémy."zasmála se Aerith. "Seber se a jdi za ním domů. Je strachy bez sebe."dodala a já protočila oči v sloup.
"Nemohla bys mu zavolat, že jsem v pořádku a že si potřebuju něco vyřídit? Prosím...Ráda bych se tu ještě chvíli zdržela." Aerith si povzdechla a já se pousmála.
"Dobře, ale nezapomeň být na příjmu."
"Ano mami..."zamumlala jsem a se smíchem zavěsila.
Zahoupala jsem nohama a podívala se na modré nebe. Byl krásný svěží den. Ani vedro, ale ani zima... prostě nádhera. Posunula jsem se a chtěla vstát, ale v tu chvíli se ozvalo praskání. Ztuhla jsem a snažila se přijít na to, odkud to jde. Za chvíli jsem věděla odkud to praskání jde. Podemnou se odlomil kus země a já se propadla do propasti. Dolů jsem se skutálela a na zem jsem dopadla asi ze dvou metrů. Zaskučela jsem a posadila se. Odházela jsem ze sebe kusy zeminy a hrabala se na nohy. Snažila jsem se vyškrábat nahoru, ale dvakrát se podemnou uvolnil další kus a já dopadla tvrdě zpátky. Teprve potřetí se na mě usmálo štěstí a já se vyškrábala nahoru. Sáhla jsem si na spánek a zasřípala zuby. Krvácela jsem a nejen ze spánku, to jsem věděla, ale nijak vážné to nebylo. Pár povrchových zranění, které spraví trocha krve. Do Shinry jsem se dostala až za tmy a to jsem se ještě musela s vrátnými zhádat, aby mě vůbec pustili dovnitř. Když jsem opatrně vešla do bytu uviděla jsem Zacka, který usnul na gauči. Pousmála jsem se a šla rovnou do kuchyně si vzít svoji medicínu, ale když jsem otevřela chlaďák, zjistila jsem, že tam už žádná není.
"Sáro?"zavolal z obýváku rozespalý Zack a já se pomalu belhala do obýváku. "Zatraceně!"zaklel Zack a přiskočil ke mě. Nechala jsem se posadit na gauč a povzdechla si.
"Zacku... Nic mi není. Jsou to jen povrchová zranění."snažila jsem se ho uklidnit, když mi prohlížel ranky na hlavě.
"Máš pravdu, ale asi dvě jsou na šití."zamumlal a odtáhl se. "Bolí tě to ještě někde?"zeptal se a já se na něj skepticky podívala.
"Ne. Svalila jsem se po kamenném srázu přímo do propasti, ale nic mě nebolí."zahudrovala jsem a Zack protočil oči.
"Nevíš kam se poděla všechna krev?"zeptala jsem se ho a Zack sevřel rty.
"Nejspíš jsme ji vypili."odpověděl a já zaúpěla.
"To je výborný."zaskučela jsem a Zack si povzdechl.
"Nedá se někde sehnat?"zeptal se a já zavrtěla hlavou.
"Ne. Teď už na výdeji nikoho nemáme. Budu to muset vydržet do zítra."řekla jsem a Zack se zamračil.
"Přece musí být způsob jak získat aspoň trochu krve."zamumlal a já se ušklíbla.
"No pořád je tu možnost, že na chodbě odchytíš nějakýho chudáka a přivedeš mi ho." Zack se po mé poznámce zamračil ještě víc a já se zvedla. "To byl vtip."řekla jsem a odešla se umýt. Umytá jsem si šla rovnou lehnout do postele a snažila se nevnímat pulzující bolest téměř po celém těle. O něco později si šel lehnou i Zack. Tak moc jsem chtěla spát, ale bolest mi to nedovolila. Zack už dobré dvě hodiny spal a já tu čučela do stropu. To jsou ty moje blbý nápady. Posadila jsem se a chtěla jít do obýváku, když jsem ucítila pevný stisk kolem zápěstí. Tázavě jsem se podívala na Zacka, který si mě znepokojeně prohlížel.
"Proč nespíš?"zeptal se a já si povzdechla.
"Nemůžu. Bolí to..."řekla jsem tiše a Zack si povzdechl.
"Pojď sem."zamumlal a já povytáhla obočí vzhůru.
"Kam? Jsem tady."zeptala jsem se zmateně a vyjekla, když mě Zack strhl na sebe.
"Co to děláš?"zeptala jsem se zmateně a Zack se pousmál.
"Něco mě napadlo."řekl a lehce zaklonil hlavu.
"Ne... To já dělat nebudu."zamítla jsem a chtěla se z něho odkulit, ale Zack mě přidržel na místě.
"A já nehodlám až do rána poslouchat to tvoje skučení."uzemnil mě a já si povzdechla. Naklonila jsem se blíž a prudce se mu zakousla do krku. Doufám, že ho to bolelo, aby si to pro příště rozmyslel. Zack zasyčel a pak mi přidržoval hlavu na místě.
Po chvíli sevření povolilo a já se odtáhla. Zack se na mě upřeně díval a mě z toho běhal mráz po zádech. Ani jsem si nuvědomila, že ještě pořád ležím na něm, tedy do jisté chvíli. Potom jsem se začala sbírat, ale Zack zesílil sevření kolem pasu a já se zamračila. Zack se pousmál a pohladil mě po tváři. Setřela jsem prstem potůček krve, co Zackovi líně tekl po krku a lačně ho olízla.
"Chutnám ti?"zeptal se a já zrudla, čemuž se Zack zasmál. Dělalo mu dobře mě přivádět do rozpaků, parchanta. Zack se nadzvedl a já zalapala po dechu. Byl moc blízko. Zack se pousmál a jemně mě políbil. Když se odtáhl, tak sevření kolem pasu povolilo a já se celá rudá odvalila na svojí půlku postele.
"co to mělo být?"kuňkla jsem a Zack se přetočil na bok čelem ke mě.
"Já bych řekl polibek."odpověděl a já se na něj bezradně podívala.
"Proč?" Zack se pousmál a bříšky prstů mi přejel po tváři a pokračoval na krk, kde se zastavil na místě kde byl cítit můj slabý puls.
"Chci tě a ty to moc dobře víš. Už od prvního dne..."řekl a já stydlivě odvrátila pohled jinam. "Můžu tě ještě políbit?"zeptal se a já téměř neznatelně přikývla. Zack se ke mě přisunul, paži mi obtočil kolem pasu a přitiskl si mě k sobě. Polkla jsem naprázdno a zavřela oči v očekávání polibku, který během vteřiny opravdu přišel. zack nejprve jemně přitiskl své rty na mé, než je trochu rozevřel a začal mě líbat, ještě pořád bez jazyku. Vjela jsem mu prsty do hustých vlasů a to byl pro něj nejspíš signál zapojit do hry jazyk. Zamručela jsem a nechala se přišpendlit pod Zackem, který mě začal líbat vášnivě na krku. Silně, ale s citem sál místo, kde mi pulsovala žíla a já zavřela oči. Zack mě zkusmo škrábl zuby a jazykem olizoval kapičky krve. Zavrtěla jsem se a nastavila krk, aby měl Zack mnohem lepší přístup.
"Můžu?"zeptal se tiše. Mlčky jsem přikývla a vzápětí jsem ucítila bolest, jak se mi Zack zakousl do krku. Nechala jsem Zacka, ať se krmí a hladila ho přitom po vlasech. Když se Zack odtáhl, pátravě si mě prohlédl než se ke mě sklonil pro další polibek. Na jazyku jsem cítila kovovou chuť mé krve a ucítila, jak se Zack pousmál.
"Čemu se směješ?"zeptala jsem se zmateně a Zack mě pohladil po vlasech.
"Víš co znamená, když si dva upíři navzájem poskytnou krev?"zeptal se mě a já se zarazila... Jak to bylo? Panebože... Já si už nevzpomenu.
"No... Něco jako svatba. Odteď patříme k sobě..."řekl a já ztuhla.
"Tys to udělal schválně."obvinila jsem ho a Zack přikývl. Povzdechla jsem si a měla sto chutí Zacka nakopat.
"Jsou to jen tradice, Zacku."řekla jsem a Zack se odkulil na svoji půlku.
"Když myslíš."Zamručel a ihned usnul.

24. kapitola

27. ledna 2013 v 23:00 | Kikki |  FFVII - Stíny
Nechala jsem se tedy od Zacka přemluvit k tomu, aby jsme si večer vyšli do klubu a v duchu jsem doufala, že to nebude tak jak jsem se obávala. Obklékla jsem si na sebe džíny a obyčejné triko, ale to podle Zacka neprošlo. Navlékl na mě šaty, které jsem si kdysi koupila na Aerithinino naléhání a už mě táhl ven. Dorazili jsme do klubu a já se rozhlédla kolem. Moje nálada klesla o několik stupňů, protože zrovna tenhle typ zábavy mě moc nebral. Byla to klasická diskotéka a mě byl jasný průběh večera. Zack tu bude řádit a já se budu znuděně opíjet u stolu sama. Usadili jsme se u jednoho stolu a Zack nám nadšeně odběhl pro pití. Když se vracel, táhl za sebou nejspíš svůj první úlovek. Zack jí pokynul, ať se posadí a já si tu holku zběžně prohlédla. Usoudila jsem, že to byla celkem hezká blondýnka, ale pod tou vrstvou líčidel to skoro nebylo vidět. Tyhle holky podle mě byly jen zmalované maškary, které nosily nos vzhůru. Představila se jako Tamara a potřásla si se mnou rukou. Dál jsem pro ni neexistovala, měla oči jen pro Zacka a přiblble se hihňala. Po asi 15 minutách se sebrali a šli na parket. Popadla jsem drink a sledovala, jak Zack tančí.
"Blbec..."zamumlala jsem zpruzeně a kopla do sebe zbytek drinku. Zvedla jsem se a šla si pro další. U baru se na mě nalepil nějakej oslizlej chlapík, co na mě zkusil pár přeslazenejch vět. S ledovým úsměvem jsem ho poslala do prdele a šla si sednout ke stolu. Podívala jsem se na parket a hledala Zacka, k mému překvapení tam nebyl, ale jakmile začala hrát hudba už jsem ho měla zase na očích. Jen v ponožkách se sklouzl po parketu a začal tačit. Užasle jsem ho pozorovala a zrudla, když o mě Zack zavadil pohledem. Tancoval jako striptér, jen bez toho vslíkání. Kolem něj se utvořil hlouček ženštin na podpadkách a já zaskřípala zuby. Jsem žárlivka a to jako že pořádná, to jsem věděla, ale teď bych asi řádila jako černá ruka nebýt mého sebeovládání. Odvrátila jsem pohled jinam a nevšímala si dění na parketu. Radši...
"Můžu si přisednout?"ozvalo se vedle mě. Nepříjemně jsem se otočila na muže stojící nademnou s drinkem v ruce a překvapeně se usmála. Byl to Lionel. Muž z jednotky, kterou jsem cvičila.
"Jasně. "přikývla jsem a muž se potěšeně usmál.
"Bál jsem se, že mi dáte košem."řekl a já zavrtěla hlavou.
"Jak se vám daří?"zeptala jsem se a Lionel si povzdechl.
"Od té doby, co nás nemáte na výcvik vy, tak to jde docela z kopce."
"Jak to? Kdo vás cvičí?" Lionel protočil oči a napil se.
"Poručík Graves."odpověděl a já se zamračila.
"Co s ním je za problém?"zajímala jsem se a Lionel zavrtěl hlavou.
"Omlouvám se, ale to bych raději neříkal. Co takhle se nebavit o práci, když máme volno?"navrhl a já souhlasila, ale v hlavě jsem mu slíbila, že se na Gravese zaměřím.
"Takže... Co vy tu?"odvedl řeč Lionel jinam.
"Dělám chůvu."zaprskala jsem a Lionel se podíval na parket, kam jsem se znechuceně podívala.
"Hlídáte pana Faira?"zeptal se překvapeně a já mrzutě přikývla.
"Rozkazy jsou rozkazy. Zack měl úraz hlavy a trpí amnesíí, takže ho mám na starosti."vysvětlila jsem a řádně jsem se napila. Lionel se uchechtl a soucitně se na mě podíval.
"Chápu, ale rozhodně vám to nezávidím."řekl a já si povzdechla. "Slyšel jsem, že pan Fair, byl kdysi Soldier 1. třídy."
"Jo to byl. Věznili ho 4 roky po incidentu v Nibelheimu. Podařilo se mu utéct, ale nakonec ho Shin-Ra zabila." Lionel se na mě udiveně podíval a pak na Zacka.
"To není možné. Tak co tu dělá?"zeptal se zmateně Lionel.
"To také nevím. V tu dobu, nebylo nic, co by ho mohlo zachránit před smrtí. Údajně byl ve stavu jako cedník, ale nejspíš za to může jeden z Hojových pokusů, které na něm byli provedeny." Lionel přikývl a zapálil si cigaretu.
"To by mohlo ledacos vysvětlit."zamumlal a nabídl mi cigaretu. Váhavě jsem přijala a nechala si od Lionela připálit.
"Nevěděl jsem, že kouříte."konstatoval Lionel a já se ušklíbla.
"Také nekouřím."vyvedla jsem ho z omylu a Lionel se zasmál. Podíval se k baru a úsměv mu poklesl.
"Omlouvám se, ale budu se muset vrátit. Jsem tu s přítelkyní a ta mě momentálně vraždí pohledem."vysvětlil a já se podívala k baru. Prohlédla jsem si rychle všechny ženy u baru a pohled se mi zastavil na zrzce, která mě propichovala pohledem.
"Nechte mě hádat, je to ta zrzka v zeleném topu?"zeptala jsem se a Lionel přikývl.
"Dobrá, tak jděte a vyřiďte jí mé omluvy. Uvidíme se později."řekla jsem a Lionel se na mě usmál.
"Jistě madam."zasalutoval mi a já ho se smíchem odehnala. Zrzka mě propichovala pohledem do té doby, než jí nejspíš Lionel řekl kdo jsem. Pak nasadila překvapený výraz a s úsměvem se na mě podívala. Usmála jsem se na ni a znuděně pozorovala dění okolo. Potáhla jsem si z cigarety a zastavila se pohledem na Zackovi, který ohmatával dívku před sebou. Cítila jsem, jak se to ve mě sevřelo. Skepticky jsem zavrtěla hlavou a snažila se v sobě emoce potlačit. Snažila jsem se přesvědčit o tom, že je mi volný, ale sama jsem věděla, že pravda je opak, jen jsem se to v sobě celou dobu snažila umlčet. Nedalo mi to a znovu se podívala na Zacka. Tenhle pohled byl snad horší než ten předtím. Zack se s ní líbal. Tohle bylo na mě trochu moc. Naklopila jsem do sebe polovinu drinku, který jsem ucucávala a šla k baru. Objednala jsem si cigarety a asi deset panáků. Když jsem si to nesla ke stolu, ptala jsem se sama sebe jestli jsem to nepřehnala, ale když jsem zabloudila pohledem na Zacka, utvrdila jsem se že ne. Nevšímala jsem si Zackova zmateného výrazu a šla si sednout. Zapálila jsem si cigaretu a naházela do sebe tři panáky.
"Hej, co se děje?"ozvalo se vedle mě a já se snažila zadržet slzy.
"Co by mělo bejt. Mě si nevšímej a jdi se oblizovat s tou blbou blondskou."řekla jsem tiše a Zack se zamračil.
"Tak o to tu jde?"zeptal se překvapeně.
"Nejde tu o nic. Jen chci být sama, takže jdi. Tamara na tebe čeká."řekla jsem a Zack se na mě ustaraně díval.
"Budu tu s tebou."řekl a já zavrtěla hlavou.
"Jdi se bavit a mě si nevšímej. Jsem tu spokojená, tak jak jsem."zamumlala jsem a strkala Zacka pryč. Ten se na mě ještě chvíli provinile díval, než se sebral a odešel za Tamarou a hloučkem jejích kamarádek. Povzdechla jsem si a řekla si, že se ztřískám jako dělo. Cigarety jsem kouřila jednu za druhou a panáky do sebe lámala jako bezedná. Konečnej výsledek byl ten, že jsem se nepřítomně dívala na jedno místo před sebe a všechny, co se mě na něco zeptali nebo na mě jen promluvili posílala okamžitě do prdele.
"Jdeme domů."řekl Zack a začal mě zvedat.
"Jdi do háje!"zavrčela jsem a vyškubla se mu.
"Sarah, jdeme domů. Jsi opilá."snažil se to se mnou vyřešit po dobrém.
"Mě se nikam nechce. Budu spát tady."řekla jsem a urputně se chytila opěradla pro případ, že by mě Zack chtěl zase zvedat.
"Tady spát nemůžeš. jestli se ti nechce chodit, tak tě odnesu, ale tady nezůstaneme."řekl Zacck mírně a já se zamyslela.
"Tak fajn, ale poneseš mě."svolila jsem a nechala se zvednout na nohy.
"Jsi pěknej hajzl Faire, už ti to někdy někdo řekl?"zeptala jsem se a Zack se pousmál.
"Nechoval bych se jako hajzl, kdyby jsi mě k tomu nedohnala."řekl a já se zachechtala.
"Kde máš tu svoji břehuli? Šla oblizovat někoho jinýho?"zeptala jsem se a Zack se otočil směrem, ze kterého přišla vlna nadávek.
"Drž hubu nebo ti jí zavřu!"okřikla jsem ji a zapotácela se. Zack mě chytil a já se nechala se zafrfláním přitáhnout k němu.
"Zacku, kdo je ta kráva?"zeptala se rozčíleně Tamara a já ukázala na sebe.
"Já jsem Sarah Hewley, ty čůzo!"vykřikla jsem, Zack se uchechtl a zakryl mi pusu dlaní.
"Tobě to snad přijde k smíchu? To snad nemyslíš vážně?"vztekala se Tamara a já se začala řechtat.
"Přestaň se smát, nebo ti tu hubu zavřu, rozumíš?"
"To je na mě?"zeptal se Zack klidně s úsměvem a Zamara ukázala na mě. Strhla jsem si Zackovi dlaň z pusy a zašklebila se.
"Tak to zkus...Zlámu ti pracky."zahlaholila jsem a Zack si mě k sobě znovu přitáhl. Tamara se rozhořčeně podívala na Zacka, který se na mě usmíval.
"Půjdeme domů?"zeptala jsem se téměř dětsky a Zack přikývl. "Dobře, ale bez ní. Stačí, že se dělím o postel s tebou."zamumlala jsem a Zack se rozesmál.
"Kdo je ta holka zač Zacku?"zeptala se Tamara frustrovaně.
"To je moje holka."řekl a já bych sebou v ten moment hodila na zem, kdyby mě Zack nedržel, protože se mi podlomila kolena.
"Ty kreténe!"vyštěkla Tamara a vlepila Zackovi facku, načež odešla.
"Au!"zamumlal Zack a já se zasmála.
"Dobře ti tak!"kvákla jsem a zamířila k východu z klubu.
Zack mi pomohl vyjít ven a venku mě zvedl do náruče.
"Škoda, že nejsou vidět hvězdy."zamumlala jsem a Zack se pousmál.
"Možná budou vidět zítra."řekl a já se na něj podívala.
"Štveš mě."řekla jsem a Zack se pousmál.
"Ty mě taky."oplatil mi to a já se usmála.
"Já tě mám vlastně ráda víš?" Zack si mě nadhodil a zvláštně se na mě podíval.
"Já vím."přikývl a já se zamračila.
"Ty jsi to udělal schválně co?"rozhořčila jsem se a Zack se začal smát.
"To ti to došlo až teď?"zeptal se a já se nafoukla.
"Koukej mě položit!"zařvala jsem a začala sebou škubat. Zack mě s povzdechem postavil a já se rozeběhla pryč. Moc daleko jsem ale nedoběhla, protože se mi zamotaly nohy a upadla na zem.
"Zatraceně..."zafuněla jsem a posadila se. Podívala jsem se na dlaně a kolena, která jsem si odřela a fňukla. Zack si povzdechl a zvedl mě. Do Shin-Ry mě donesl a v bytě mě posadil na gauč. Přinesl si namočený hadřík a setřel mi krev z rukou na nohou. Zasmušile jsem se dívala na jeho soustředěný obličej a kousla se do rtu.
"Hotovo! Jdeme spát."řekl a já se opatrně zvedla. Zack mě dovedl do postele, pomohl mi do pižama a pak si lehl vedle mě.
"Dobrou noc."zamumlala jsem a zachumlala se se do peřiny.
"Dobrou noc."řekl a já zavřela oči.

Ráno jsem se vzbudila a zasténala, když jsem si vzpomněla na svůj včerejší výstup. Připadala jsem si jako naprostý idiot.
"Dobré ráno."ozvalo se vedle mě.
"Zacku?"vyhrkla jsem překvapeně a Zack protočil oči v sloup.
"Ne, to je Midgarský Zolom."řekl s tichým smíchem a já se zašklebila.
"Omlouvám se za ten včerejšek. Přepískla jsem to."řekla jsem tiše a Zack se vedle mě nadzvedl.
"To jsem si všiml."povzdechl si. "Jen po včerejšku nevím, dko koho má hlídat."řekl se smíchem a já zrudla. "Dělám si legraci."dodal a zívl.
"Nevěděl jsem, že mě miluješ."řekl koketně a já se na něj prudce otočila. Zack se na mě usmíval a šibalsky na mě mrknul.
"Řekla jsem, že tě mám ráda, ne že tě miluju."odpálkovala jsem ho a Zack si povzdechl.
"Škoda. Myslel jsem, že si to nebudeš pamatovat."řekl a já se zašklebila.
"Já si pamatuju všechno."řekla jsem a Zack se zazubil. "Co?"zeptala jsem se zmateně, protože jsem nevěděla, proč se tak usmívá.
"Ten tvůj včerejší pád byl velmi elegantní. Ostatně jako celý tvůj výstup před odchodem."vysvětlil Zack a já ho lehce bouchla pěstí do ramene.
"No a? Naštvala mě! Co ale nechápu je, proč jsi mě vydával za svou holku."zamručela jsem trochu útočně a Zack pokrčila ledabile rameny.
"Chtěl jsem si jen užít večer. Byla hezká, ale na můj vkus moc povrchní."řekl a já se uchechtla.
"No jasně. Já zapomněla, že vám chlapům jde hlavně o to, co je uvnitř." Zack se na mě vážně podíval a jemně se usmál.
"Samozřejmě. Ono to tak nevypadá, ale mě jde o to, co je uvnitř." Skepticky jsem se na něj podívala.
"Jo, já zapomněla. A ve vztahu ti jde hlavně o hloubku."odfrkla jsem si a Zack přitakal.
"Jistě. Já jdu do hloubky, minimálně 10 cm řekl bych."řekl a já se zarazila než mi to došlo. Chvíli jsem se mu vážně dívala do očí a pak vybuchla smíchy.
"Ty jsi blbec!"hýkla jsem a svalila se za záda. Když jsem po chvilce uklidnila, tak jsem se na něj podívala a viděla jak se Zack potěšeně usmívá.
"Být tebou, tak se s tím tvým nářadíčkem moc nechlubím."rýpla jsem si a Zack se zašklebil.
"Řekl jsem minimálně deset. To o mé velikosti nic nevypovídá."řekl a já se zazubila.
"Moc ti to sluší, když se směješ."řekl po chvilce a já zrudla.
"To bude možná tím, že nemám moc důvodů se smát."řekla jsem tiše a Zack si povzdechl.
"To je škoda. Tak s tím něco uděláme."řekl Zack rozhodně a já se na něj pousmála.
"Možná časem. Teď si to musím v hlavě srovnat já. Až budu v pořádku tady,"poklepala jsem si rukou na srdce "tak můžeme začít s tím ostatním."řekla jsem a Zack přikývl.
"Tak já bych už vstal. Přece tak hezký den nestrávíme v posteli."řekl, vyskočil vesele z postele a laškovně se na mě usmál.
"A to je přesně to, za co tě nesnáším..."zasténala jsem a Zack se na mě zmateně díval. "Ten tvůj optimismus."vysvětlila jsem a Zack se usmál.

23.kapitola

25. ledna 2013 v 0:02 | Kikki |  FFVII - Stíny
Konečně jsem se dokopala k tomu, něco po čase napsat. Navalilo se mi dost starostí. To zná každý...

Ráno jsem vstala a podívala se na Zacka, který ještě pořád spal. Oblékala jsem se, když jsem oslyšela šustění peřiny. Otočila jsem se a ušklíbla se, když na mě Zack zamžoural.
"Dobrý ráno."řekla jsem a utáhla si pásek.
"Kam jdeš? "zamumlal Zack a pomalu se posadil.
"Jedu ti pro nějaké věci, takže než se vrátím můžeš se válet v posteli."řekla jsem, natáhla se pro bundu a odešla.

Když jsem se vrátila Zack se pořád válel v posteli a podřimoval. S povzdechem jsem položila tašku s věcmi vedle gauče a zapnula televizi. Tupě jsem zírala na obrazovku, než jsem ji zase vypnula a napsala sms Angealovi, co mám dělat se Zackem. Odpověd mi přišla obratem. Otevřela jsem ji a s povzdechem se zvedla z gauče. Na konferenčním stolku jsem nechala lísteček, že jdu za Angealem a šla do Angealovi kanceláře. Vešla jsem tem bez klepání a kývla Angealovi na pozdrav.
"Ahoj."řekl a já se posadila na jednu ze židlí. "Dej mi moment. Jen tohle dodělám." řekl a pár minut něco klepal na klávesnici počítače, než se na mě otočil.
"Tak.."zamumlal a podíval se na mě. "Je snad se Zackem nějaký problém?"zeptal se a já zavrtěla hlavou.
"Problém ne, jen nevím co s ním."řekla jsem a Angeal významně pozvedl obočí.
"Nevíš co s ním? Myslíš, co se jeho pobytu u tebe týče?" zeútal se překvapeně a já přikývla. "Aha. Nemyslel jsem si, že ti bude vadit jeho přítomnost."povzdechl si a začal si mnout bradu.
"Tak jsem to nemyslela. Nevadí mi, že tam je, ale otázka je spíš na jak dlouho. Myslím si, že je to rozumný chlap, který se o sebe dokáže postarat."namítla jsem.
"Má mentalitu 18 teenagera, ne-li míň. Nechci ho nechat bez dozoru a tobě věřím. S vychováváním máš už přece jen nějaké zkušenosti."řekl Angeal vážně a já se nasupeně opřela lokty o stůl.
"To mu mám dělat mámu?"obořila jsem se na něj a Angeal s úsměvem zavrtěl hlavou.
"Ne. Přesněji řečeno ho máš chránit před tím, aby se dostal do problémů jak má ve zvyku."
"Takže možnost, že bych se ho zbavila a přenechala hlídání někomu jinému se zamítá?"zeptala jsem se otráveně a Angeal přikývl. "A od kdy jsi můj nadřízený?"zeptala jsem se nasupeně. "Od té doby, co jsi mimo službu. Nezlob se, ale potřebuji pracovat. Mám tu spoustu papírování."řekla a já se kousla do rtu, aby jsem ho netitulovala nadávkama. Urychleně jsem se odporoučela z kanceláře a třískla dveřmi.
"Dohajzlu!!!!"zařvala jsem a šla zpátky do bytu. Zack seděl na gauči a rozespale se na mě otočil.
"Stalo se něco?"zeptal se a já vztekle zavrčela. "Proč jsi naštvaná?"vyptával se a šel za mnou do ložnice.
"Být tebou, tak se odporoučím zpátky do obýváku jinak tě přerazím a je mi jedno, co na to řekne Angeal."řekla jsem ledově a Zack se zamračil.
"Nic jsem ti neprovedl, tak nevidím důvod, proč jsi na mě tak... "zarazil se v půlce věty, máchl rukou a odcházel do obýváku.
"Tak co?"zeptala jsem se ho nasupeně a Zack padl na gauč.
"Nech to být."řekl tiše a já si stoupla nad něj.
"No tak to řekni!"provokovala jsem a Zack se na mě vztekle otočil.
"Tak hnusná. Já vím, že tě tu otravuju, ale nechápu proč mě nenávidíš!"zasyčel a já se napružila.
"To máš pravdu. Vadíš mi tu, ale dostala jsem rozkaz, že tu zůstaneš a mám tě na povel, takže budeš dělat, co ti říkám!"oznámila jsem mu a Zack se arogantně uchechtl.
"Nebuď naivní."zamumlal a zvedl se k odchodu.
"Kam si myslíš, že jdeš?"zeptala jsem se naštvaně. Já tak nesnáším, když mě někdo ignoruje.
"Pryč! Jsi pěkná fůrie! Nebudu tady s tebou už ani minutu! Cvičenýho psa si dělej z někoho jinýho!"zaprskal a zabouchl za sebou dveře. Vyběhla jsem na chodbu a rychle mu skočila před nohy.
"Uhni!"vyštěkl a já se ušklíbla.
"Nebo co?"zeptala jsem se ho výsměšně. Zack zatl zuby a zafuněl. Chvíli jsem čekala a pak nasadila vítězný úsměv.
"Sarah!"zavolal někdo za mnou a Zackův pohled změkl. Otočila jsem se a povzdechla si.
"Aerith.."zašeptal Zack odstrčil mě z cesty a šel jí naproti. Aerith se zamračila a nachala se obejmout, ale ve chvíli, kdy se jí snažil políbit mu dala pěstí do břicha. Zack se zlomil a já zasténala.
"Blbec.."zamumlala jsem a uchechtla se, při pohledu na brunátnou Aerith.
"Tohle už neopakuj!"varovala ho a já na ní přátelsky pokývla.
"Klid. Zack si jen neuvědomil v jaké době žije."chlácholila jsem ji, aby jsem ji nemusela odhánět od Zacka, do kterého by se jistě s vervou pustila. Ne že by mi šlo o něj, zasloužil si to, ale nechtělo se mi vysvětlovat Angealovi proč jeho štěně hraje všema barvama.
"Udělal jsem ti něco?"zeptal se Zack ukřivděně a vzápětí se zase držel za břicho.
"Dost blbá otázka Faire!"vyštěkla a já protočila oči.
"Aerith...Přestaň ho už mlátit."napomenula jsem ji a čekala, než svoji pozornost zaměří na mě.
"Chtěla jsem s tebou mluvit o tom včerejšku."řekla tiše a podívala se úsečně na Zacka, který se opřel o stěnu a dělal, že je vzduch.
"O čem přesně?"zeptala jsem se zmateně. Včera se toho stalo až moc na můj vkus.
"O Nině. Sepsali jsme s Gavinem výpovědi svědků jediná výpověď, která nám chybí je ta tvá."vysvětlila Aerith a Zack se na nás zaujatě podíval.
"Nina? Něco mi to říká."zamumlal a Aerith se zamračila.
"To by mělo! Tvoje bývalá holka málem Sarah zastřelila."řekla a Zack se zamračil.
"Já za to nemůžu!"bránil se a Aerith se na mě otočila.
"Mohli by jsme jít k tobě a sepsat to?"zeptala se a já přikývla. Vykročila jsem s Aerith ke dveřím mého bytu, když jsem se otočila zpátky na Zacka.
"Ty pojď taky."pobídla jsem ho a Zack otráveně protočil oči než se začal pomalu šourat ke mě. Počkala jsem, než Zack vejde do bytu a zavřela za ním dveře. Aerith se mezitím už dávno uvelebyla na gauči a v ruce držela notes. Posadila jsem se na opačný konec gauče a podívala se na Zacka, který nejistě postával u dveří.
"Mám odejít?"zeptal se a já zavrtěla hlavou.
"Klidně tu zůstaň. Nejde o nic tajného."řekla jsem a přikývla na Aerith, která čekala až bude moci začít. Zack se posadil na gauč vedle mě a Aerith si nalistovala čistou stránku.
"Takže jak jste se dostali s Ninou do kontaktu?"
"Přišla jsem do haly a koupila si kafe z automatu. V klidu jsem tam stála a pila, když ke mě přišla s tím, že se mnou chce mluvit. Ptala jsem se jí co chce a ona mi odpověděla, že mám dát Zackovi pokoj."řekla jsem a Zack se na mě udiveně podíval. Ignorovala jsem to a věnovala se Aerith, která si to zapisovala.
"Co bylo dál?" zeptala se a já se pohodlně zavrtala do gauče.
"Řekla jsem jí, že nemám důvod. Začala na mě vytahovat, že Zack se mnou nemůže mít normální život, ale že se s ní ano a tyhle řeči. Zeptala jsem se jí, přoč si to myslí a ona mi odpověděla, že ví co jsem zač. Že jsem upír. Tak jsem udělala to co vždycky, když mě někdo naštve. Byla jsem arogantní."
"Nějací svědci tohohle rozhovoru nejsou?"
"Ne."
"Pokračuj dál.."pobídla mě Aerith, když dopsala.
"Potom jsem jí řekla že je magor, že si má na tu svojí palici sehnat nějaký prášky a odcházela jsem, když na mě začala střílet. Křičela, že jsem jí Zacka ukradla. Já jsem na ní zakřičela, že Zack ji poslal k šípku a víc už nic, protože ji odtáhli stráže."řekla jsem a Aerith zaklapla notýsek. "Bude to takhle stačit?"zeptala jsem se a Aerith přikývla.
"Tvoje výpověď se shoduje s ostatními, takže víc toho není potřeba. No, tak já půjdu. Gavin na mě čeká."řekla a pomalu šla ke dveřím. "Jo a mám tě od něj pozdravovat."řekla mezi dveřmi a zabouchla za sebou.
"To jsem nevěděl, že máš o mě takovej zájem."řekl samolibě Zack a já mu vlepila pohlavek.
"Nebuď nafoukanej. Ten kdo má o mě zájem jsi totiž ty!"ukázala jsem na něj prstem a Zack se zašklebil.
"Já mám být na co nafoukanej. Jsem totiž kus."prohlásil a já se rozesmála.
"To nevím kterou holku na tohle ego sbalíš. Leda tak nějakou blbku s mozkem o velikosti hrášku."řekla jsem nezaujatě a Zack si založil paže na hrudi.
"Co ty o tom můžeš vědět."ucedil a já pokrčila rameny.
"Asi nic, ale jsem si naprosto jistá, že žádný balení holek v tvým případě nehrozí."usadila jsem ho.
"A jak mi v tom zabráníš?"zeptal se arogantně a já se uchechtla.
"Zapomněl jsi na něco důležitého."
"A na co?"zamračil se a já se zazubila.
"Přece na to, že jsem tvoje chůva drahoušku!"poslala jsem mu vzdušný polibek a Zack se naštvaně vymrštil z gauče.
"Nemůžeš mi říkat co budu dělat!"odporoval a já si povzdechla.
"Hele, tak takhle. Jsem od Angeala pověřená, že se o tebe za a) postarám, za b) že budeš celej a za c) že se nedostaneš do problémů. Hodlám to splnit, takže buď spolupracuj a půjde to v klidu nebo to půjde silou a to mi věř, že nechceš." Zack na mě ukázal vztyčený prostředníček a poroučel se ke vchodovým dveřím.

Posadila jsem se na postel a se spokojeným úsměvem se dívala na svázaného Zacka, který se skrze roubík snažil vyhuhlat nějakou ze svých výhružek. Vytáhla jsem mu roubík z úst a čekala co z něj vypadne.
"Nesnáším tě."zasténal a já se usmála.
"Žádná novinka."konstatovala jsem a Zack se na mě s prosíkem podíval.
"Rozvaž mě."řekl pořád bohužel pro něj rozkazovacím způsobem.
"Trhni si."reagovala jsem bezvýrazně a pozvdechla si.
"Okey! Vyhrála jsi! Budu tě poslouchat a nebudu dělat nic, o čem nebudeš vědět."prosil a já se usmála.
"Přísaháš?"zeptala jsem se a Zack horlivě přikývl.
"Jo, jen už mě pusť na záchod!"vyhrkl a já ho během chvilky zbavila provazů. Zack rychle vyskočil z postele a hnal se na WC. Z místnosti jsem slyšela úlevné zasténání a musela jsem se uchechtnout. Když Zack vyšel ven, měl ten svůj zarputilej výraz a postavil se do dveří.
"Dneska veřer, ale chci jít do klubu."řekl a já pozvedla obočí.
"A co já s tím?"zeptala jsem se a Zack se ušklíbl.
"Jdeš se mnou."odpověděl a já se zasmála.
"To zrovna! Nejsem zvědavá na hejno ženských s hlubokými výstřihy, co kolem tebe krouží jako supy."zaprskala jsem a otočila se k němu zády, aby pochopil, že pro mě je to konečné rozhodnutí. To jsem ale nevěděla, že se za pár hodil budu přesně na tuhle scénu dívat.

22.kapitola

17. prosince 2012 v 22:59 | Kikki |  FFVII - Stíny
Druhý den jsem se po vydatném "obědě" vyhrabala konečně na nohy a rozhodla se jít mezi lidi. Tím, že se zavřu doma a nikdo o mě neuslyší několik měsíců si moc nepomůžu, to jsem si během doby co jsem se válela v posteli dala dohromady, i když to neměnilo nic na faktu, že bych se nejraději sebrala a pelášila odtud. Oblékla jsem se a snažila se něco udělat s vlasama, ale po asi deseti minutách snažení jsem práskla hřebenem o zeď a nechala si je rozpuštěné. Ono to zas tak hrozně nevypadalo, ale já jsem si na ty vlasy prostě nemohla zvyknout. Asi je ostříhám... Zabouchla jsem za sebou dveře a šla k výtahu, odkud na mě laškovně pomrkával Reno.
"Nazdár."pozdravil a já se mu s úšklebkem mávla na pozdrav. "Že by jsme si to prohodili?" zeptal se po chvilce a já se na něj tázavě podívala.
"Co myslíš?"
"Naposledy když jsme se viděli, měl jsem tenhle zoufalej výraz já."vysvětlil a zapálil si cigaretu.
"Ty si to pamatuješ?"udivila jsem se a reno se usmál.
"Jo."přikývl a vyfoukl na mě obláček kouře.
"Reno! Řekla jsem ti snad stokrát, aby jsi tu nekouřil! Aspoň ne ve výtahu!"plísnila jsem ho a Reno se zasmál.
"Síla zvyku, kámo."řekl a já se zamračila. Vyškubla jsem mu cigáro a potáhla si.
"Hej! Cože? Děláš si legraci? A mě nadáváš?"díval se na mě nevěřícně a já se samolibě usmála. Vfoukla jsem mu kouř do obličeje a arogantně se na něj usmála.
"Jo, ale mě to tu zčásti patří. Myslím že v našem postavení je jistý rozdíl."pronesla jsem nafoukaně a Reno mě lehce dloubl loktem do žeber.
"Jasně ty náfuko." řekl a zapálil si novou cigaretu. Ne, cigára mi nechutnala, ale momentálně jsem na to kašlala. Výtah se zastavil a já se podívala, kde jsem.
"Zatraceně!"zaklela jsem a Reno se na mě tázavě podíval.
"Já nechtěla nahoru."vysvětlila jsem a Reno se ušklíbl.
"Jo, ale nezmáčkla sis do kterýho patra, takže jedeš se mou."řekl a já protáhla obličej. Reno vystoupil a do výtahu nastoupil Zack. Zaraženě se na mě díval a pak se podíval na cigaretu v mé ruce.
"Ahoj."pozdravila jsem jako by nic a Zack se zakřenil.
"Nevěděl jsem, že kouříš."řekl a zmáčkl čudlík. Skočila jsem po panelu a zmáčkla si do kterýho pojedu patra... konečně.
"Taky nekouřím, jen jsem ukradla cigáro Renovi."pokrčila jsem rameny a potáhla si.
"Aha."přikývl Zack a chvíli koukal kolem. "Už je ti líp?"
"Jo."přikývla jsem a Zack se pousmál. Zdál se mi nějak odtažitý, ale to se mi mohlo opravdu jen zdát.
"No, napadlo mě jestli bys nechtěla jít dneska večer do baru."navrhl a já pokrčila rameny.
"Kam?"zeptala jsem se a Zack se zahleděl na moment na panel.
"Pamatuješ si ten bar, který patří Tifě?"zeptal se opatrně a já se na moment zamračila, když mi došlo o jaký bar se jedná. tedy spíš při jaké příležitosti jsem měla možnost do baru vstoupit.
"Jo, pamatuju."přikývla jsem a Zack se začal škrábat na krku. "Ráda půjdu. V kolik tam mám dorazit?"
"Vyzvednu tě v osm."řekl Zack a vystoupil z výtahu.
"To bylo... divný."zamumlala jsem si sama pro sebe a potáhla si zbytek z cigarety, než jsem ji típla o podrážku. Vystoupila jsem v přízemí a uchechtla se, když se kouř vyvalil z výtahu. Rovnou jsem si to zamířila k automatu na kafe a za chvíli jsem si pochutnával na kávě. Moc mi chyběla...
"Můžu s tebou mluvit?"ozvalo se za mnou a já se otočila.
"Co potřebuješ?"zeptala jsem se a sjela Ninu zkoumavým pohledem.
"Hm... Potřebuju, aby jsi dala Zackovi pokoj."řekla a já se opřela o stěnu.
"Nevidím důvod proč."odpověděla jsem nezaujatě a usrkla kávy.
"S tebou nebude moct žít normální život. Se mnou jo!"argumentovala Nina rozčíleně a já se pousmála.
"Proč myslíš?"zeptala jsem se a Nina se zamračila.
"Protože já vím, co jsi zač."zasyčela a já pokrčila rameny.
"Vážně?"zeptala jsem se zaujatě a usmála se, když Nina přikývla.
"Tak zkusíme, co o mě víš. Povídej!"pobídla jsem ji. "To, že jsem spolumajitelka Shin-Ry a mám miliony na kontě vynecháme jo?"řekla jsem afektovaně a prohlížela si nehty.
"Jsi upír."řekla a já se na ni upřeně podívala.
"Vážně?! Já to nevěděla! Já jsem upír?! Svatý Shivo!"spustila jsem naoko vyděšeně a pak se rozesmála. Totálně jsem ignorovala Niny vzteklý výraz a zatnuté pěsti.
"A proč teda se mnou nemůže Zack žít normální život? Pořád jsme se nedostali k jádru věci."
"Protože Zack je člověk a ty ne!"zasyčela a já se ušklíbla. Dopila jsem kávu a odhodila kelímek do koše.
"Jsi mimo."řekla jsem a podívala se na ní. "Být tebou nechám se vyšetřit, než tu začneš prohlašovat ještě jiný pohádky. Věř, že dneska už seženeš prášky úplně na všechno. Možná by ti pomohli!" S tím jsem ji obešla a odcházela, když jsem uslyšela výstřel a rychle jsem skočila za sloup.
"Ty jsi snad magor, ne?"zařvala jsem a vykoukla zpoza sloupu.
"Ty jsi mi ho ukradla!"zakřičela histericky Nina a znovu vystřelila.
"Já?! Co já vim, tak tě poslal k šípku on!"zakřičela jsem zpátky odpověď a Nina zavřeštěla. Vykoukla jsem ze svého úkrytu a zaujatě se dívala jak ji vojáci pacifikují.
"Koza pitomá."zamumlala jsem a podrážděně zafuněla.
"Jsi v pořádku?"zeptal se mě někdo. Polekaně jsem sebou trhla a pak protočila oči v sloup.
"Vincente... Chodíš jako duch."oddechla jsem si a Vincent se pousmál.
"Omlouvám se."řekl tiše a já nad tím mávla rukou.
"Kam máš namířeno?"zeptala jsem se a Vincent se zahleděl na Ninu, kterou právě táhli pryč v poutech. Samozřejmě si neodpustila pár sprosťáren na můj účet.
"Za Angealem. Mám s ním jednání."řekl a já se usmála.
"Tak to tě nebudu zdržovat. Zatím ahoj."řekla jsem a sledovala jak Vincent odchází. Otočila jsem se a zamířila do garáže. Nasedla jsem na motorku, nastartovala a šťastně se usmála. motor jí běžel jako hodinky. Vyjela jsem z garáží a zrychlila, když jsem vjela na silnici, když mi zazvonil telefon. Zastavila jsem u krajnice a přijala hovor.
"Ano?"
"Kam si sakra myslíš, že jedeš! Jestli si myslíš, že zase utečeš tak..."vyhrožovala Aerith a já se zasmála.
"Zadrž! Jedu se jen provětrat. Zbláznila bych se, být zavřená ve Shin-Ře ještě o hodinu déle."zasekla jsem její projev a Aerith si znetelně oddechla.
"Kdy se vrátíš?"zeptala se a já se zamyslela.
"Asi v šest. V osm mě má vyzvednout Zack. Jdeme spolu do Sedmého nebe. Teď musím končit. Jsem na silnici."
"Já vím. Dívám se na tebe."zasmála se Aerith. Zavrtěla jsem hlavou, típla hovor a vyplázla jazyk tam, kde jsem tušila Aerith.

Do Shin-Ry jsem se vrátila opravdu v kolik jsem slíbila a udivilo mě, že mě Aerith nekontrolovala, jestli jsem opravdu doma. Osprchovala jsem se, oblíkla se a rozvalila se na gauči. Po pár pořadech jsem se podívala na hodiny a protáhla obličej. Čtvrt na deset. Zackovi asi dochvilnost nic neřiká a slušnost napsat taky ne. Zvedla jsem telefon a vytočila naštvaně jeho číslo.
"Volaný účastník je nedostupný..." S povzdechem jsem odhodila telefon než jsem po něm zase skočila a vytočila Clouda.
"Slyším."ozval se Cloud. Docela mě překvapilo, že zvedl telefon hned po prvním zvonění.
"Ahoj, tady Sarah. Nevíš co je se Zackem? Měl mě v osm vyzvednout a telefon má vypnutý."řekla a jsem.
"Huh? Říkal, že se jde projít do slumů."řekl Cloud a já si povzdechla.
"Vážně moc chytrý nápad. Mohlo se tam na něj něco zřítit."zasoptila jsem a podívala se ven z okna. "Pojedu se po něm podívat."
"Mám jet s tebou?"nabídl Cloud.
"Ne. Vypadá to, že bude pršet. Raději zůstaň v teple. Ozvu se, kdybych ho našla."odmítla jsem a zvedla se z gauče, ve kterém jsem skoro vyseděla důlek.
"Dobře."souhlasil Cloud.
"Kde je Zackary?" Cloud tam něčím zašustil a ozval se dětský smích.
"Je u nás. Buď bez obav." Skoro jsem slyšela, jak mi spadl kámen ze srdce. To poslední co by chybělo, by byl vystrašený Zackary čekající sám doma. "Zajedu se podívat jestli není doma. Možná jen usnul."řekl Cloud a já souhlasila.
"Pak se mi ozvy. Ahoj."ukončila jsem hovor a natáhla se pro koženou bundu. Do kapsy jsem si strčila doklady a telefon a s klíčky v ruce šla do garáží, kde jsem čekala na Cloudův telefonát. Zavolal brzy. Sotva jsem došla k motorce už mi zvonil telefon.
"Ano?"
"Doma není."řekl Cloud a já si povzdechla.
"Dobře. Tak já vyrážím. Pak se ozvu."

Projížděla jsem slumy už několik hodin. Nemohla jsem ho nikde najít. To byl dostatečné důvody k obavám. Zaparkovala jsem, seskočila z motorky a šla do kostela.
Vešla jsem dovnitř a doufala, že tam Zacka najdu. Zbytečně. Nebyl tam. Vyšla jsem ven a uviděla postavu sedící na hromadě trosek, dívající se na hvězdy. Zack... Špinavý, potrhaný...Vlasy mu vysely kolem obličeje na kterém, ve kterém se mísila beznaděj se zoufalstvím. Klekla jsem si před něj a podívala se mu do tváře. Po obličeji měl rozmazanou už zaschlou krev, která se pomalu začínala odlupovat.
"Zacku..." Zack se na mě zmateně díval a ramena mu poklesla.
"Vy mě znáte?"zeptal se.
"Jistě, že tě znám. Počkej tu."řekla jsem a chtěla jít zpátky k motorce, ale Zack mě chytil za ruku.
"Prosím...Nenechávejte mě tu."zašeptal a já šokovaně zalapala po dechu, když jsem uviděla slzu padající do prachu. "Nevím kde jsem."
"Pojď."pobídla jsem ho a vedla ho k motorce. Nasedla jsem a počkala, že se Zack posadí za mě. "Pevně se mě drž."řekla jsem a šlápla na plyn.

Zaparkovala jsem motorku a vedla Zacka rovnou na ošetřovnu. "Co se mnou uděláte?"zeptal se a já si povzdechla.
"Zatím nic. Teď jdeme na ošetřovnu."vysvětlila jsem a Zack se zamračil.
"Chci vidět Angeala."řekl a já přikývla.
"Zavolám mu." slíbila jsem a vedla ho na příjem.
"Ty jsi Turk?"zeptal se Zack a já zavrtěla hlavou.
"Ne tak docela."odpověděla jsem a dál vysvětlovala sestře náš problém. Pak jsem Zacka posadila na jednu lavici v čekárně a šla na chodbu zavolat Angealovi.
"Angeale? Máme problém!"řekla jsem když mi to zvedl. "Doraz na ošetřovnu. Týká se to Zacka."vychrlila jsem a šla zpátky za Zackem, který se rozhlížel kolem.
"Proč to tu vypadá jinak?"zeptal se a já se ošila.
"Proběhla tu rekonstrukce."odpověděla jsem a Zack se zamračil.
"To není možné. Byl jsem tu včera a takhle to tu nevypadalo." Pomalu jsem se dostávala do obrazu.
"A Zacku? Kolik že ti je?"zeptala jsem se a Zack se zamračil.
"Devatenáct, proč?"odpověděl zmateně a já ztuhla.
"Tak to je pěkně v prdeli..."zašeptala jsem potichu, aby to Zack nemohl slyšet.
"Co se vůbec stalo s celým Midgarem? Přestávám všemu rozumnět!"vyzvídal Zack a dával najevo znepokojení.
"Výbuch. Shin-Ra byla zničena. Midgar a slumy také. To co jsi ze Shin-Ry viděl je vše po rekonstrukci. A tobě... není devatenáct, ale 24 let."řekla jsem a podívala se na Zacka, který nehnul ani brvou.
"Dobrej pokus, ale na tohle ti neskočím."řekl Zack nevzrušeně a já si frustrovaně povzdechla.
"Angeale! Dobře, že jsi tady."vykřikla jsem a Angeal se na Zacka zkoumavě podíval.
"Co se mu stalo?"zeptal se.
"To nevim, ale ten blbec mi tvrdí, že je mu devatenáct a když se mu tu snažím vysvětlit, že to už mu nějakou dobu není, tak mi nevěří."vysvětlila jsem rozčileně a Zack pozvedl obočí.
"Říká pravdu, Zacku."řekl Angeal a Zack se zamračí.
"Jestli tohle je vtip, tak je pěkně blbej!"rozčílil se Zack a já si povzdechla. "Chci vidět Akiru!"řekl a já se odvrátila.
"Je mrtvá."řekl Angeal tiše a já se podívala na Zacka, který se na nás nevěřícně díval.
"Cože? Angeale, ale tohle už není vtipný!"rozčílil se Zack a chtěl odejít, ale já se skočila před něj a zastavila ho.
"Zacku."povzdechla jsem si a podívala se mu do očí. Byl zmatený, raněný... "On ti říká pravdu. Akira je už pět let mrtvá."řekla jsem a Zack mě prudce odstrčil.
"Já vám nevěřím!"zakřičel a Angeal se zamračil.
"Já mám být také Zacku? Na to si nevzpomínáš?"zeptal se Angeal a Zack vytřeštil oči.
"Já tě zabil...Jak?"hlesl a Angeal si povzdechl. Za ním se otevřeli dveře do ordinacea sestra nás zvala dál.
"Tohle vyřešíme později. Teď se nech vyšetřit." řekl Angeal a Zack zašel do dveří.
Když vyšel o hodinu později sestra nám sdělila, že Zack měl úraz hlavy. Očividně hodně ošklivý úraz hlavy, jinak by to s jeho upířím tělem ani nehlo. Diagnostikována mu byla amnesie, otřes mozku vyloučili. Mozek se stačil zregenerovat stejně jako proražená lebka. Nebylo nutné si ho nechávat na ošetřovně, tak jsme zamířili z ošetřovny hezky mlčky až do výtahu.
"Kde bude spát?"zeptala jsem se a Angeal se na mě významně podíval.
"Seph bydlí u mě."řekla já přikývla.
"Fájn, je mi to jasný. Tak Zacku, prý to budeš muset se mnou přetrpět."řekla jsem a Zack přikývl.
Dostrkala jsem ho k sobě do bytu za neustálých otázek, proč nemůže jít do svého bytu a proč tohle a proč tamhleto. Chvilku mi trvalo než jsem mu do hlavy natloukla, že nic není jak si pamatuje, ale zafixoval si to rychle.
Poslala jsem ho do koupelny a hledala něco, co by si na sebe mohl obléknout. Našla jsem pár větších kousků, které by mu mohli být a odnesla mu je do koupelny. Převlékla jsem se do domácího a pak se plácla do čela, když mi došlo že jsem měla zavolat Cloudovi.
Vytočila jsem číslo a s napětím čekala co bude. Cloud to zvedl okamžitě.
"Nebudím tě?"zeptala jsem se provinile.
"Ne. Ještě nespím."odpověděl Cloud a já si oddechla.
"Tak jsem ho našla. Měl proraženou lebku, což by nebyl ten problém v velkým P."řekla jsem a podívala se směrem ke koupelně, kde se vypnula voda.
"Proraženou lebku? Může to být ještě horší?"zeptal se Cloud ironicky.
"Jo. Lebka se mu dala dohromady, takže co se týče těla je v pořádku ale... on má amnesii. Myslí si, že je mu devatenáct."
"Aha. Kde teď je?"zeptal se Cloud a já se otočila ke koupelně, odkud zrovna vycházel Zack.
"Přímo za mnou. Byl v koupelně."odpověděla jsem a Zack po mě hodil nepříjemný pohled.
"Není slušné se o někom bavit za jeho zády."řekl arogantně a já podrážděně zafrkala. Cloud se ovšem začal tiše smát.
"Mluvím s Cloudem. Měl o tebe starost."řekla jsem a dělala, že si nevšímám jeho rozpustilého úsměvu.
"S mým chocobem?"zeptal se a hnal se ke mě.
"Jo!"vyštěkla jsem a odvrátila se od něj.
"Cloude... Předám ti Zacka dřív, než mi skočí na záda, jo? Zatím se měj."řekla jsem a předala Zackovi telefon. Vesele švitořil, vtipkoval a utahoval si na Cloudův účet asi hodinu, než mu Cloud dal košem. Nejspíš šel spát. Zack mi podal telefon a pak začal očumovat moje fotky, které jsem měla vystavené na skřínce.
"To je tvůj přítel?"zeptal se a ukazoval fotku mě, Davida a Gavina.
"Jo, je mrtvý."řekla jsem a Zack se zatvářil provinile."A je mi to jedno. Nerozešli jsme se v dobrém. Když umřel byli jsme hodně dlouho od sebe."dodala jsem, když Zack otevíral pusu, aby něco řekl.
"Aha."přikývl a podíval se na fotku znova.
"A to dítě?"zeptal se.
"Můj syn. Zítra se s ním pravděpodobně uvidíš."odpověděla jsem a posadila se na gauč.
"Tohle je taky on?"zeptal se udiveně a ukázal na fotku Zackaryho.
"Ne. To je Zackary."řela jsem znuděně a Zack se zazubil.
"Tak se jmenuje můj syn taky."řekl nadšeně a pak vykulil oči "Zatraceně!"zařval a hnal se ke dveřím. Vymrštila jsem se z gauče a skočila před Zacka, dřív než stačil proletět dveřma.
"Klid. Zackary je v pořádku. Je u Clouda."snažila jsem se ho uklidnit dřív než zboří celou Shin-Ru.
"Uf..."zafuněl Zack a odpotácel se ke gauči, na který padl jako pytel brambor.
"Mimo jiné. Ten klučina na fotce je tvůj Zackary."řekla jsem a Zack se vymrštil.
"Cože? To nemůže být on! Vždyť je moc starý...."namítl a pak zase zvadl "Já zapomněl."zahudroval a padl zpátky na gauč.
Protočila jsem dramaticky oči v sloup a zavrtěla hlavou.
"Byl jsi dost otravný, když sis mě pamatoval, ale teď jsi živelná pohroma... Nemyslela jsem si, že by to mohlo být ještě horší."zahudrovala jsem a Zack se na mě ukřivděně podíval. "Jsi moc ..."nemohla jsem přijít na to slovo "hyperaktivní."vymáčkla jsem ze sebe a Zack se ušklíbl.
"A ty moc velkej suchar."řekl Zack arogantně a já protáhla obličej.
"Taky mám na to věk!"odsekla jsem a Zack se rozesmál.
"Řiká asi dvacetiletá holka. Víš, vždycky jsem si říkal, že Angeal se suchar sám o sobě, ale asi to bude nakažlivý."řekl a já zůžila varovně oči.
"To není vtipný."prohlásila jsem ledově a Zack se ušklíbl.
"Nedokážete ocenit dobrou náladu!"protáhl zack pohoršeně obličej a já se zamračila. "Hej, to byl jen vtip."řekl na usmířenou, když viděl že se nechytám.
"Já jsem Angealova sestra."řekla jsem a Zackovi zmizel úsměv z tváře. Spíš ho potom nahradil výraz "to jsem posral".
"Uuuup!"houkl tiše Zack a já se ušklíbla. Odkopla jsem Zackovy nohy z pohovky a zamručela.
"Jak jsme se vlastně my dva poznali?"zeptal se Zack a já si znepokojeně mlaskla.
"Snažil ses mě zabít. Neměl jsi mě rád a pak... Jsi za mnou začal běhat jako pejsek."shnula jsem to a Zack se zamračil.
"Snažil jsem se tě zabít? Proč?"divil se Zack a zmateně se na mě díval.
"Hm...protože jsem zlý upír, co vysává krev nebohým obětem?"zeptala jsem se nevině a Zack se ušklíbl.
"Lepší báchorku nemáš?"zeptal se pobaveně a já na něj vycenila zuby a zasyčela jako kočka. V tu chvíli jsem viděla Zacka jak přepadává z gauče a s hlasitým zaduněním žuchnul na zem. Podívala jsem se přes opěradlo a uchechtla jsem.
"Už mi věříš?"zeptala jsem se a Zack se stavěl do obranného postoje.
"Nepřibližuj se ke mě..."řekl výhružně a já s frustrovaný zasténáním padla na gauč.
"Čeho se bojíš?"zeptala jsem se a Zack vyprskl.
"Čeho se bojím? Útoku!"zasyčel a já se zasmála.
"Ty jsi upír taky."zahuhľala jsem a Zack si začal ohmatávat zuby.
"Zatraceně! To ty?"zaklel a rozčíleně po mě šlehl pohledem.
"Ne."zavrtěla jsem hlavou a protáhla se.
"Hele nic proti, ale jsem docela grogy. Jdu spát a bejt tebou tak jdu taky. Vyzvídat můžeš zítra." řekla jsem a šla do ložnice.
"A kde mám spát?"zeptal se Zack s výrazem zmateného štěněte.
"Se mnou v ložnici? Nebo dáš raději přednost gauči?"zeptala jsem se a Zack něco zafrflal. Skočil vedle mě do postele a já se zamračila.
"A zhasínat bude kdo?"

21.kapitola

5. prosince 2012 v 0:23 | Kikki |  FFVII - Stíny
Otevřela jsem oči a zmateně se rozhlédla kolem. Byla jsem ve Shinře...ve svém bytě. Posadila jsem se a zasyčela, když mě zabolelo na hrudi. Podívala jsem se na ránu a zaskřípala zuby, když jsem viděla zpoloviny zhojenou ránu. Co si budeme povídat. Byl to pěkný kráter. Zvedla jsem se a zarazila se. Azarel seděl na židli a četl si.
"Dobré ráno."řekl a otočil na další stránku.
"Ahoj. Kde je Seph?"zeptala jsem se a Azarel se na mě podíval.
"Dole. Řeší si své staré rozpory."řekla já vykulila oči.
"Panebože!"zařvala jsem "Vždyť ho roztrhají na kusy!" s tím jsem vyskočila z postele a hnala se do uvítací místnosti. Tam jsem našla Sepha, povídající si s Angealem a Zackem v kavárně nad kafíčkem. Zack se ho pořád na něco ptal a Sephovo povídání poslouchali někteří členové Avalanche, postávající okolo nich. Zmateně jsem se dívala na výjev před sebou a zastyděla se, když se na mě Seph podíval a pozvedl obočí. Vyskočil od stolu a šel ke mě. Vykulila jsem oči a zařvala, když mě Seph popadl a zmáčkl v objetí.
"Au! Sephe! Pusť mě!!! To bolíííí!" kvílela jsem a Seph mě se smíchem pustil.
"Mohla jsi se aspoň obléct, ale vidím, že ses nemohla dočkat až mě uvidíš!"škádlil mě a mě spadla čelist ke kolenům.
"Já tě neznám! Ty nejsi Sephiroth, kterého znám a navíc ty náfuko! Měla jsem o tebe strach!"vyštěkla jsem a rázovala si to s hranou důstojností pryč, i když mi bylo jasné, že musím vypadat komicky, protože jsem tam stála rozcuchaná a jen v dlouhém triku na spaní.
"Hej!"zvolal někdo a popadl mě kolem pasu. "Se mnou se nepřivítáš?"zašeptal mi do ucha Zack a já se začervenala.
"Promiň."kuňkla jsem a Zack se usmál. "Hmm. Asi by jsi mě měl pustit, jinak Nina pukne vzteky."řekla jsem a odtáhla se. Zack jen zavrtěl hlavou a přitáhl si mě zpátky.
"Na tom nezáleží. Já s ní nejsem."řekl a já se ušklíbla.
"Aha. No asi bych se měla vrátit do postele. Hrudník pořád bolí a nechce se mu moc hojit."řekla jsem a omluvně se na Zacka usmála. "A děkuju." S tím jsem se otočila a šla k Azarelovi, který na mě čekal opřený o stěnu s županem a bačkorami v ruce. Neochotně jsem se k němu vydala a nechala se navléknout do županu a nazula si pantofle.
"Jestli si s ním chceš promluvit, tak můžeš. Nechám vám soukromí."nabídl Azarel a já zavrtěla hlavou.
"Moc se mi do toho nechce."zamumlala jsem a nastoupila do výtahu.
"Proč? Měl o tebe strach."podivil se Azarel a já se zamračila.
"Já se o tom nechci bavit."zamumlala jsem a šla k výtahu.

Padla jsem do postele a zachumlala se do peřiny. Chvíli jsem bezcílně bloumala pohledem po pokoji, než jsem si s podrážděným zakňučením přetáhla peřinu přes hlavu. Azarel asi pochopil, že chci být sama a pakoval si nádobíčko, když někdo zaťukal.
"Nééé..."zamručela jsem a Azarel se usmál.
"Otevřu."řekl a odešel z pokoje. Slyšela jsem jak se s někým tlumeně vybavuje u dveří a povzdechla si. Na návštěvy jsem opravdu neměla náladu.
"Ták tady tě máme!"uslyšela jsem optimistický hlas ode dveří. Strhla jsem si z obličeje peřinu a podrážděně hodila hlavou, aby jsem si z obličeje odhodila vlasy.
"Jo.."zamumlala jsem a ušklíbla se na Aerith s Gavinem, kteří se mi uhnízdili v nohách postele (samozřejmě mi nezapomněli přisednou moje nohy).
"Nahnala jsi nám pěkný strach! Co tě napadlo takhle zmizet?"hubovala mi Aerith a Gavin do ní drcnul loktem. Aerith si trpitelsky povzdechla a zkřížila si paže na hrudníku.
"Měla jsem nějak všeho plný zuby. Potřebovala jsem vypadnout."řekla jsem a Aerith pozvedla obočí.
"Tomu říkáš chvíle? Byla jsi pryč skoro rok."zasoptila a Gavin si povzdechl.
"Jasně mami."odsekla jsem sarkasticky a Aerith zafuněla.
"Nech ji už."řekl jí Gavin tiše a Aerith sevřela rty.
"Děkuju za vaši starost, ale já jsem dospělá a budu si dělat co chci ano?"zakončila jsem a Aerith se na mě nesouhlasně podívala.
"Něco novýho?"zeptala jsem po chvíli mlčení.
"Jo. Něco by tu bylo..."řekl Gavin tiše a vylovil řetízek s krystalem, který měl zavěšený na krku.
"To ne!"vykřikla jsem a nakrabatila obočí. "Jak?"hlesla jsem.
"Když nás napadli... Tak mě zranili a..."
"Co to povídáš?"osopila se na něj Aerith a pak se otočila na mě. "Ten hlupák se mě snažil bránit. Málem ho ti upíři rozervali. Nebyla jiná možnost než ho přeměnit, aby jsme ho zachránili."vysvětlila a Gavin si znaveně povzdechl.
"A co Zack? On je také upír jak jsem pochopila." Aerith znepokojeně mlaskla a přikývla.
"Znáš ho. Měl potřebu si hrát na hrdinu."
Protočila jsem oči v sloup a zamručela. "Blbec.."
"Necháme tě odpočívat. Přijdeme později."řekl Gavin a já se na něj vděčně pousmála.
"Jste moc hodní, že jste se zastavili, ale ještě opravdu nejsem v kondici." Gavin se usmál a stiskl mi ruku, kterou jsem měla položenou na břiše.
"Vyprovodíme se sami, tak nevstávej."zarazila mě Aerith, když jsem se začala hrabat na nohy.
"Dobře..."přikývla se a nechala se jimi olíbat na rozloučenou. Naposledy jsem jim mávla a pak smázla úsměv ze tváře. Opravdu jsem se necítila moc dobře, ale spíš psychicky. Když jsem odcházela z města vyhnanců, byla jsem plná energie a hlavně jsem v duši měla klid. Teď jsem si připadala na pokraji sil. Vraceli se ke mě problémy, které Azarel očistcem vymýtil. Nebolelo to, pořád jsem se cítila...nedalo by se vyloženě říct prázdná, ale spíš s obrovským nadhledem. Ovšem to mi moc neusnadňovalo situaci, ve které jsem byla. Vrátila jsem se do problémů, před kterými jsem dalo by se říct utekla. Něco jiného bylo nad vším přemýšlet, když jsem byla na hony daleko od Shin-Ry, ale teď jsem byla přímo v epicentru mých problémů.

Co mám dělat se Zackem? Mám o něj zájem a on o mě nejspíš taky, ale odpuštěno mu nebylo... Jeho podvod mě bolí doteď. Jak se má Zackary? Uvidím ho někdy?
Proč mě Aerith chce vychovávat?
Proč Angeal s gavinem jsou tak nečinní a přehlížejí mě?
Kde jsou všichni mí přátelé? Měla jsem jich přece dost?
Podaří se mi zařadit Sephirotha do normálního života, jak jsem mu slíbila? Jak ho přijme společnost...svět?!

Tyhle otázky mě tížily jako kámen. Dost možná to bylo proto, že ani na jednu jsem si nedokázala odpovědět. Všechno se změnilo. Svět se změnil a já to nepostřehla zabraná do péče o Zackaryho. Teď jsem to teprve začala vnímat.
"To je v prdeli..."zasténala jsem a opět si hodila peřinu na obličej.

20.kapitola

19. listopadu 2012 v 12:49 | Kikki |  FFVII - Stíny
Dny se měnily v týdny, týdny zase v měsíce. Nakonec jsem neměla ani přehled o čase, jediné co jsem dělala bylo, že jsem zdokonalovala své schopnosti. Každý den. Jednu noc jsem se probudila s neblahým tušením. Měla jsem velmi zvláštní sen. Viděla jsem Aerith, jak se modlí za moji spásu se slzami v očích a následně k Azarelovi za pomoc. Nedalo mi to, oblékla jsem se a šla k Azarelovi. K mému překvapení také nespal.
"Sarah?"zamrkal na mě překvapeně a já se pousmála.
"Omlouvám se. Měla jsem velmi divný sen. Potřebovala jsem se jen ujistit, že to neznamená nic zlého."vysvětlila jsem a Azarel mě pozval k sobě.
"O čem se ti zdálo?"zeptal se a posadil se u malého stolku.
"O Aerith. Plakala a modlila se za mou duši. Ukončila modlitbu a modlila se k tobě. Prosila o pomoc a sílu." Azarel se zamračil a odhodil si vlasy z obličeje.
"Kdo je ta Aerith?"zeptal se a já se pousmála.
"Moje přítelkyně, před pár lety jsem ji přeměnila."odpověděla jsem a Azarel pomalu přikývl.
"Zdál se mi stejný sen."řekla a já se napružila.
"A co to znamená?" Azarel se zamračil a povzdychl si.
"To znamená, že je něco špatně. Upíři nejspíš útočí na Midgar."
"Musím jim jít pomoct."řekla jsem a Azarel se zasmál.
"Sama toho moc nedokážeš. Počkej do zítra... Svolám radu a pokusím se do toho zapojit i obyvatele města." zadumaně jsem se na něj podívala a přikývla. "Teď jdi spát. Budeš pogtřebovat sílu."řekl Azarel a vypoklonkoval mě z pokoje. Povzdechla jsem si a šla zpátky k sobě do pokoje. Podívala jsem se na hodiny a zamračila se. Byli 4 hodiny ráno. Zajímalo by mě, jak to Aerith udělala. Mohla bych jí dát zprávu nazpátek, ale to bych musela vědět jak. Oblékla jsem si své těsně přiléhající kalhoty, tílko, nazula jsem si svoje těžké, pod kolena vysoké boty s kovovými přeskami a podívala se na sebe do zrcadla. Vlasy jsem si sčesala do vysokého culíku a hrábla po návlecích, které jsem měla po lokty. Oblékla jsem si vestu, která měla vyšitý Azarelův znak na zádech, na krk jsem si zavěsila masku, která měla za úkol upírům chránit zuby. Chránila nám čelisti a končila pod očima. Nebylo pro upíra nic horšího než si vyrazit nebo zlomit špičák, to mi věřte. Veškeré oblečení bylo samozřejmě v černé barvě, jak jinak. Azarel si nejspíš na černou potrpěl, co se tíče mě. Popadla jsem zbraně a šla do svatyně. Zapálila jsem svíčku a klesla na kolena.
"Gaio... Potřebuji tvou pomoc. Je mi jasné, že mě nejspíše nevyslechneš, ale pokud ano... byla bych vděčná. Pomoz mi potlačit upírské hnutí. Prosím... Mám špatný pocit, že Azarel proti městu neobstojí a já budu muset se pokusit zachránit Midgar sama. Je nemožné, aby jsem to dokázala sama."odmlčela jsem se a upřeně se dívala do plamene svíčky. "Aerith... Nevím jestli mě slyšíš... Doufám, že ano, protože nevím jak jinak bych se s tebou mohla spojit..."lehce jsem se zasmála a podrbala se na temeni. "Já jen ti chci říct, že jsem v pořádku a o mou duši se bát nemusíš. Přijdu vám pomoct, ano? Tak vydržte..."odmlčela jsem se a sfoukla svíčku.

Aerith se vymrštila na svém provizorním lůžku a setřela si pot z čela. Rozhlédla se kole, aby se ujistila, že nikoho nevzbudila. Už měsíc byli zavření v bunkru. Bylo tam evakuované celé město a potraviny pomalu docházely. Snažili se odolávat a asi měsíc se jim to dařilo, ale vojáci umírali a oni se museli stáhnout sem. Upíři se nesnažili útočit, čekali až vyjdou sami, protože jim bylo jasné, že navěky bez jídla nevydrží. Odhodila si ofinu z tváře a znovu si lehla. Zvláštní. Zdálo se jí, jako by na ni Sarah mluvila... Jako by jí to šeptala do ucha. Aerith se pousmála a zavrtala se blíž ke Gavinovi. Aspoň, že je v pořádku, pomyslela si Aerith a usnula.

Ráno Azarel svolal radu. Čekala jsem venku a nervózně si poklepávala nohou. Rada skončila a Azarel šel směrem ke mě.
"Přesvědčil jsem radu, ale teď ještě musíme přesvědčit město. To bude těžší.."řekl Azarel a já se znepokojeně zamračila. Azarel vyhlásil tažení a nábor dobrovolníků, ale nikdo se nepřihlásil.
"Hej! To jste takoví zbabělci, že nikdo nemáte dost odvahy se přihlásit?"zařvala jsem na dav a ozvalo se znepokojené mumlání.
"A proč bycho měli pomáhat lidem? Oni na nás kašlou. Oni jsou důvod, proč jsme v podzemí!"zařval někdo a já se zařechtala.
"Jasně. To chápu, ale také můžete ukázat, že není důvod vás zahnat do podzemí. Mohla bych vám pomoci, se vrátit na povrch, ale chci za to něco na oplátku."odpověděla jsem a zamračila se, když se mi dostalo jen několika ošklivých poznámek.
"Jak chcete! Já se narozdíl od vás nebojím. Půjdu sama!"zakřičela jsem, otočila se a odcházela z města.
"Počkej."ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a uviděla Sepha s Azarelem, kteří se za mnou ženou.
"Co?"zeptala jsem se zmateně a podívala se na Azarelův meč.
"Jdeme s tebou."řekl Seph a já se pousmála.
"Díky."kuňkla jsem a pokračovala v cestě. Vylezli jsme z jeskyně a já se podívala kolem. Svět se zdál smutný...mrtvý. Ptáci nezpívali, nikde nebylo ani stopy po zvěři. Slunce se schovávalo za těžkými mraky.
"Jdeme?"zeptal se Azarel a já přikývla.
Azarelovi vystřelily ze zad dvě sněhově bílá křídla a já se pousmála. Má křídka byla černá. Azarel se natáhl pro Sepha, ale ten jen odmítavě ustoupil. Ze zad mu vytřelilo jedno černé křídlo a Azarel se zarazil.
"Ale jak?"zeptal se zmateně a já se s obavami podívala na Sepha.
"Experimenty. "odpověděl vyrovnaně a stiskl mi ruku. Seph se na mě otočil a usmál se než mě pustil. Usmála jsem se a podívala se k nebi.
"Je čas..."zašeptala jsem a vzlétla.

"Evakuovali celé město."řekla jsem a Azarel se na mě zvídavě podíval.
"A kam?" na to konto jsem si musela povzdechnout.
"Do bunkru, který je pod celou Shinrou."odpověděla jsem a zamračila se, když jsem uviděla obrovský roj na obloze, který se blížil ke Shinře. Zamračila jsem se a s obavami se podívala na Azarela, který se rozesmál.
"Nakonec jim to stejně nedalo. Zahanbila jsi je!"řekl Azarel a obyvatelé města Vyhnanců se snesly k zemi, kde začali bojovat s upíry obsazující město a jeho okolí.
"Měli by jsme se zapojit. Azareli? Mohla bych tě o něco požádat?"obrátila jsem se na něj a Azarel přikývl.
"Mohl by jsi jít i se Sephem do bunkru a říct jim, že se je pokusíme osvobodit? Nebylo by asi na škodu, kdyby se pokusili zapojit."řekla jsem, Seph se zamračil a nasadil si masku.
"Nelíbí se mi to."zavrčel Seph a já se na něj omluvně podívala.
"Já vím, ale Shinru znáš do detailů."zamumlala jsem a seskočila ze střechy. Skočila jsem do hloučku upírů a strhnula je svou vahou k zemi. Využila jsem jednu z formulí, kterou mě naučil Azarel a pár jich podpálila.

Azarel otevřel bunkr a bez mrknutí oka se díval do asi deseti hlavní.
"Skloňte zbraně!"vykřikl Angeal a odstrčil vojáky z cesty.
"Azareli jak..." Azarel se pousmál a ukázal na Aerith, která se na něj překvapeně dívala.
"Žádala mě o pomoc. Tak jsem tu."řekl a zeshora se ozval výbuch. "Kdo má dost síly a odvahy, může pomoci v boji."řekl Azarel a odcházel. Sephiroth ho následoval bez jediného slova. Avalanche šli za nimi společně s Angealem, Aerith a Gavinem.
Když vyšli na povrch k Azarelovi přiběhla nějaká upírka s maskou přes ústa a všechny zběžně sjela pohledem.
"Máme problém... Už vím, kdo je vede..."řekla tiše a Azarel se na ni vážně podíval.
"Kdo?"zeptal se tiše a upírka sklonila tvář k zemi.
"David!"vyštěkla a Azarel se zamračil při pohledu do davu. Upírka se ohlédla a zavrčela, když uviděla postavu v tmavém oblečení s tmavými vlasy a rudýma očima. "Postarám se o něj!"řekla a otočila se o odchodu, ale Azarel ji popadl za ruku a stáhl si ji k sobě zpátky.
"Nevím jestli je to dobrý nápad. Máte spolu nevyřízené účty." nabdal ji Azarel a upírka po něm blýskla očima.
"No právě!"zavrčela a odběhla. Azarel si povzdechl a podíval se na Avalanche a pár zbývajících vojáků, kteří se odhodlali bojovat. Angeal se mračil a sledoval upírku, jak zastoupila Davidovi cestu.
"Co se děje Angeale?"zeptal se Gavin znepokojeně.
"Já toho chlapa znám."zavrčel a běžel naproti tlupě upírů. Avalanche na sebe kývli a nádledovali Angeala do davu.

"Ale no tak. Oba dva víme, že ty mi prostě neublížíš!"vysmíval se David a já se zle zasmála.
"Myslíš? To je odvážné tvrdit po dvaceti letech ignorace mojí osoby a svého syna."řekla jsem a vyhnula se Davidovu výpadu. Vykopla jsem a snažila se mu zasadit ránu pěstí, ale David byl rychlejší a dal mi pěstí na solar. Padla jsem k zemi a pomalu se stavěla na nohy, když jsem schytala kopanec do obličeje. Zahňučela jsem a kryla jsem se před dalším kopancem. Azarel měl pravdu... Nedokážu to... Čekala jsem dopad další rány, ale ta nepřišla. Otevřela jsem oči a uviděla před sebou stát vysokou mužskou postavu. Zack!
"Nech ji na pokoji."řekl a vyrazil proti Davidovi. Zack bojoval obstojně, ale David byl pořád rychlejší a za chvíli Zack dopadl vedle mě.
"Co sis myslel?"zeptal se ho David ironicky a já se strachem sledovala energetickou kouli, která se Davidovi utvořila v dlani.
"Ty musíš být ten Zack, viď? No, tak se koukej drahá, jak ti ten tvůj mazlíček umírá."řekl David a mrštil kouli na Zacka. Vyskočila jsem na nohy a vrhla se před Zacka. Koule mě zasáhla do hrudníku a já padla s bolestným výkřikem na zem. Snažila jsem se zjistit, jak je na tom Zack, ale můj pohled byl rozmazaný. Slyšela jsem známky boje, ale vše z dálky.

Zack vytrhl meč z upíra a chladně se na něj díval.
"Nečekal jsem, že tě zachrání...."řekl upír a padl na zem. "Musíš být něco extra, jinak by se do tebe nezamilovala." Zack se na upíra zmateně podíval a upír se zasmál. "Aha... Nevíš o kom mluvím. Takže provedla ten svůj kousek znovu. Má ve zvyku utíkat. "řekl a Zack se otočil k upírce, která ležela na boku a kolem ní se utvářela kaluž krve. Podíval se zpátky na upíra a zavrtěl hlavou.
"Zacku... Postarej se o moji dceru. Já mám práci s Davidem."řekl Azarel a Zack ustoupil od upíra a zamířil si to k upírce, kterou opouštělo vědomí. Její tvář byla bledá a na tváři jí vystouply fialové žilky, které vypadaly jako praskliny. Zack ji přetočil na záda a podíval se na Azarela, který pronášel nad Davidem nějakou magickou formuli. Zack jí odepnul masku a opatrně stáhl z obličeje.
"Sarah!"vykřikl a ona se na něj zmámeně podívala, než sebou zaškubala bolestí.
"Z-Zacku..."zamumlala a pousmála se. "Jsem ráda, že jsi v pořádku."
"Doprdele..."zaklel Zack nadzvedl Sarah a posadil si ji na klín. Podepřel Sarah a navedl si její ústa ke krku. "Pij.."pobídl ji tiše a ucítil škrábnutí ostrými zuby těsně předtím, než se mu jimi Sarah zakousla do krku. Zack zavzdychal a sykl, když se Sarah prudce přisála k otevřeným rankám. Zack se cítil každou minutou slabší, ale byl šťastný. Sarah byla naživu a to bylo teď jediné na čem záleželo.

19.kapitola

18. listopadu 2012 v 23:56 | Kikki |  FFVII - Stíny
Došla jsem k Azarelově "obydlí" (ve skutečnosti to vypadalo jako palác) a šla k recepci, kde seděla žena s velmi nepříjemným výrazem.
"Dobrý den. Chtěla bych se vidět s Azarelem."řekla jsem a žena si odfkla.
"Má jednání. Budete muset počkat a to vám nezaručuju, že se s vámi bude chtít vidět." Povzdechla jsem si a svalila se na jednu ze židlí.
"Omlouvám se."zamumlala jsem k Sephovi a znaveně zasténala.
"Nemáš za co, ale aby jsi ty neměla problémy."
"To už mám."zašeptala jsem a Seph se na mě tázavě podíval. "Uvidíš." řekla jsem a v tu chvíli se ze dveří vyhrnulo asi dvanáct živě debatujících "lidí". O pár vteřin za nimi vyšel vysoký muž s platinově blonďatými vlasy a krvavě rudýma očima. Upřeně na mě zíral a já neochotně šla k němu. Poklekla jsem před ním a čekala, než promluví.
"Pojď. Ubytujeme tvého přítele a potom si promluvíme."řekl a já ho se Sephem v těsném závěsu nádledovala. Sepha ubytoval v jednom z pokojů pro hosty a vedl mě do salonku, kde jsem zůstala stát jako odsouzenec.
"Jsem zklamán."povzdychl si Azarel a otočil se ke mě. "Víš proč?"zeptal se mě a já přikývla.
"Asi tuším."kuňkla jsem a Azarel se zamračil.
"Tušíš? Tak povídej."
"Využila jsem svého postavení, aby jsem sem dostala s sebou Sephirotha."zkusila jsem a Azarel se pousmál.
"Skoro jsi to uhodla. Jistě porušila jsi pravidla, ale to mě tolik nerozhněvalo."připustil a přešel k jednomu obrazu, který zobrazoval stvoření upírů.
"Když jsem tě tehdy našel, byla jsi... čistá, ale čím déle jsi upírem, tím více jsi zkažená. Bojím se, že jednoho dne budu litovat, že jsem tě stvořil. Nechci se dočkat dne, kdy budeme stát proti sobě. Ale... kdyby ten den nadešel, víš moc dobře, že tvoje bytí ukončím."odmlčel se a otočil se čelem ke mě.
"Rozumím. Neuvědomovala jsem si to."řekla jsem tiše a kajícně se dívala do země.
"Vím, že jsi v poslední době dostala hodně ran. Cítil jsem tvou bolest, ale pokud bys chtěla někdy být na vyšší úrovni... toto chování by nepřicházelo v úvahu." Padla jsem na kolena a sklonila se poníženě k zemi.
"Omlouvám se, otče. Dej mi trest jaký uznáš za vhodný k nápravě mé pokřivené mysli."zamumlala jsem do země a ucítila, jak mě Azarel zvedá.
"Nechci tě trestat, Sarah. To jsi svými činy udělala za mě, ale teď mi už konečně řekni co se stalo." pobídl mě Azarel a ukázal na jednu z židlí. Posadila jsem se a začala vyprávět.

Po několika hodinovém rozhovoru s Azarelem, jsem vyčerpaně padla do postele a pohrávala si s krystalem od Zacka. Přemýšlela jsem, co to mohlo znamenat. Nechtělo se mi věřit, že by Zack byl...upír. Tolik upíry nenáviděl. Povzdechla jsem si a zachumlala se do deky.

Ráno jsem vstala a šla za Sephem. Zaklepala jsem na dveře jeho pokoje nejprve jednou, dvakrát... a nic. Tak jsem vzala za kliku. Nakoukla jsem do pokoje, ale on byl prázdný. Nakonec jsem po procházení se sídlem našla Sepha, jak trénuje s Azarelem a učí se od Azarela novým trikům.
"Jsem rád, že jsi odpočatá."otočil se ke mě zničeho nic Azarel a já se pousmála.
"Děkuji."zamumlala jsem a Azarel šel ke mě.
"Nabídl jsem tvému příteli, že s ním budu trénovat a on souhlasil. Doufám, že ti to nevadí."řekl Azarel a já zavrtěla hlavou.
"To závisí na Sephovi, co chce dělat." Azarel se pousmál a objal mě paží kolem ramen.
"Napadlo mě jak tebe zaměstnat, ale je to čistě na tobě."začal Azarel a já se na něj zaujatě podívala. "Víš, potřebuji nástupce a můj nástupce musí být silný. Pokud bys chtěla, trénoval bych tě a pomohl ti se transformovat na vyšší úroveň."Nabídl mi Azarel a já povytáhla obočí. "Navíc..."podíval se na mě významně "mohlo by ti to pomoct nastolit v tvé duši mír."
"Já myslela, že tvůj nástupce je Damon."řekla jsem a Azarel se zasmál.
"Jistě, ale pokud by se s Damonem něco stalo tak nemám nikoho."vysvětlila a já přikývla.
"Dobře."přikývla jsem a Azarel se pousmál. Do sálu vešel Luke a přátelsky na mě mávnul.
"Damon se o tebe bude starat po tvé duševní stránce. Jdi s ním. Vysvětlí ti, co tě čeká."řekl Azarel a já přikývla. Mávla jsem n Sepha a zamířila k Damonovi.
"Ahoj."pozdravila jsem a Damon se usmál.
"Dlouho jsem tě neviděl. Pomalu jsem i zapomněl jak vypadáš. Málem bych tě nepoznal."vychrlil Damon vesele a já se ušklíbla.
"Jo. Nevypadám zrovna nejlíp."utrousila jsem a Damon se usmál.
"To se spraví. Takže...ehm."Damon se zamračil a mrknul na mě." Co tě čeká.... No, nejprve očistec." řekl a já si odfrkla.
"Super. Asi jsem zkažená víc, než mi Azarel řekl."zafrflala a Damon se zasmál.
"To ne. Musel jsem si tím projít také."ujistil mě a já se na něj skepticky podívala.
"U tebe pochybuju. Co si tě pamatuju byl jsi svatoušek už tehdá."řekla jsem a Damon se začervenal. Byl to milý kluk. Hodný a pro všechny by se roztrhal. Možná proto si ho Azarel vybral jako svého nástupce. Damon byl po tělesné stránce starý 18 let takže působil dojmem, že každou chvíli ztropí nějakou lumpárnu. I po tolika letech se na svět dívat tím rozzářeným dětským pohledem, což ho odlišovalo od dospělých upírů, co se na svět dívali zahořkle.
"Tak tady si lehni a uvolni se. Na nic nemysli, zavři oči a prostě relaxuj."řekl, když mě dovědl do kamenné místnosti s kamenným lůžkem uprostřed. Lehla jsem si a podívala se na Damona, který se na mě plaše usmíval.
"Bude to v pořádku, věř mi. Teď zavři oči."nabádal mě a já poslechla. Damon pronášel formule a já je po chvíli slyšela jakoby zdálky. Přišla jsem si neuvěřitelně lehká a hlavou mi začaly probíhat vzpomínky. Na vše co jsem udělala, co mě kdo udělal špatného až do mého dětsví. Když jsem otevřela oči byla jsem v nekonečném, prázdném prostoru. Po kamenné, chladné místnosti nebylo ani památky. Rozhlédla jsem se kolem a padla na zem. Doléhaly na mě mé špatné kroky, mé špatné vlastnosti a chovali se jako by mě chtěli rozervat zevnitř. Bolest těch, kterým jsem ublížila neprávem na mě úročila znovu a znovu. Zažívala jsem jejich pocity a ucítila slzy, které mi tekly po tvářích. Věděla jsem, že jsem nežila ukázkový život, ale že bych ublížila tolika lidem jsem netušila. Zkroutila jsem se v agónii a přála si, aby tomu už byl konec.

O dva měsíce později

Otevřela jsem oči a uviděla Azarela, jak se na mě shovívavě usmívá.
"Vítej zpátky."řekl a pomohl mi posadit se.
"Děkuju."špitla jsem a podívala se po kamenné místnosti. Do rukou jsem měla zavadené infuze s krví. Opatrně jsem si je vytáhla a postavila se.
"Pojď. Sephiroth na tebe čeká."pobídl mě Azarel, když jsem se nehnula z místa.
"Jak dlouho...?"chtěla jsem se zeptat.
"Dva měsíce. Čekal jsem, že to bude déle, ale zvládla jsi to dobře."odpověděl a já se pousmála. Cítila jsem se prázdná. Vše co bylo předtím než jsem podstoupila očistec se mi zdálo jako sen. Jako by to nebylo a já nebyla poznamenaná ranami života.
Azarel mě dovedl do knihovny, kde Seph seděl v jednom z křesel a četl si knihu. Jakmile mě uviděl, pohled se mu rozzářil a k mému překvapení se usmál.
"Ahoj."pozdravila jsem s úsměvem a nechala se vtáhnout do medvědího objetí.
"Jsem rád, že jsi zpátky."řekl a postavil mě zpátky na zem.
"Já taky."přiznala jsem podívala se na Azarela, který stál opodál.
"Teď se dojdi umýt a začneme s výukou. Je spousta kouzel, která se musíš naučit."popoháněl mě Azarel a já přikývla.
"Promiň Sephe. Uvidíme se později."zamumlala jsem omluvně a Seph přikývl.
Šla jsem do pokoje, umyla se a oblékla si připravené šaty, které leželi na posteli. Byli černé s azurově modrýmu ornamenty na rukávech a lemu šatů. Učesala jsem se a podívala se na sebe do zrcadla. Tváře už nebyly propadlé, kruhy pod očima zmizely a vlasy po pas se leskly. Co mě zarazilo byly oči. Mísila se v nichkrvavě rudá barva s azurovou modrou, která mi nápadně připomínala barvu mého krystalu. Zavrtěla jsem hlavou a šla za Azarelem, který na mě čekal před pokojem. Vedl mě do sklepení, které osvětlovaly louče. Zavedl mě do jedné obrovské místnosti a já se posadila na židli naproti Azarelovi.
"Dej mi svůj krystal."požádal a má mu ho zmateně podala. Azarel si ho prohlédl a pak ho rozdrtil v ruce. Zděšeně jsem se dívala na prach, který zbyl z mého krystalu a zalapala po dechu.
"Ale..."vyklekotala jsem a Azarel se na mě konejšivě usmál.
"Už ho nepotřebuješ. Ten druhý krystal..."
"To je dar. Není můj."zarazila jsem ho a ochranitelsky sevřela krystal od Zacka do dlaní.
"Dobrá. Já ti ho nevezmu."chlácholil mě Azarel s úsměvem a já složila ruce do klína.
"Jak jsi na tom s bojem?"zeptal se mě a já se zamyslela.
"Myslím, že dobře."odpověděla jsem a Azarel přikývl.
"Tím se budeme zabývat později. Pro začátek tě naučím kouzla."řekl a ukázal na stěnu s vyskládanými svitky.

"Tati!"zakřičel Zackary a popotáhl. Zack si klekl se starostlivým výrazem před syna a utřel mu slzu.
"Co se děje?"zeptal se a Zackary se rozbrečel.
"Krystal od tety už nesvítí!"zakvílel a strčil Zackovi krystal přímo pod nos. Zack se na něj nevěřícně díval a sedl si na zem.
"Proč už nesvítí?"zeptal se Zackary a Zack si promnul znaveně oči.
"Je vybitý."řekl a snažil se na sobě nedat znát, že je mu do pláče.
"Aha."kuňkl Zackary a uklidil si krystal do krabičky.
"Musím si něco vyřídit, tak Ninu moc nezlob ano?"řekl Zack a vtiskl malému polibek na čelo.
"Dobře tati."přikývl Zackary a Zack spěšně vyběhl ven z domu. Sedl na motorku a rozjel se ke Shinře. Zaparkoval motorku před vchodem a běžel do Angealovi kanceláře. Se slzami v očích rozrazil dveře do kanceláře a zarazil se, když tam uviděl mimo Angeala sedět u stolu Gavina s Aerith.
"Zacku? Děje se něco?"zeptal se Angeal a Zack zalapal po dechu ve snaze se nepoddat emocím.
"Krystal Sarah přestal zářit."řekl a zatnul zuby.
"To znamená že..."zamumlala Aerith "je mrtvá."dokončil za ni Gavin a Zack jen bezmocně sledoval jak mu pohlesla ramena.
"Není nějaká možnost jak to jinak vysvětlit?"zeptal se Zack stále si uchovávajíc nějakou naději.
"Nevím o tom. Krystaly jsou našimi pouty. Jakmile není koho poutat, krystaly vyhasnou. Je to jednoznačné."řekl tiše Angeal a Zack se podíval na Aerith.
"Aerith... Zkus ji najít."zašeptal Gavin a Aerith zavřela oči, když je po chvíli otevřela začala plakat.
"Necítím ji."zavrtěla hlavou a Zack klesl na zem.
"To ne..."zamumlal a rozbrečel se.

Zack zastavil motorku před domem a zhluboka se nadechl. Sesedl z motorky a zaparkoval ji do garáže. Vešel do domu a zarazil se, když slyšel Ninu jak křičí na Zackaryho.
"Přestaň řvát ty spratku. Ještě jsem ti nedala pořádnou, tak nemáš proč řvát!"ječela.
"Já to řeknu tátovi a až se to dozví teta, tak tě..."hrozil Zackary mezi vzlyky a Nina se zasmála.
"Co ta tvoje teta? Co mi udělá? Hovno, já ti to povim!"zařvala a Zackary zakvílel. "Opovaž se to říct tátovi, jinak z tebe vytluču duši!"zasyčela Nina a Zack zalapal po dechu a vrazil do kuchyně.
"Vypadni od něj!"zavrčel Zack na Ninu, která jen naprázdno otevírala pusu. "Okamžitě si sbal věci a vypadni!"zařval na ni, když se ani nehnula a Nina začala brečet.
"Zacku..."zakvílela, vrhla se na Zacka a chytila se křečovitě jeho bundy. "Já nechtěla, když on mě vyprovokoval."omlouvala se a Zack ji odstrčil.
"Tohle je moje dítě a ať udělal cokoliv, ty jsi neměla právo na něj vztáhnou ruku!"zasyčel Zack a zvedl Zackaryho do náruče.
"Už to neudělám... Prosím, Zacku... Já tě miluju!"kňučela mezi vzlyky a Zack se na ni znechuceně podíval.
"Ale mě to nezajímá."řekl s ledovým klidem. "Nemiluju tě!"
"Prosím... Přece to nemůžeš takhle skončit. Já tě miluju!"brečela a Zack si jen povzdechl.
"Vypadni! Já jsem tě nemiloval a ani nebudu. Hnusíš se mi."řekl chladně a Nina se zarazila.
"Nemiloval? A koho jsi miloval? Tu jeho tetu, se kterou jsi mě podváděl?!"zvýšila hlas Nina a Zack sebou bolestně trhl, při zmínce o Sarah.
"Jo a miluju ji doteď! Sbal se a jdi nebo ti ty věci vyházím před dům sám." Nina se na něj nenávistně dívala, než si odplivla a odešla se sbalit.
"Promiň, kámo!"zamumlal Zack a zabořil nos do Zackaryho ježatých vlasů.
"Tati? Ty miluješ tetu?"zeptal se Zackary s utřel si slzy, které se mu ještě pořád koulely po tvářích.
"Jo."vydechl Zack a zamrkal, aby zahnal slzy.
"To je dobře. Tak to jdi tetě říct, protože by mohla bydlet s náma."zamumlal Zackary a objal Zacka pevně kolem krku.
"To není tak jednoduché, kámo."zamumlal Zack a povzdechl si.
"Aha."kuňkl Zackary a Zack si úlevně oddechl, když za sebou Nina práskla dveřma. "Tati? Můzu spát dneska s tebou?"zeptal se Zackary a Zack přikývl. Když leželi v posteli, Zack hladil Zackaryho po vlasech a nechal slzy volně stékat po tváři. Zackary spokojeně oddechoval a Zack se opatrně zvedl z postele, aby chlapce nezvzbudil. Šel do obýváku, kde si sedl na gauč a rozvzlykal se.
"Proč pokaždé mi pokaždé vezmeš tu, kterou miluju?"zeptal se a podíval se k nebi. Povzdechl si a setřel slzy. Přišlo mu to jako včera, když držel v náručí už mrtvou Akiru a snažil se ji přivést k životu. A teď... Byl naživu dva roky a během jednoho z nich stačil ztratit Sarah. Připadal si prokletý. Nad tou myšlenkou se ušklýbl. Asi opravdu byl... Zavrtěl hlavou a šel zpátky do ložnice. Opatrně vklouzl pod peřinu a přivinul si k sobě Zackaryho. Zavřel oči a zabořil tvář do chlapcových vlasů. Možná to bylo znamení, že měl být sám...

18.kapitola

12. listopadu 2012 v 22:13 | Kikki |  FFVII - Stíny
Seděla jsem na zemi u ohně a pohrávala si s krystalem, co mi dal Zack. Byla jsem asi den cesty od laboratoře v Junonu. Chtěla jsem jít zkontrolovat Sepha, protože jsem neměla žádné další zprávy o jeho stavu. Položila jsem se na záda zabalená v kabátě a dívala se na hvězdy do té doby, než jsem usnula. Ráno jsem pokračovala v cestě. Když jsem dorazila k Junonské laboratoři, byla už tma. Zazvonila jsem, dveře se otevřeli a já vešla do místnosti, kde mě ozářily světla.
"Sarah Hewley."ohlásila jsem se a ani se neobtěžovala si zastínit oči. Ocelové dveře se otevřely a naproti se mi hnal vědec z minula.
"Dobrý den. Jdu se podívat na Sephirotha."oznámila jsem a vědec přikývl.
"Dobrý den. Jsem rád, že jste v pořádku."řekl vědec tiše a vedl mě na ubykace. Tam zaklepal na jedny dveře a k mému překvapení mi otevřel Seph.
"Nechám vás. Kdyby jste něco potřebovali jsem na telefonu."řekl a odešel. Seph mi pokynul ať vejdu dál a vedl mě ke gauči, kde jsem se posadila. Udiveně jsem si Sepha prohlížela a lehce se usmívala. Vlasy mu ztmavly na kaštanovou a nechal si je ostříhat, takže mu pár delších pramenů splývalo kolem tváří. I oči mu změnily barvu z jedovatě zelené na mechovou.
"Dlouho ses neozvala."řekl když se posadil naproti mě a já přikývla.
"Zajali mě. Posledních pár měsíců jsem měla krušné."vysvětlila jsem omluvně a Seph se pousmál.
"Toho si nelze nevšimnout."řekl tiše a povzdychl si. "Nechceš si odložit?"zeptal se po chvíli.
"Jen v případě, že tu máš sprchu a seženeš mi něco na převlečení."odpověděla jsem a Seph přikývl. Odvedl mě do sprchy a se slovy, že mi jde obstarat oblečení odešel. Odhodila jsem špinavé oblečení a vlezla si do vany. Divila jsem se, že jsem neucpala odpad. Co si budeme povídat... Půl roku vzalo za své a to bahno taky. Když jsem konečně po všech kosmetických úpravách žiletkou a dokonale vydrbaná vylezla, na koši na prádlo leželo oblečení. Oblékla jsem si armádní uniformu a s turbanem na hlavě vyběhla z koupelny. Seph seděl na gauči začtený do nějaké knihy. Skočila jsem vedle něj a Seph pozvedl obočí.
"Veselá nálada."poznamenal a já přikývla.
"Jo, je to něco přes půl roku, kdy jsem se pořádně umyla."vysvětlila jsem a Seph přikývl.
"Taky jsi tak zaváněla."ucedil a já se nafoukla.
"Jsi drzý!"zamumlala jsem a Seph se ušklíbl.
"Má tvá návštěva ještě jiný důvod, než zjistit můj zdravotní stav?"zeptal se a já zvážněla.
"Jo, chci ti nabídnou, aby jsi se mnou odešel. Utekla jsem ze Shinry a mám namířeno do města Vyhnanců." Seph odložil knihu a otočil se na mě.
"To město neexistuje. Nikdy o něm nebyly nalezeny jediné zmínky."odporoval mi a já se zasmála.
"Jistě že nebyly. Ale já už město kdysi navštívila." Seph po mě vrhl pochybovačný pohled a já protočila oči v sloup.
"Tak půjdeš semnou, nebo tu zůstaneš?"zeptala jsem se netrpělivě.
"Jdu s tebou."řekl Seph a já se mírně pousmála. "Kdy chceš vyrazit?"
"Zítra ráno." Seph jen přikývl a zvedl se z gauče.
"Měli bychom jít spát."řekl a já jen přikývla. "Jdi si lehnout do ložnice."pobídl mě Seph, když jsem se nezvedala.
"Ne, vyspím se naa gauči. Jen mi dej něco na přikrytí a polštář a budu se mít jako v bavlnce."odmítla jsem s úsměvem a Seph jen pokrčil rameny. Za pár vteřin mi na hlavu přistála deka s poštářem.
"Díky."zamumlala jsem, svlékla si kalhoty a už si hovila zachumlaná pod dekou.
"Dobrou noc."řekl Seph a šel do ložnice.
"Dobrou!"houkla jsem na něj a zavřela oči.

Ráno mě probudil Seph, když mi třásl ramenem. Se zamručením jsem se otočila a chtěla spát dál, ale on ze mě prudce strhl peřinu.
"Jestli tu budeš dál spát, tak vyrazíme až odpoledne."upozornil mě Seph a já se se vzteklým řevem posadila.
"Doprdele."zaklela jsem a prohrábla si vlasy. Seph jen povytáhl obočí a významně se na mě podíval. "Jo, vim. Jsem sprostá."zahudrovala jsem a hrábla po kalhotech, které mi Seph složené podával. Vzala jsem si je a podezíravě se na Sepha podívala. "Ty jsi mi je složil?" zeptala jsem se a Seph se zamračil.
"Ano."přikývl a mě poklesla frustrovaně ramena.
"Pedant..."zamručela jsem a natáhla si je na sebe.
"Odjakživa."odpověděl klidně Seph a položil přede mě batoh. "Také jsem mezitím, co jsi spala stačil sbalit na cestu."
Jen jsem se podrážděně zaxichtila a popadla kanady, které jsem měla postavené před gaučem. Obula jsem se, oblékla si svetr a bundu a podívala se na Sepha, který se mračil.
"Jsi si jistá, že je dobrý jít do města Vyhnanců?"zeptal se a já přikývla.
"Potřebuji vypadnout z tohohle světa. Mám tam otce, jak se mezi upíry říká tomu, kdo tě stvořil. Je mocný a mohl by nás oba něčemu přiučit."vysvětlila jsem a hodila si batoh na záda.
"Vyrážíme?"zeptala jsem se a Seph si vzal batoh.
Vysvětlit tomu vědátorovi, že si Sepha odvedu s sebou byl nadlidský výkon a po pár hrozbách dokonce i úspěšný. Nechala jsem nám připravit odvoz k horám a už si spokojeně vezla prdýlku. Po polovině dne jsme dorazili k horám, kde jsme museli šlapat po svých.
"Počasí nevypadá příznivě."konstatoval Seph při pohledu na oblohu a já se ušklíbla.
"To ne a nahoře bude ještě hůř."zamručela jsem a mávla řidiči. Dali jsme se se Sephem do výstupu. Když se setmělo, byli jsme sotva ve čtvrtině.
"Utáboříme se nebo chceš pokračovat?"otočila jsem se na Sepha, který se na mě znepokojeně díval.
"Nemám dobrý pocit ani z jedné možnosti."řekl a já se protáhla.
"Pokud by to bylo na mě, tak bych se nezdržovala na místě déle než pár hodin. Měli by jsme být neustále v pohybu, ale pokud si potřebuješ odpočinout stačí říct. Zůstanu na hlídce." Seph jen zavrtěl hlavou a já pokrčila rameny.
"Je tu snad něco o čem nevím?"zeptal se a já počkala než mě dojde.
"Upíři řádí snad po celém kontinentu. Není tu bezpečno. Sice pochybuji, že se upíři budou toulat po "neobydlené" hoře, ale naprosto jistě to nevím. "odpověděla jsem a podívala se vzhůru. "Zastavila bych až budeme výš."dodala jsem a dál jsme šlapali bez řečí. Šli jsme celou noc a já neustále kontrolovala Sepha v jakém je stavu. Vypadal vyčerpaně. Za tu dobu, co byl vezněn vyšel z kondice. Podívala jsem se na obzor a pousmála se.
"Bude svítat. Najdeme nějaké vhodné místo a odpočineme si."řekla jsem a Seph přikývl. O pár desítek metrů jsme se uvrtošili pod jedním skalním výklenkem a rozbalili si spacáky. Seph ještě něco snědl než se odebral na kutě a já se snažila zůstat vzhůru dokud se nerozední. Pohrávala jsem si s krystalem od Zacka a přejížděla prstem po vyrytých symbolech. Rozednilo se a já se zavrtala do spacáku s úmyslem se trochu vyspat. Když jsem se vzbudila bylo něco kolem poledne. Posadila jsem se a podívala na Sepha, který klidně spal kousek vedle. Vylezla jsem ze spacáku a protáhla unavené svaly.
"Co bych dala za týden v pořádný posteli."zamumlala jsem a uslyšela uchechtnutí. Otočila jsem se a sjela pohledem Sepha, který si mě pobaveně prohlížel.
"Vstávat! Pokračujeme."řekla jsem a šla si sbalit svůj spacák. Seph udělal to samé a rychle se najedl. Ještě si odskočil ulevit a už jsme si to šlapali nahoru.
"Na jak dlouho odhaduješ cestu?"zeptal se a já se pousmála.
"Ještě pár hodin. Pak už budeme skoro u cíle." A opravdu, za necelé dvě hodiny jsme došli k jedné menší jeskyni. Vytáhla jsme baterku a posvítila s ní dovnitř, než jsem vešla. Seph mě následoval až ke konci, kde se zamračil a podíval se na mě.
"Opravdu je to tady?"zeptal se pochybovačně a já si odfrkla.
"Jistě." Pohladila jsem sklaní stěnu a zamumlala jednoduchou formuli, kterou mě naučil kdysi můj "otec". Skalní stěna zmizela a před námi se objevila dlouhá chodba.
"Ještě pořád pochybuješ?"zeptala jsem se a vstoupila dovnitř. Seph ještě pořád zamračený šel za mnou a sledoval jak zavírám vchod další formulí. Naposledy jsem pohladila stěnu a prošla kolem Sepha.
"Na město Vyhnanců je špatně chráněné."konstatoval Seph a já zakoulela očima.
"Nemyslím si. Ta skalní stěna není jen tak obyčejný vchod. Přes ten kámen se nedostaneš ani nejsilnějsími trhavinami, protože je chráněn bariérou, kterou dokáží zrušit jen obyvatelé města."vysvětlila jsem a pokračovala v cestě. Tunel se rozšiřoval a bylo v něm více a více světla. Zhasla jsem baterku a uklidila ji do batohu. Došli jsme na konec tunelu a vešli do sálu, kde stála stráž před branou do města.
"Kdo jste?"zeptal se mě jeden ze strážných a já vytáhla svůj krystal. Strážný souhlasně přikývl a ukázal na Sepha. "A on?"
"Dobrý přítel."řekla jsem a strážný se zamračil. "To nepůjde."odmítl strážný Sepha pustit a já si znaveně povzdychla.
"Tak mi zavolejte Azarela."požádala jsem a strážný se uchechtl.
"Azarel nemá čas řešit rozmary nějaké upírky."řekl výsměšně a já se usmála.
"Já si naopak myslím, že by tu byl behem pár minut. Přece by si nenechal ujít příležitost se vidět se svojí "dcerou"."opáčila jsem jako by nic a strážný s nevrlým výrazem pokynul strážcům, aby otevřeli bránu.
"Jestli lžeš..."zavrčel strážný a já se pousmála.
"Nelžu. Nechám ti to poslat od Azarela písemně."řekla jsem a táhla Sepha do města.

17. kapitola

11. listopadu 2012 v 14:18 | Kikki |  FFVII - Stíny
Zack seděl v kavárně a nevšímal si podmračených pohledů, které na něj střílela Nina od baru.Zrovna ráno se celkem ošklivě pohádali. Znuděně se díval na lidi pobíhající po hale, když ho zarazil hlouček jeho přátel spěšně jdoucí k výtahu s Cloudem v čele, který nesl někoho zabaleného ve špinavé dece. Vyskočil od stolu a rychle skočil do výtahu vedle Clouda, který se tvářil vážně stejně jako zbytek skupiny.
"Hej, co je s váma ?"zeptal se zmateně a Cloud si povzdechl.
"Právě jsme se vrátili z jedné upírské základny. Očividně ji opustili ve spěchu a tohle je jediná osoba, kterou tam nechali."vysvětlil Cloud a Zack zvědavě nakoukl pod deku, kterou následně s vyděšeným nádechem pustil.
"Co to je?"zeptal se tiše.
"Trápili ji hladem."kuňkla Tifa a Vincent přikryl ruku, která vyčuhovala z pokrývek.
"Správná otázka zní: Kdo to je?"řekl Vincent a Zack se zamračil.
"Vy to snad víte?" Tifa si povzdechla a podala Zackovi psí známky. Zack se na ně podíval a vytřeštil oči.
"To není možné..."zamumlal a pak se podíval na Clouda. "Byla mrtvá..."hlesl a slzy se mu nahrnuly do očí.
"To jsme si mysleli všichni."povzdechl si Cloud a vystoupil z výtahu. Tifa s Vincentem se zastavili před dveřmi nemocničního oddělení a Zack se zastavil vedle nich. Cloud se otočil na Zacka a pokynul mu ať jde s ním. Sestry, když viděli Clouda okamžitě přiběhly a vedli ho na pokoj, kde má Sarah položit. Zack ho následoval a díval se jak Cloud opatrně pokládá, chuchvalec látky na postel.
"Tu deku z ní musíme stáhnout."řekla jedna a odkryla Sarah. Obě dvě sestry sebou zděšeně trhly stejně jako Zack, když viděl to co ze Sarah zbylo. Vypadala, jako by byla mrtvá. Kosti nepokrývalo žádné maso, jen sinalá kůže. Zack pomalu přistoupil blíž a zatnul dlaně v pěst. V obličeji by ji nepoznal. Kosti jí odporně vyčnívaly, rozpraskané rty, oči zapadlé hluboko do lebky a orámované tmavými kruhy. Vlasy jí vyrostly do pasu, ale bez života jí splývaly kolem obličeje v chuchvalcích. Zack nemohl uvěřit, že by tohle mohla být Sarah. Cloud chytil Zacka za rameno a stiskl ho, předtím než odešel. Sestry rozstříhaly cáry oblečení a házely je na zem vedle postele. Omyly ji a napíchly jí kapačky, aby do ní mohly dostat trochu krve. Zack si tam sedl vedle postele na židli a sledoval tu hrůzu před sebou. Po prvním pytlíku krve byl sice na Sarah znatelný rozdíl, ale ne zas tak velký jak Zack očekával. Sestry do ní neustále pouštěly novou a novou krev. Zack zhroucený usnul na židli až k ránu. Když se znovu probudil smrákalo se. Zack se protáhl a podíval se na lůžko. Sarah pořád spala, ale už vypadala lépe. Zack si povzdechl a podíval se ven z okna. V poslední době bylo pořád deštivo. Polní cesty byly rozmočené a bylo obtížné se z Midgaru dostat jinak než něčím co umělo létat. Zack začal pochodovat po pokoji a trhl sebou, když mu zazvonil telefon. Rychle ho zvedl a doufal, že tím nevzbudil Sarah.
"Ano?"zeptal se tiše.
"Tatí? Kdy přijdeš domů?"uslyšel Zackaryho a usmál se.
"Zítra ráno."odpověděl.
"Dobře. Dobrou noc, tatínku."zakňučel chlapec a Zack se zazubil.
"Dobrou noc, ty malej uličníku." S tím zavěsil a posadil se vedle postele. Povzdechl si a promnul si spánky. Otočil se k Sarah a smutně se pousmál.
"Vím, že mě neslyšíš, ale...je mi to všechno líto. Byl jsem blbec. S Ninou nám to neklape... Udělal jsem velkou chybu." Povzdechl si a odcházel směrem ke dveřím. "Jdu si pro kafe, tak ne aby jsi mi utekla."zažertoval a odešel z pokoje pryč.

Dveře se zaklaply a já vystřelila z postele. Po celou dobu, co tu Zack byl jsem byla vzhůru, ale neměla jsem chuť se s ním bavit. Pořád jsem to brala jako zradu a to se ve mě nevstřebalo, ale že bych ho neměla ráda se opravdu říct nedalo. Pořád jsem si připadala jako malá školačka, která se zakoukala do staršího spolužáka. Když spal, tak mi to nedalo a pozorovala jsem ho. Povzdechla jsem si, vytrhla si kapačky a vyběhla z pokoje. Proběhla jsem nemocničním oddělením a rychle mířila nejkratší cestou ven ze Shinry. Bosé nohy se mi nořily do bláta, ztratila jsem rovnováhu a upadla na zem. Posadila jsem se na zem a dívala na se na Shinru, která byla nyní vzdálená několik kilometrů. Zvedla jsem se a zamračila se, když jsem uviděla Angeala jak vylétá ze Shinry. Skočila jsem do jednoho výklenku a čekala, než proletí, aby jsem mohla pokračovat v cestě. Prohlédla jsem si svoje nemocniční oblečení a znepokojeně sevřela rty. Musela jsem sehnat něco jiného. V tomhle jsem byla až moc nápadná. Proplétala jsem se uličkami a zarazila se, když proti mě stála Tifa. Otočila jsem se na patě a zčala utíkat pryč. V jedné z ulic jsem našla dlouhý kabát s kapucí. Otřásla jsem odporem při pomyšlení na verbeš, kterou může být prolezlý, ale rychle jsem to zahnala a oblékla si ho. Kapuci jsem si stáhla hluboko do obličeje, kus omšelé látky jsem si omotala kolem obličeje a rychlou chůzí mířila ven z města.
"Hej, počkejte!"zavolal za mnou někdo a já se ohlédla. Za mnou stál Angeal a netvářil se moc přítelsky. Otočila jsem se, že půjdu dál, ale narazila jsem do svalnaté hrudi. Podívala jsem se kdo mi zakročil cestu a zatnula zuby.
"Uhni."zavrčela jsem a dala si záležet, aby mě nepoznali podle hlasu. Zack na mě namířil špičkou meče.
"Nechte mě projít..."řekla jsem znaveně, ale už předem jsem věděla, že to tak jednoduché nebude.
"Jsi upír. Tak lehce neodejdeš."řekl Zack a mračil se na mě.
"Proč?"zeptala jsem se a Angeal mě dloubl špičkou meče do zad.
"Moje sestra zmizela a nikdo jiný než upír ji unést nemohl. Kdo je tvůj pán?" Uchechtla jsem se a chápavě přikývla.
"Tak takhle to je... Já nikomu nesloužím."řekla jsem a chtěla odejít, ale Zack mě strčil nevybíravě zpátky. Zapotácela jsem se a opět se ocitla na blátivé zemi.
"Fajn..."zamumlala jsem a zvedla se na bosé nohy. Podívala jsem se se smutkem na nebe a zamračila se. "Omlouvám se..."řekla jsem tiše, skočila za Zacka a chytila mu hlavu.
"Pohni se a zlomím mu vaz."zavrčela jsem výhružně a Angeal odložil meč.
"Správně. Teď odejdu i s ním. Až budu z Edge venku, pustím ho, ale jestli uvidím jen jediný náznak odporu je po něm, jasné? A ještě něco... Nesleduj mě." Angeal tam jen bezmocně zíral na Zacka a já táhla Zacka pryč. Zack spolupracoval i když mi to bylo divné...Tedy do té chvíle, než jsem povolila sevření a Zack mě přehodil přes záda. Tvrdě jsem dopadla na nějaké palety a hrabala se na nohy, ale Zack mě přidupl k zemi a zhnuseně se na mě díval. Vykopla jsem a nakopla ho do rozkroku. Zack zaskučel a já se vyhrabala konečně na nohy.
"Idiote..."zamumlala jsem a schytala pěstí. Padla jsem na kolena, strhla si látku z obličeje a začala si kontrolovat zuby, když mě Zack hrubě popadl za vlasy a vytáhl mě na nohy.
"Ty parchante.."zasupěl a otočil mě k sobě čelem. Chvíli se na mě nevěřícně díval, než ho napadlo mě pustit.
"Chtěla jsem zmizet beze stopy, aby jste mě nemohli najít, ale..."vysvětlila jsem "jaksi se to posralo!"řekla jsem se smíchem a Zack zavrtěl hlavou.
"Proč?"zeptal se a já pokrčila rameny."
"Víš ono se to nezdá, ale zasadil jsi mi docela hluboký rány."řekla jsem a opřela se o zeď. "Vrať se za Ninou a já si zase půjdu po svých, tak jak jsem chtěla před půl rokem než mě chytili."zamumlala jsem a chtěla odcházet, ale Zack mě přirazil ke zdi a mě naskočil husí kůže při pohledu na jeho výraz.
"Vím, že jsme ti ublížil, ale chci to napravit. Dej mi šanci...S Ninou to nemá budoucnost." povzdychl si a já se zašklebila.
"Aha, takže s Ninou to neklape, takže lezeš za mnou?"zeptala jsem se ho posměšně a Zack zatnul rozzuřeně pěsti.
"Ne! Nesnáší Zackaryho! Kvůli tomu sní nechci být!"zařval a já sebou polekaně trhla. "Omlouvám se... Co se týče mě a Niny, nemáme problémy, ale kolikrát jsem ji přistihl, jak se Zackarymu chová hnusně. Vadí mi to... tehdy jsem si myslel, že Nina je dobrá volba, ale došlo mi, že jsem udělal chybu. Měl jsem se tehdy s ní rozejít a zůstat s tebou."vysvětlil o poznání klidněji a já pokrčila rameny. "To je teď tvůj problém a já ti rozhodně nevběhnu do náruče. S tímhle se poper sám, ale upozorňuju tě, že jestli Nina Zackarymu ublíží, tak ji zabiju a to myslím naprosto vážně. Bude trpět za každou slzu, kterou kvůli ní Zackary uronil." Zack se na mě díval a jen přikývl.
"Vrátíš se někdy?"zeptal se a já se na něj upřeně podívala.
"Jo, vrátím."odpověděla jsem a Zack ustoupil.
"Dobře."přikývl a já kolem něj prošla s hlavou skloněnou.
"Sarah?" Zastavila jsem se a otočila. Zack šel ke mě, objal mě a políbil. Prohrábla jsem mu vlasy a odtáhla se. zack se na mě smutně díval a já si všimla slzy, která mu tekla po tváři. Zack se na mě usmál a cosi mi vtiskl do ruky. Rozevřela jsem dlaň a tázavě se podívala na místo kde měl stát Zack, který zmizel jako by tu nikdy přestím nebyl. Pozorně jsem si prohlédla krystal a zarazila se. Krystal měl na sobě vyryté jméno, díky kterému patřil jen svému prvnímu majiteli. Jméno, které jsem uviděla mi vyrazilo dech... Zack Fair.

16.kapitola

6. listopadu 2012 v 13:18 | Kikki |  FFVII - Stíny
Zack mě dloubal vytrvale do žeber a já se řechtala jako pominutá.
"Stačí!"vykřikla jsem a Zack se šibalským úsměvem přestal. Naklonil se ke mě a dal mi rychlou pusu. Rozpustile jsem se na něj usmála a nadzvedla se na loktech. Zack se na mě chvíli pátravě díval, než se ke mě sklonil znovu, začal mě líbat a opatrně se na mě položil. Ovinula jsem mu paže kolem krku a hrabala se mu prsty ve vlasech. Zack zavrtěl boky a zamručel. Odtáhla jsem nohy od sebe, Zack se vklínil mezi ně a nastavil mi nohy tak, aby jsem ho jimi obepnula kolem boků. Přejel mi dlaní po stehně a kousl mě jemně do rtu. Zasténala jsem a přitiskla si Zacka nohama silněji k sobě, když.... mu zazvonil telefon.
"Zatraceně."zamumlal Zack a podíval se na displej.
"Promiň Cloude... Teď se to nehodí."řekl a odmítl hovor. Slabě jsem se zasmála a kousla se do rtu.
"Kde jsme to skončili?"zeptal se Zack tiše a políbil mě, když mu ten telefon začal zvonit znovu. Svraštila jsem obočí a sledovala jak, Zack znovu odmítl hovor.
"Promiň..."zašeptal a já se pousmála. Zack mi dal malý polibek na koutek úst a já sebou trhla, když mi ten koutek trošku olízl. Zack se uchechtl a opřel se čelem o mé, takže se naše nosy tlačily proti sobě. Tlumeně jsem se zasmála a přitáhla si ho pro další polibek. Zack mě hladově líbal a já cítila jak je vzrušený. Lehce jsem se zavrtěla proti jeho klínu a Zack zavzdychal. Trochu se nadzvedl a zajel mi rukou pod tričko. Hladil mě dlaní po břiše a pomalu směřoval výš. Nechala jsem si vyhrnout tričko a nadzvedla se, aby jsem si ho mohla svléknout. Položila jsem se na záda a dívala se na Zacka, který se na mě jemně usmíval. Našpulila jsem rty a zatahala za lem Zackova trika. Zack jen rychle svlékl a odhodil na zem. Při pohledu na jeho tělo jsem se zasekla. Byl krásný...
"Líbí se ti co vidíš?"zeptal se Zack škádlivě a já zrudla. Zack se zasmál a lehl si na mě. Zasténala jsem, když se naše holá kůže dotkla a přejela rukou po jemné kůži Zackových zad. Zack mě líbal na krku, potom pomalu přejel na rameno a pak směr výstřih. Mezitím mi stačil rozepínat kalhoty a tahat mi je dolů. Na jednu stranu jsme ho chtěla zarazit, protože to bylo moc rychlé, ale potom jsem si řekla, že jsem neměla sex nějaké to desetiletí, tak proč si neužít? Nechala jsem se vytřepat z kalhot a hmátla po pásku, který jsem mu prostě roztrhla a jedným trhnutím poslala Zackovi kalhoty ke kotníkům. Zack je skopl a lehl si na mě. Líbal mě a hladil snad po celém těle. Zvrátila jsem hlavu a zasténala, když někdo zabušil na dveře. Zack se zamračil, popadl kalhoty a zatímco šel ke dveřím oblékl se do nich a snažil si je zapnout. S úsměvem jsem sledovala ze dveří, jak studuje stav svého pásku a já se zazubila, když zaklel. Do půli těla nahý tedy otevřel dveře a já i Zack jsme zkoprněli. Cloud se nejprve podíval na mě, pak na Zacka, kterému se roztržený pásek houpal na džínech a pak uhnul pohledem. Zapadla jsem do ložnice a rychle se oblékla. Chtěla jsem jít do obýváku, když jsem uslyšela tichý rozhovor.
"Nina se po tobě schání."řekl Cloud tiše.
"Zatraceně."zaskučel Zack a já se zamračila. Vyšla jsem z ložnice a usmála se rozpačitě na Clouda, který ještě pořád stál ve dveřích.
"Ahoj. Pojď dál." Cloud se na mě pousmál a já kývla ke gauči. "Asi máte co probírat, že?"zeptala jsem se a snažila se o milý tón.
"Jo. Nevadí ti to?"zeptal se Zack a já zavrtěla hlavou.
"Vůbec ne. Nechám vám soukromí a skočím si dolů nakoupit."řekla jsem a sáhla za jednu sošku, kde jsem měla uschované peníze a mimo jiné ještě mini vysílačku.
"Tak já jdu."zamumlala jsem a zabouchla za sebou dveře. Okamžitě jsem si dala sluchátko do ucha a vyrazila směr výtah.
"Cloude... Kdyby se Sarah dozvěděla o Nině, zakroutila by mi krkem."
"Takže vy dva..."zamumlal Cloud.
"Kdo my dva? Já a Sarah nebo já a Nina?"zeptal se Zack poněkud zoufale a mě se nejspíš v ten okamžik zastavilo srdce nadobro. Z toho jak to Zack řekl nebylo pochyb o tom, jaký vztah měl Zack s tou Ninou. Myslela jsem, že se mi podlomí kolena, tak jsem se raději opírala o stěhu až do patra, ve kterém jsem vystupovala.
"Budu to muset s jednou z nich skončit."povzdechl si Zack a já se zmračila.
"To by jsi měl."přitakal Cloud a já se posadila na jednu z laviček. "S kterou?"
"Já nevím. Táhne mě to víc k Sarah, ale nejde to. Já jsem člověk a ona ne. Normální život s ní nikdy mít nebudu a já chci Zackarymu zajistit normální život, takže je to jasné."
"Je na tobě, čím se budeš řídit. Buď vyhraje srdce nebo rozum. Teď už musím jít. Tifa na mě čeká."řekl Cloud a já vyškubla sluchátko z ucha. Strčila jsem ho do kapsy a zamířila do hlavní místnosti, kde byly obchody. Koupila jsem si tam kafe z automatu a posadila se. Srkala jsem tam kafe s nepřítomným výrazem a nevěnovala pozornost tomu, kdo si přisedl vedle mě.
"Slyšela jsi to."řekl dotyčný tiše a já se pousmála.
"Cloude... Překvapuješ mě. Jak jsi na to přišel?"zeptala jsem se ho.
"Když jsi sahala pro peníze, zdržela ses moc dlouho s rukou na místě a rozhodně to nebylo tím, že by sis přepočítávala kolik si sebou vezmeš."vysvětlil a já se usmála.
"Jo..."přikývla jsem a vysrkla kafe na jeden zátah. "Jak dlouho to táhne s tou Ninou?"
Cloud si povzdechl a podíval se na mě.
"Lepší takové věci nevědět."zamumlal a já se zamračila.
"Jak dlouho?"zeptala jsem se znovu a Cloud s povzdechem vstal.
"Je to támhleta holka z kavárny. Kdy se s ní dal dohromady už víš." Zůžila jsem oči, když jsem si všimla, že je to ta servírka se kterou Zack kdysi přede mnou flirtoval.
"Aha..."povzdechla jsem si a zákeřně se usmála.
"Díky. Kdyby se Zack nedostavil domů, tak jsem ho zabila."zavrčela jsem a Cloud se na mě upřeně podíval.
"Je to můj přítel. Udělej mi laskavost a nech ho žít."řekl a odcházel.
"Dobře..."zamumlala jsem a šla za Ninou. Počkala jsem na ni u baru a chytila ji za ruku.
"Zdravím, můžete jít se mnou?"zeptala jsem se a Nina zavrtěla hlavou.
"Omlouvám se, ale nemám na tyhle blbosti čas."řekl a já se usmála.
"Víte kdo já jsem?"zeptala jsem se klidně a servírka protočila oči.
"Ne, to tedy opravdu netuším."zafrkala a já si povzdechla.-
"Sarah Hewley, říká vám to něco?"prohlásila jsem klidně a servírka zbledla.
"Omlouvám se. Nepoznala jsem vás..."vyblekotala a já se usmála.
"Nevadí. Pro příště... Myslíte, že by vás vedoucí na chvíli uvolnil?"zeptala jsem se a Nina pokrčila rameny.
"Nevím. Zeptám se."zamumlala a odešla. Za chvíli se ozval řev a vyběhl rozčílenej vedoucí.
"Co si o sobě sakra....!!!"zařval vedoucí a zasekl se na místě, když mě uviděl.
"Dobrý den. Jistě, že vám ji pustím, ale jen na chvíli."řekl mile a ve mě se vzedmula vlna odporu, který ve mě vzbudil tenhle obtloustlý, připlešlý brýlatý muž s malými prasečíma očkama.
"Děkuji."usmála jsem se a kývla na Ninu, aby mě následovala.
"Udělala jsem něco?"zeptala se nervózně ve výtahu.
"Ne, ale jedná se o vašeho přítele Zacka Faira."ucedila jsem nabroušeně a Nina vytřeštila oči.
"Je v pořádku?"vykřikla a já se zamračila.
"Řekla bych, že až moc."zavrčela jsem a Nina se na mě zmateně dívala.
"Tomu nerozumím."zamumlala a já pokrčila rameny.
"Porozumíš." řekla jsem tiše a vedla ji ke svým dveřím. Odemkla jsem a šla i s Ninou dovnitř. Nině jsem pokynula, aby byla zticha a počkala u dveří.
"Zacku?"zavolala jsem.
"Jsem v ložnici."zavolal Zack, ale že by zněl vesele se říct nedalo. Pokynula jsem Nině, které nejspíš už docházelo, co se tady děje, aby šla do ložnice se mnou a obě dvě jsme se postavili do dveří. Zack ležel na posteli zády ke dveřím a já si odkašlala. Zack se posadil a podíval se na mě a potom vyděšeně na Ninu.
"Ahoj, lásko."pozdravila Nina a Zack se postavil.
"Není to tak, jak to vypadá."začal se vymlouvat a Nina se zamračila.
"Ne? A můžeš mi vysvětlit, proč se válíš v posteli u jiný ženský?"zvýšila hlas a Zack se zamračil.
"Jen jsem tu přespal! Snad si nemyslíš, že bych tě podvedl s někým jako je ona!"zařval Zack naštvaně a já zkoprněla.
"Musím si to rozmyslet."zamumlala Nina a odešla. Stála jsem tam a nevěřila tomu, co Zack řekl. Zack se na mě díval a očividně nevěděl co říct. Postavila jsem se před něj a zatnula ruku v pěst.
"S někým jako jsem já?!"vykřikla jsem zoufale a dala mu pěstí. Zack se zapotácel a držejíc se za jednu tvář se na mě raněně díval.
"To ne... To jsem nechtěl."zamumlal tiše a slzy mu sklouzly po tvářích.
"Nechoď mi na oči...Už nikdy..."zaskučela jsem a vyběhla ven. Seběhla jsem schody až do garáží a nasedla na služební motorku.
"Sarah!"zavolal za mnou Zack a já se ušklíbla, než jsem se rozjela a rychle jela směrem ven z Edge. Zvonil mi telefon jak zběsilý, ale já to prostě ignorovala. Nechtěla jsem s nikým mluvit. Vyjela jsem z města a podívala se na oblohu, která slibovala déšť. Podívala jsem se na cestu před sebe a zamračila se. Upíři se tu proháněli a mlsně se na mě šklebili.
Raději jsem ještě zrychlila kličkovala mezi postavami. Telefon mi neúnavně zvonil, tak jsem sáhla do kapsy a přiložila si ho k uchu.
"Haló?"zamručela jsem a vyhnula se výpadu jednoho upíra.
"Kde jsi?"zeptal se Zack a já se ušklíbla.
"Na motorce jedu ven z města. Nějaký problém?"zeptala jsem se nevrle a raději ještě zrychlila.
"Vrať se! Je to nebezpečné."prosil mě Zack a já se zasmála.
"Jo to je. Hemží se to tu slušně upíry."řekla jsem hořce a sykla, když mě jeden z odvážlivců škrábl přes záda. "Nestarej se o mě. Jdi, odpros Ninu a žij s ní spokojený život jak jsi chtěl. Já mizím."řekla jsem unaveně a nedávala pozor na cestu. Najela jsem na výmol, motorka se převrátila a já se kutálela po zemi.
"Doprdele..."zaklela jsem a vzala si telefon."Zacku?"špitla jsem a rozhlédla se kolem mě.
"Co se stalo?"zeptal se se strachem.
"Spadla jsem z motorky. Jsou všude kolem, takže..."odmlčela jsem se, než jsem si dovolila zasmát situaci "Sbohem."zamumlala jsem a zavřela oči zrovna ve chvíli, kdy mě několik upírů popadlo a zakousli se do mě ve snaze se ze mě krmit. Vykřikla jsem a vytřeštila oči.

Vzbudila jsem se a nechápavě se dívala kole sebe. Takže jsem živá, a v nějaký smrdutý kobce. Výborný vyhlídky do budoucna.
"Omlouvám se za to zacházení."ozvalo se a já se zamračila.
"Co ode mě chcete?"zeptala jsem se mrzutě a protočila oči v sloup, když se dotyčný zasmál.
"Od tebe nic. Jen tě chci vidět trpět a umírat. Chci vidět, jak chřadneš... jak tě opouští síly."odpověděl dotyčný a já se zamračila. Hlas mi byl povědomý, ale nemohla jsem si vzpomenout.
"My se známe?"zkusila jsem z něj vymámit něco, co by mi usnadnilo odhadnout o koho jde.
"Ano, ale už je to moc dávno, když jsme se viděli naposledy."odpověděl ten muž posměšně a já svraštila obočí.

O 6 měsíců později

"Hele, tady někdo leží..."uslyšela jsem nad sebou hlas. Pokusila jsem se posadit, ale už jsem nemohla. Moje svaly byly natolik zesláblé, že mě neunesly a kosti se mi lámali jako suché dřevo.
"Hej, jste v pořádku?"zeptal se někdo a já se pousmála.
"Vezmeme toho člověka sebou."řekl někdo.
"Nemyslím si, že se tohle přežije."řekla žena a já ucítila, jak mě někdo zvedá ve stavebním stylu a odnáší mě ven. Cestu si nepamatuji, ale další co vím je, že mě položili na měkkou postel.
"Ten člověk strašně smrdí..."řekl nějaký muž znechuceně a já otevřela oči. Nademnou se skláněla nějaká žena a omývala mi obličej mokrým hadříkem. Snažila jsem se zaostřit, aby jsem viděla, kdo je v místnosti, protože mi všechny ty hlasy zněli povědomě. Mouřila jsem oči a překvapeně pootevřela ústa.
"Tifo..."zaskřehotala jsem a Tifa se napřímila.
"Ona mě zná!"řekla překvapeně a naklonila se níž ke mě.
"Kdo jsi?"zeptala se laskavě a já se snažila vypravit ze sebe svoje jméno, ale hlasivky mi nesloužili. Proto jsem si kostnatými prsty zalovila po psích známkách, které jsem měla zavěšené kolem krku. Chvíli z nich nehtem odlupovala zaschlou krev a pak jsem slyšela jen zalapání po dechu.
"To je Sarah!"otočila se na ostatní a já se usmála.
"Panebože..."zalapal někdo po dechu já uviděla změť červené látky, jak se ke mě pomalu blíží. Odhadovala jsem, že tohle je Vincent.
"Sarah?"zeptal se potichu a já se na něj podívala.
"Víš, kdo jsem?"zeptal se mě potichu a já se pokusila přikývnout.
"Dobře. Víš, kdo ti tohle udělal?"zeptal se znovu a já zavrtěla hlavou, přičemž mi krční obratle nechutně zakřupaly.
"Zav-řeli... mě...do...kob-ky."dostala jsem ze sebe a Vincent mě pohladil po vlasech.
"Postaráme se o tebe."řekl tiše a já zavřela oči. "Správně... Odpočiň si."konejšil mě a já ho poslechla.

15. kapitola

29. října 2012 v 23:59 | Kikki |  FFVII - Stíny
Otevřela jsem oči a podívala se vedle sebe, kde spal Zack stočený do klubíčka. Pousmála jsem se a opatrně vykouzla z postele, aby jsem Zacka nevzbudila. Popadla jsem telefon a šla zkontolovat, jestli se po mě nikdo nescháněl. Měla jsem tam sms od Angeala. Otevřela jsem ji a čekala nějaké výchovné proslovy, ale jediné co tak na mě tak vybaflo byla úsečná věta o tom, že mám dnes volno. Položila jsem telefon na stůl a šla do obýváku, kde jsem si zapnula televizi a znuděně zírala na program o vaření. Přejela jsem si jazykem po zubech a mlaskla.
"Zatraceně."zamumlala jsem a šla do kuchyně. Otevřela jsem chladící box a vytáhla z něj lahev krve. Postavila jsem ji na linku a podívala se na hodiny, které visely nade dveřmi. Půl 6. Předpokládám, že Zack bude spát do desíti minimálně. Zkoumavě jsem se podívala na lahev a zatřepala s ní než jsem ji zase položila na linku. Chvíli jsem se na ni podezřívavě dívala než, jsem ji otevřela a přičichla k ní. Tělo začalo okamžitě reagovat. Přiložila jsem si lahev ke rtům a pomalu začala pít. Nasávala jsem krev a nevnímala okolí do té doby, než jsem ucítila dotek na rameni. Přestala jsem pít a zuřivě se otočila s vyčeněnými zuby a výhružným zavrčením k tomu, kdo mě vyrušil. Za mnou stál Zack a překvapeně na mě zíral.
"Omlouvám se."řekla jsem a položila flašku na linku.
"V pořádku. Mluvil jsem na tebe, ale ty jsi nereagovala."
"Jdi spát. Všechno je v pořádku. Jen jsem měla hlad."řekla jsem tiše a Zack se pousmál.
"Dobře. Připojíš se?"zeptal se mě a já zavrtěla hlavou.
"Možná později. Ještě tu mám jídlo."zamumlala jsem a Zack mě objal. Přitáhl si mě k sobě tak těsně jak to šlo.
"Zacku..."špitla jsem a jemně ho odstrčila. Zack tam jen stál, hlavu nakloněnou ke straně a drbal se na temeni.
"To se tě nemůžu ani dotknout?"zeptal se tiše a já si povzdechla.
"To ne. Já jen, že..."řekla jsem tiše a zarazila se, když jsem se mu podívala do tváře.
"jsem hladová. Nechci ti ublížit."dodala jsem a Zackovi poklesla ramena.
"Dobře. Přijď až mi nebudeš schopná ublížit."řekl naštvaně a odešel zpátky do ložnice. Popadla jsem petku a zbytek do sebe naklopila na jeden zátah. Petku jsem hodila do koše a šla do ložnice. Zack tam ležel zády ke mě a ignoroval mě, i když jsem si vlezla do postele. Opatrně jsem do něj šťouchla prstem nejprve jemně, ale když se ani po deseti šťouchnutích nic nestalo, tak jsem trochu přitvrdila. Zack se ke mě otočil a jen se na mě díval.
"Zacku. Já ti nechci ublížit. Je to o tolik jiné než, když tu byl Zackary."povzdechla jsem si a Zack udiveně pozvedl obočí.
"V čem?"
"No...Ehm.." Stydlivě jsem uhnula pohledem a kousla se do rtu.
"No?" Zack se nadzvedl na loktu a trpělivě se na mě díval.
"Ty a Zackary. Zackary je můj synovec. Mám ho ráda, ale v objetí s ním nehledám nic jiného než lásku a radost, že ho mám, ale u tebe... Hele, je mi to nepříjemný. Končím. Zbytek si domysli."vydrmolila jsem a otočila se k němu zády. Peřina zašustila, matrace se zhoupla a Zack mě zezadu objal.
"Chceš mě ty divoško.."zašeptal mi do ucha a já prudce zrudla. Myslela jsem, že se hanbou propadnu.
"Nekomentuju."zahuhňala jsem do peřiny a kousla se do rtu, když se Zack zasmál.
"Hej, dělám si srandu."řekl a políbil mě do vlasů.
"Jo, ale přivádíš mě do rozpaků."vyčetla jsem mu jemně a zavřela oči. Leželi jsme tam bez hnutí nějakou dobu, než mi došlo, že Zack zase usnul. Zvedla jsem se z postele a šla do obýváku, kde jsem vytáhla notebook a šla se podívat na emaily. Přišel mi jen jeden. Rychle jsem ho rozklikla a svraštila obočí, když jsem se podívala na odesílatele.
Vědecká laboratoř, Junon...

Slečno Sarah.
Sephirothův stav je v pořádku. Mozková činnost je v normálu. Předpokládáme tedy, že se pacient v brzké době probudí. Jsou na něm viditelné první fyzické změny, které mohly zapříčinit tento stav. V případě probuzení budete neprodleně kontaktována telefonicky.
S pozdravy

Věcecká laboratoř, Junon

Ještě chvíli jsem se nevěřícně dívala na email, než jsem se šťastně usmála.
"Jo."zatnula jsem pěst a vypnula notebook. S radostnou náladou jsem odskákala do koupelny, dala si horkou sprchu a oblékla se. Hned poté jsem odskotačila do kuchyně a dala se do vaření, aby měl Zack co k jídlu. Celou dobu jsem si u toho pobrukovala a nevnímala čas. Když bylo uvařeno složila jsem se na židli a zasněně se dívala do stropu.
"Jsem já důvodem k tomu blaženému úsměvu?"ozvalo se a já sebou trhla. Podívala jsem se do dveří, kde stál opřený Zack a s jemným úsměvem mě sledoval.
"Částečně."připustila jsem a Zack se na mě udiveně podíval.
"Je snad něco lepšího než já?"zeptal se škádlivě a já radostně přikývla.
"Mému příteli se udělalo líp."vysvětlila jsem a Zack se usmál.
"To je dobrá novinka. Seznámíš nás potom?" Při těch slověch jsem se zarazila a Zack si toho všiml.
"Já myslím, že se už znáte... Teď to nech být. Vše vysvětlím až to bude potřeba, teď je v komatu, takže to nemá cenu."zamumlala jsem a Zack si povzdychl.
"Samý tajnosti.."zamumlal a začichal po kuchyni.
"Tady něco voní."konstatoval mlsně a já se usmála.
"Jo, něco jsme upekla."přikývla jsem a šla k troubě, kde čekal můj výtvor.
"Hm, jsem zvědav jestli to trumfne tvoje vajíčka."škádlil mě Zack a já se ušklíbla.
"Mnohonásobně."prohlásila jsem pyšně a vytáhla pekáč z trouby. Nandala jsem na talíř pár řezů a postavila ho před něj.
"Kafe nebo čaj?"zeptala jsem se a vykulila oči, když si Zack narval polovinu řezu do pusy. Chvíli jsme na sebe čučeli než jsme se oba dva rozesmáli, což mělo nasvědomí to, že Zackovi vypadnul obsah jeho úst zpátky na talíř. Znechuceně jsem nakrčila nos a vyprskla podruhý, když se na mě Zack zhrozeně podíval.
"Omlouvám se..."řekl tiše a já nad tím mávla rukou.
"Dobrý. Každý stoluje jinak. Ty jsi zrovna ta vyjímka, že stoluješ jako čuně."mávla jsem nad tím rukou a Zack zrudl.
"To se stane každýmu."bránil se a já se uchechtla.
"Jo, já nic neřikám."zamumlala jsem a šla raději natočit vodu do konvice. "Kafe nebo čaj?"zeptala jsem se ho podruhý a Zack se na mě vděčně usmál.
"Čaj."řekl a já se otočila zpátky k lince. Zackovi jsem připravila čaj a sobě kávu.
"Ty piješ kafe?"zjevil se Zack, když jsem se napila.
"Jo, občas na ni dostanu chuť."přikývla jsem nevzrušeně, popadla noviny a ignorovala Zackův zkoumavý pohled, když jsem se znovu napila.
"Nekoukej na mě tak."napomenula jsem ho a Zack se začal věnovat talíři. Srkla jsem do sebe obsah hrníčku a spokojeně si mlaskla. Zack po sobě odnesl nádobí a usmál se na mě.
"Tebe si budu muset hýčkat."řekl a já se na něj překvapeně podívala.
"Proč?" Zack se na mě zazubil a založil si paže na hrudi.
"Vaříš líp než já."řekl a já se naježila.
"To bych řekla. Pracovala jsem ve špičkovém hotelu."utrousila jsem a Zack se zasmál.
"Jen tě dráždím. Bylo to výborné." Hned na to mě objal a dal mi pusu na spánek.
"Si myslim."zavrčela jsem a zavřískla, když mě Zack popadl a zase někam přenášel. Hodil mě na gauč a skočil hned vedle mě.
"Tak co budeme dělat?"zeptal se akčně a já pokrčila rameny.
"Vzhledem k tomu, že Midgar je obklíčený upíry, tak bych řekla, že se budeme muset spokojit s tím, že zůstaneme ve Shin-Ře, aby jsme byli k dispozici v případě poplachu."prohlásila jsem znechuceně a Zack si povzdechl.
"Hm, a co tu budeme dělat?"nedal si pokoj a já zkřivila obličej.
"Co tahle se jít poznat s Edem? Koukal bys, co je ten chlápek za charakter."navrhla jsem a Zack se na mě znepokojeně podíval.
"Už jsem měl šanci poznat."připomenul a já se zazubila.
"Nesmíš se divit, když mi dáváš zabrat. Ed drží při nás. Kdybys ho znal, mluvíš jinak. Vlastně mi občas připomíná tátu, když mi o něčem vypráví.."zauvažovala jsem a zamračila se.
"Máš pravdu. Je to hloupý nápad."zamumlala jsem a nechala se Zackem přitáhnout do náručí.
"Nebo tu prostě můžeme jen zůstat spolu samy dva."řekl Zack jemně a já se usmála.
"Dobře."přikývla jsem a uvelebila se v objetí. Připadala jsem si neuvěřitelně v bezpečí v objetí těch silných paží. Slastně jsem zavrněla, když mě Zack začal pomalými pohyby hladit po zádech.
"Právě sis pojistil to, že se mě už nezbavíš."zamručela jsem a trochu se nahrbila. Zack se usmál a políbil mě na spánek.
"Já se tě zbavovat nechci."řekl a já se na něj šťastně podívala. "Aspoň v dohledné době."dodal se smíchem. Zamračila jsem se a dala mu loktem do břicha.
"Nezdvořáku."rozkřikla jsem se a založila si trucovně paže na hrudi.
"Jsi sexy, když se zlobíš..."zamručel mi Zack do ucha a mě naskočila husina.
"A ty naprosto nemožnej, když se mě snažíš udobřit."ucedila jsem a v duchu jásala, když se Zack ušklíbl.
"A to se ti na mě líbí."řekl sebejistě a já se na něj pochybovačně podívala.
"Vážně?"zeptala jsem se a Zack se svalil na gauč. Chvíli jsme tam seděli bez hnutí, než jsem to nevydržela a dloubla ho loketm znova.
"Neroztahuj se! To je můj gauč!"okřikla jsem ho a snažila se ho odstrkat o kus dál, ale Zack se se mnou začal prát.
"Stejně tě přeperu."řekl a já se zasmála.
"Myslíš?"zeptala jsem se a snažila se mu vysmeknout.
"Jo, myslím." Na to konto jsem se mu urychleně vysmekla, převrátila Zacka na břicho a zkroutila mu ruce za záda.
"Myslet, znamená hovno vědět."špitla jsem mu sladce do ucha a Zack vztekle zaprskal.
"To byla jen náhoda."hájil se a já ho pustila.
"Tak pojď znova."pobídla jsme ho a Zack vysočil. Chvíli jsme se tam přetlačovali, než mi došla trpělivost, zatlačila jsem mu ruce nad hlavu a sedla si na něj.
"Znovu?"zeptala jsem se a Zack uraženě zavrtěl hlavou.
"Přepere mě holka..."povzdychl si a podíval se skepticky na svaly na paži.
"Z toho si nic nedělej. Nejsem normální holka, nezapomeň..."snažila jsem se ho uchlácholit a Zack se ušklíbl.
"Málem bych zapomněl."ucedil a já se ucehctla.
"Jo, je to naprosto opominutelnej fakt, že mám sílu asi jako deset chlapů."řekla jsem jako by se jednalo o běžnou věc a Zack zavrtěl hlavou a zhrzeně se díval k zemi.
"Ale no tak... Nesmíš si to tak brát."snažila jsem se ho uchlácholit a objala ho. V tu chvíli Zack oživl a začal mě lechtat.
"Jo, ale na tohle jsi krátká."vykřikl šťastně a já zavřeštěla. Začala jsem se kroutit jako červ a rychle zdrhala do ložnice se Zackem v patách.

14.kapitola

25. října 2012 v 23:59 | Kikki |  FFVII - Stíny
"Stalo se něco?"zeptal se Gavin a otočil se na mě a Zacka.
"NE!!!"vyštěkli jsme oba dva ve stejnou chvíli a Gavin ucouvl.
"Jen jsem se zeptal."řekl a pokračoval dál v cestě. Popuzeně jsem zavrčela a vešla do konferenční místnosti. Tak jsem se posadila a ignorovala Zacka sedícího naproti mě.
Angeal si odkašlal a povzdechl si při pohledu na nás dva. Něco tiše špitl ke Gavinovi, který mu odpověděl a Angeal si znaveně pozvdechl.
"Tak jaký bude další plán?"zeptal se Barret a Angeal si promnul spánky.
"Budeme čekat. Armáda je v pohotovosti, takže v případě útoku jsme připraveni na všechno. Ovšem je tu malý problém..."odmlčel se Angeal.
Cloud se znepokojeně zamračil."Jaký?"
"Máme málo nadřízených. Máme hodně vojáků, ale povýšit se je neodvažuji. Nemají dostatečné znalosti a při útoku by to mohlo mít katastrofální dopad. Budeme muset některé z vás nasadit přímo do terénu. Všechno jsem to pečlivě zvážil a tohle je jediné východisko. Pokud ovšem někdo z vás nechce zastávat tuto funkci, nebudu ho nutit. Je to jen na vás."
Angeal si prohlédl všechny v místnosti a zalistoval v papírech před sebou.
"Rozdělil jsem vás do skupin. Rotě A bude velet Barret a já. Rotu B má na starosti Cloud a Vincent. Rotu C Aerith a Gavin."vyjmenovával postupně a já už začínala mít podezření s kým budu, ale pořád tu byl výběr ze dvou holek, takže jsem pořád měla naději že nebudu se Zackem.
"Rotu D Zack a Sarah."dořekl a provinile se na mě podíval. Zaskřípala jsem zubama, vyskočila ze židle a hnala se ven ze dveří.
"Až mi přestanete dělat naschvály dejte mi vědět, protože já s ním být nechci!"zasyčela jsem ve dveřích a vyběhla ven.

Zack si povzdechl a kousl se do rtu.
"Já myslela, že jste v pohodě."řekla Tifa a Zack skryl tvář do dlaní.
"Zase jsem posral."vysvětlil, zvedl se ze židle a vyběhl ze dveří ven.

Vztekle jsem zavrčela a začala lovit klíče z kapsy. Opět jsem měla Zacka v patách a rychle mě doháněl. Dveře už byly nedaleko. Prudce jsem se před nimi zarazila a začala horlivě odemykat. Vběhla jsem dovnitř a chystala se zabouchnout dveře, ale ještě předtím než klapl zámek se znovu rozrazily a dovnitř se vřítil Zack. Zabouchl za sebou dveře, zamkl a klíče si schoval do kapsy.
"Chci ti to vysvětlit..."řekl a znepokojeně se na mě díval.
"Ale já nechci! Vypadni!"zařvala jsem na něj a pochodovala pryč od něj.
"Sarah, sakra.."zaklel rozčíleně a šel za mnou. "Poslouchej mě! Já to tak nemyslel!"nevzdával to a následoval mě do pracovny, kde jsem se chystala zamknout, ale Zack rychle proklouzl dovnitř a snažil se mě pohladit po vlasech, ale já jeho ruku vztekle odrazila.
"Nesahej na mě!"zasyčela jsem nenávistně.
"Sarah, prosím..."
Otočila jsem se a zapnula věž na plný pecky, aby jsem přehlušila jeho přihlouplý omluvy. Zack mě odstrčil a věž zase vypnul. Otočila jsem se na podpadku a chtěla si to rázovat z pracovny ven, ale Zack mě popadl a prudce mě přirazil na stěnu vlastním tělem. Ruce mi držel nad hlavou a mračil se. Už jsem otvírala pusu, aby jsem mu řekla jednu ze svých výhružek, když mě zarazil.
"Přestaň už vyvádět..."zašeptal a prudce mě políbil. Ztuhla jsem a vytřeštila oči. Zmateně jsem se mu dívala do očí, které Zack za pomalu zavřel a začal mě jemně líbat. Uvolnila jsem se a začala mu drobné polibky oplácet. Vymanila jsem si ruce z jeho sevření a omotala mu je kolem krku. Nespokojeně jsem zamručela a Zack mi zamotal prsty do vlasů. Naklonil hlavu dostrany, pootevřel rty a zapojil do polibku jazyk. Polibek se stával každou vteřinou více vášnivý a agresivnější. Zack se na mě tlačil tak silně, jako by mě chtěl rozdrtit. Jeho ruka dříve zamotaná v mých vlasech je teď silně svírala a zakláněla mi hlavu dozadu čím dál víc. Zackovi rty začaly bloudit po mém krku a zastavily se až na ctlivém místečku mez krkem a ramenem, které začaly neúprosně sát a okusovat. Zaskučela jsem a vystavila krk ještě víc. Zack přitvrdil a já cítila, když se mi jeho zuby pomalu nořily do krku. Pootevřela jsem rty a zasténala. Zack se mi zakousl do krku ještě silněji a olizoval krev vytékající z kousnutí. Zatnula jsem zuby a odtáhla Zacka od sebe. Lehce jsem se pousmála a tlačila ho k mému pracovnímu stolu, kam jsem ho hrubě strčila a chytila ho pod krkem, když se snažil zvednout. Vylezla jsem nahoru a posadila se Zackovi na klín. Mlsně jsem si olízla rty a sklonila se k Zackovi, který mi obtočil paže kolem pasu a tiskl si mě k sobě. Téměř vztekle jsem ho políbila a putovala rty po jeho krku až k místu, kde jsem tušila tepnu. Přejela jsem po tom místě jazykem a hrubě Zackovi trhla hlavou nastranu, aby jsem měla lepší přístup. Zack zasténal a pohladil mě rukou po zadku. Vycenila jsem již dlouhé upíří zuby a chystala se zakousnout, když mi to došlo. Odskočila jsem od Zacka a přitiskla se zády ke stěně. Zack se zmateně posadil a díval se na mě. Neodvažovala jsem se na něj podívat. Styděla jsem se za tuhle svoji stránku. Stačilo tak málo a udělala bych z něj to, co tak moc nenávidí.
"Sarah... Podívej se na mě."požádal mě klidně. Lehce jsem zavrtěla hlavou a dál se zarytě dívala do země. Zack seskočil ze stolu a šel ke mě.
"Nepřibližuj se, prosím."zaskučela jsem a snažila se mezi námi udržovat bezpečnou vzdálenost, ale Zack si nedal říct. Přiskočil ke mě a konejšivě mě pohladil po vlasech. Poté mě pevně chytil za bradu a zvedl tvář tak, aby si mě mohl prohlédnout, ale já pořád držela oči zavřené.
"Ukaž mi je."zašeptal a já ho s pocitem štvaného zvířete poslechla. Podívala jsem se mu do tváře a čekala. Ze Zackovi tváře jsem nemohla číst žádnou emoci.
"Omlouvám se. "zašeptala jsem a Zack mi přejel palcem po spodním rtu.
"Za co se omlouváš?"zeptal se a já se snažila schout sama do sebe.
"Ty víš za co."kuňkla jsem a Zack se zašklebil.
"Mohla jsi mě kousnout. Pokud vím, kousnutím mě nepřeměníš."řekl a já se zamračila.
"To sice ne, ale pil jsi moji krev a u mě by to jen kousnutím neskončilo."zamumlala jsem a zadívala se na jeho pravidelně zvedající se hruď.
"Bylo jí málo. Musel bych vypít víc, aby jsi mě přeměnila."argumetoval Zack a přitiskl se na mě, ale tentokrát jemně.
"Možná jí bylo málo, možná ne. Nechci nic nechávat náhodě a navíc... Nechci být jako ostatní. Z lidí nepiji."
"Já vím. Promiň."zašeptal mi do vlasů a já se pousmála. Zack mě zvedl do náruče a nesl mě do ložnice, kde mě opatrně položil na postel a sedl si vedle mě. Chytil mě za ruku a vtiskl mi do dlaně lehký polibek.
"Dobrou noc."řekl a já se usmála.
"Kam teď půjdeš?"zeptala jsem se a Zack se zazubil.
"No přece hned vedle tebe!"prohlásil a já se na něj pochybovačně podívala.
"Vážně?"zeptala jsem se ho a Zack se na mě prosebně podíval.
"Přece nemůžeš chtít, aby jsem teď šel takovou cestu v tuhle noční dobu."zaškemral a já se zasmála.
"Jasně že ne!"
"To jsem rád, protože by mě tam mohli sežrat upíři."řekl naoko bojácně.
"No vidíš a tady tě sežere jen jedna." Svlékla jsem si kalhoty a za Zackovými zády se převlékla do pižala. Hupsla jsem pod peřinu a ke mě se přitulil Zack.
"Dobrou noc."zamumlala jsem a Zack si ze mě udělala polštář.
"Dobrou..."řekl, když se konečně uvelebil a já spokojeně usnula.

13.kapitola

24. října 2012 v 0:08 | Kikki |  FFVII - Stíny
Ráno už dle připraveného programu jsme začali chystat Sepha na zákrok. Vedla jsem ho do laboratoře a držela ho za ruku.
"Nic se mi nestane."řekl Seph, když jsme se zastavili přede dveřma laboratoře. Zničeně jsem se na něj podívala a povzdechla si. Vypadal tak sebejistě. Byla jsem nervózní víc než on. Jen jsem přikývla a otevřela dveře. Vědci tam připravovali zařízení a k nám šli dva pomocní laboranti.
"Uvidíme se později."řekl Seph a já se pousmála.
"Budu se těšit."řekla jsem s hraným klidem a odešla. Po dobu zákroku jsem se zavřela v pokoji a byla rozhodnutá nevylést dokud mi nepřijde zpráva o Sephově stavu.

Ležela jsem v posteli a byla strachy bez sebe, protože od Sephova zákroku uběhlo už několik hodin. Věděla jsem, že zákrok byl plánován na 2-4 hodiny, ale ta doba už dávno přesáhla odhadovaný čas, když mi přišla sms s prosbou, aby jsem se dostavila do nemocničního oddělení. O pár minut později už na mě klepal vojín Leon. Mlčky mě odvedl do nemocničního oddělení, kde si mě přebral jeden z vědců, kteří pracovali na zákroku.
"Jak je mu?"zeptala jsem se a vědec se rozpačitě podíval do země.
"Vše proběhlo podle plánů a mělo by to být v pořádku, ale vyskytl se menší problém..."
"A to?"pozvedla jsem obočí tázavě a nervózně se kousla do rtu.
"Sephirothův stav je stabilizovaný, ale je v komatu. Jeho tělo nejspíš negativně reaguje na přeměnu genů."vysvětlil a upřeně se na mě podíval. Cítila jsem, jak se ve mě všechno sevřelo.
"Chcete ho vidět?"zeptal se mě po chvíli. Jen jsem přikývla a pomalu se za ním šourala na pokoj. Potichu jsem vešla dovnitř a rozbrečela se. Seph tam ležel na lůžku, bledý jako stěna. Stoupla jsem si vedle postele a chvíli si ho prohlížela. Vypadal jako anděl. Pohladila jsem ho po vlasech a utřela si slzy.
"Omlouvám se... je to moje chyba. Neměla jsem na to přistoupit."zaskřehotala jsem a popotáhla. Sehnula jsem se k němu a dala mu lehkou pusu na čelo.
"Mrzí mě to, ale jestli to zvládneš... Přísahám, že udělám cokoliv, aby jsi mohl žít normálně. Slibuju."zašeptala jsem a pousmála se.
"Vždy jsi byl pro mě jako bratr."řekla jsem a odstoupila od lůžka. Naposledy jsem si ho prohlédla a pak se vrátila zpátky do svého pokoje. Bylo už něco kolem 2 hodiny ráno, když mi zazvonil telefon.
"Prosim?"zamumlala jsem.
"Sarah! Musíš se hned vrátit! Upíři se začali stahovat do okolí Midgaru."řekl hlas rozrušeně a já chvíli přemýšlela, kdo mi volá. Aerith...
"A kde je Gavin, Angeal a Avalanche?"zeptala jsem se a znepokojeně se zamračila.
"Pomáhají evakuovat město."odpověděla roztřeseně a já si povzdechla.
"Dobře, pokusím se dorazit co nejdřív."
"Gavin pro tebe poslal transport. Měl by tě každou chvíli vyzvednout."řekla.
"Fajn. Tak zatím..."zamumlala jsem, zavěsila a šla si naházet svoje věci zpátky do tašky.

Vystoupila jsem na střeše a hnala se k Angealovi do kanceláře, ale setkala jsem se jen se zamčenými dveřmi. vytáhla jsem telefon a snažial se mu dovolat, ale on ani Gavin to nebrali. Zkusila jsem tedy jako poslední možnost Aerith, ale ani u ní jsem se nesetkala s úspěchem. Zrovna jsem si šla hodit tašku do pokoje, když se proti mě vyřítilo zpoza rohu něco neidentifikovatelného a srazilo mě to tvrdě k zemi.
"Zatraceně! Nemůžeš dávat pozor!"zařvala jsem a pak si všimla Zacka, který se na mě uličnicky usmívá a nabízí mi ruku. Popadla jsem ho za ni a nechala se vytáhnout na nohy.
"Napružená jako vždy."konstatoval vesele a já zavrčela.
"Spíš více než obvykle."ucedila jsem a pokračovala v cestě ke svému pokoji. Zack šel za mnou jako ocásek bez jediného slova a následoval mě až ke dveřím od bytu.
"Myslel jsem, že se vrátíš až za několik týdnů."řekl a já se ušklíbla.
"Jo, Aerith mi volala, že mě tu je potřeba."vysvětlila jsem a odemkla dveře. Pustila jsem Zacka dál a hodila tašku na zem.
"Myslela jsem, že Avalanche pomáhají evakuovat město. Proč nejsi s nimi?"zeptala jsem se po chvíli a Zack zvážněl.
"Musel jsem se postarat o Zackaryho."řekl a já přikývla.
"Nikdo mi nebere telefon. Nevíš, kde bych našla Angeala a Gavina?"promluvila jsem po chvíli a zachmuřeně se podívala z okna do noci.
"Někde pobíhají po celém Edge."řekl Zack a postavil se k oknu vedle mě.
"Vypadáš smutně. Stalo se něco?"zeptal se starostlivě. znaveně jsem se na něj podívala a povzdechla si.
"Jo, moje návštěva dopadla katastrofálně. Jeden z mých přátel je na tom špatně."zamumlala jsem a opřela se čelem o sklo. Zavřela jsem oči a snažila se přemoct pláč. Uslyšela jsem jak se zack postavil za mě a já lehce strnula. Zack mi položil hlavu na rameno a objal mě kolem pasu.
"Jestli si chceš o tom promluvit, tak můžeme..."nabídl mi a já se pousmála.
"Děkuju, ale ne. Tohle není pro tvé uši."odmítla jsem a Zack mě jemně políbil na tvář. Ucítila jsem jak mi mráz přejel po zádech. Sarah... Co blbneš? Snaží se ti jen pomoct a ne...
"Mám tě rád. Možná víc než bych chtěl."zamumlal mi do ucha a já zrudla. Nebo že by jo...
"Víc než bys chtěl? To není moc lichotivé."podotkla jsem a Zack se uchechtl.
"Jo, znělo to blbě."uznal a odstoupil ode mě. Otočila jsem se a podívala se mu do tváře. Byla jsem zmatená... a to že hodně.
Zack ke mě pomalu přistoupil a já se napnula. Nevěděla jsem co čekat i když jsem doufala, že to bude polibek. Pohladil mě po vlasech a pak sjel na tvář. Zmateně jsem se na něj dívala a Zack se pousmál. Naklonil se ke mě tak blízko až mě jeho dech šimral na rtech.
"Víš, že jsi krásná.."zašeptal a já se začervenala. Zack se ke mě naklonil ještě o trochu níž s jemným úsměvem na tváři. Ucítila jsem letmý dotek jeho rtů a instinktivně ty svoje pootevřela, když mi najednou v kapse zavrněl telefon. Odtáhla jsem se a přijala hovor.
"To je dost, že se ozvete."zamručela jsem do telefonu.
"Promiň, je tu neuvěřitelnej rachot."omluvil se Gavin a v pozadí se ozvala rána jako z děla.
"Jo to slyším. Kde vás najdu?"zeptala jsem se.
"Čekej na nás ve Shinře, zrovna jsme na cestě zpátky. Vyzvednu tě až budeme ve Shinře, jo? Tak zatím."řekl a já uklidila telefon zpátky do kapsy. Podívala jsem se na Zacka, který se nervózně škrábal vzadu na krku.
"Omlouvám se. Nevím co to do mě vjelo."zamumlal a já potlačila tu vlnu zklamání, která se mi rozlila po těle.
"V pořádku, chápu to."mávla jsem nad tím rukou jako by se nic nedělo.
"Jsem rád, že si to nebereš osobně. Nerad bych přišel o kamarádku."řekl a já myslela, že ho přerazím. Že si to neberu osobně? To si buď jistej chlapečku, že si to beru až moc osobně!!! Supela jsem v duchu a usmála se.
"Neboj se. Já si to vlastně neberu až moc k srdci. Vlatně by bylo divný se s tebou líbat."prohlásila jsem ve snaze mu vrátit tu pomyslnou facku a očividně se zadařilo podle Zackova zprvu překvapeného a poté zraněného výrazu, který se snažil zamaskovat zachechtáním, které zaznělo tak, že mu prostě došla řeč.
Odvrátila jsem se od něj a šla se rozvalit na gauč. zack se posadil vedle mě, ale očividně mu moc do smíchu nebylo, což jsem se rozhodla ignorovat.
"Stalo se něco? Jsi nějaký přešlý."řekla jsem jako by nic a Zack se zatvářil překvapeně.
"Ne. Jsem v pořádku, jen přemýšlím." Lhostejně jsem pokrčila rameny a dívala se do stěny. ani jeden z nás nepromluvil do té doby, než mě přišel vyzvednout Gavin. Pak jsem se prostě sebrali a šli.

12.kapitola

19. října 2012 v 22:28 | Kikki |  FFVII - Stíny
Ráno mě probudil příšerný zvuk. Vymrštila jsem se z postele, popadla tu řvoucí věc a vší silou s ní mrštila o zeď. Teprve, když jsem se rozkoukala došlo mi, co to bylo. "Sakra..."zamumlala jsem, ani jsem se neobtěžovala zkontrolovat stav budíku a s elánem vyvoraný myši se šla osprchovat. Ze sprchy jsem vyběhla nahá a hnala se pro ručník, který jsem si zapomněla v tašce. Jak typické! Usušila jsem se a rychle na sebe hodila uniformu. Zrovna jsem se česala, když někdo zaťukal na dveře. Otevřela jsem a tázavě se podívala na chlapce přede mnou. Mohlo mu být tak sedmnáct a plaše se na mě díval.
"Přejete si?"zeptala jsem se, kluk zrudl a zasalutoval.
"Vojín Leon, paní. Mám vás odvést do sálu A."vyhrkl a já pozvedla obočí.
"Paní?"zopakovala jsem pohoršeně a upřeně se na něj dívala.
"Promiňte jestli jsem vás urazil slečno."vyhrkl téměř zoufale a stál v křečovitém pozoru.
"Klid, vojíne!"zasmála jsem se a vrátila se do bytu pro telefon. Zabouchla jsem za sebou dveře a kývla na kluka.
"Tak kudy?"zeptala jsem se po chvíli, když na mě jen vyděšeně zíral.
"Ehm, pardon. Následujte mě prosím."řekl a otočil se. Vedl mě jednou chodbou, pak druhou, třetí a za chvíli jsem nevěděla kde vlastně jsem.
"Nebuďte ze mě tak zkoprnělý."napomenula jsem ho jemně. "Já vás neukousnu."zamumlala jsem a vyprskla smíchy, když se ten kluk zatvářil vyděšeně.
"To byl vtip." řekla jsem suše a nastoupila do výtahu.
"Omlouvám se, nepochopil jsem ho."špitnul kluk a já se usmála.
"Nic se neděje. Ne, že by jste zrovna nebyl můj typ, to rozhodně ne. Určitě by jste chutnal výborně, ale já dávám přednost darované krvi. Z lidí nepiji."neodpustila jsem si ho ještě trochu poškádlit a kluk se pousmál.
"Děkuji, slečno."pípl a já se ušklíbla.
"Co je v sálu A tak zajímavého?"zeptala jsem se.
"Laboratoře."odpověděl vojín a vystoupil z výtahu.
"Jsme na místě, slečno. Kdyby jste cokoliv potřebovala, stačí vytočit mé číslo."řekl a já se pousmála.
"Tak to jsi ty, kdo mi má dělat poskoka?"zeptala jsem se udiveně a kluk přikývl.
"Buď bez obav. Moc toho potřebovat nebudu." Spiklenecky jsem na něj mrkla a sledovala jak nastoupil zpátky do výtahu.
"Nashledanou."řekl a já na něj se širokým úsměvem zamávala, pak jsem se otočila ke dveřím a čekala než mě pustí dovnitř. vešla jsem do laboratoří a už se ke mě hnal vědec ze včerejška.
"Dobré ráno. Vyspala jste se?"zeptal se a já pokrčila rameny.
"V rámci možností, ale asi budu potřebovat nový budík."odpověděla jsem a vědec se na mě nechápavě zatvářil.
"Proč? Je snad rozbitý. Mám za to, že před vaším příjezdem byl naprosto v pořádku."
"V pořádku byl, ale teď už je na kusy. Vyděsil mě." vysvětlila jsem provinile a vědec si odfrkl.
"Dobrá. Nechám vám tam dát nový. Ten to snad už přežije."utrousil a vedl mě k jedné z místností. Na zdi byla obrazovka monitorující vnitřek místnosti. Na židli tam seděl Seph spoutaný řetězy a s výrazem masové vraha.
"Je trochu naštvaný, že?"konstatovala jsem a vědec přikývl.
"Jak jste ho sem vůbec dostali?"zeptala jsem se.
"Do večeře jsme mu dali lehká sedativa a hned poté jsme ho přepravili sem."vysvětlil a já se ušklíbla.
"Není divu, že je vzteky bez sebe. Musí ho pěkně bolet záda. O zbytku těla ani nemluvě. Možná by jste s ním měli začít zacházet trochu jemněji. Možná by vám pak nechtěl urvat hlavu holýma rukama."vyštěkla jsem a zafuněla.
"Jak je tato místnost stavěná?"
"Vše z oceli včetně dveří. Nemá šanci uprchnout."řekl a já se usmála.
"Výborně. Klíčky od těch řetězů."
"Na co je chcete?"Vědec zmateně zamrkla a podal mi je.
"Chci mu ty podělaný řetězy sundat. Na můj rozkaz, kdyby se mi něco stalo do ventilace vpusťte uspávací plyn. Teď jdu dovnitř."

"Omlouvám se za to zacházení. Nevěděla jsem o tom. Postarám se o to, aby s tebou zacházeli lépe."řekla jsem místo pozdravu a Seph mě sjel pohledem.
"Nevěřím ti."zamumlal a já se zamračila.
"Udělala jsem snad něco, čím jsem zklamala tvou důvěru?"zeptala jsem se jízlivě a Seph se zamračil.
"Zavřela mě sem."zasyčel a já se zasmála.
"Hele, kamaráde. Za tohle si můžeš sám, kdyby jsi se nepokusil několikrát zničit svět byla by to jiná písnička."řekla jsem a Seph si povzdechl.
"Tak jak ses rozhodl? Budeš hodnej kluk nebo tě tu mám nechat trčet?"zeptala jsem se zvesela i když mi po pravdě bylo spíš do pláče. Seph se na mě jen unaveně díval a nehnul ani brvou.
"Žádná odpověď, špatná odpověď."utrousila jsem a začala ho obcházet kolem dokola.
"Měl jsi nějaké sezení s terapeutem?"zeptala jsem se a zastavila se přímo před ním.
"Ano."zavrčel Seph a já si protáhla krční páteř.
"Jak to probíhalo?"
Seph se napřímil a zpříma se na mě podíval.
"Jak myslíš?"zavrčel a já protočila oči v sloup.
"Aha, chápu! Takže jsi toho chudáka ignoroval a do toho ho ustavičně deptal a zastrašoval tak dlouho, dokud z toho nebyl naprostou zoufalý a neukončil smlouvu."zafrflala jsem." Hádám správně?"zeptala jsem se a podívala se na Sepha, který se na mě samolibě usmíval.
"Ty jsi pěknej parchant. Víš kolik úsilí mě stálo toho chlapíka najít? Všichni se málem počůrali jen z toho, když jsem jim řekla, že to budou sezení zrovna s tebou!"rozkřikla jsem se frustrovaně a Seph se ušklíbl.
"Byl k ničemu."pokrčil rameny a já protáhla obličej.
"K ničemu? Ten chlap byl třída a navíc pěkně drahej!"kulila jsem na něj oči a kecla si před něj na zem.
"A co teď? S někým mluvit budeš, jinak končí veškerá sranda."řekla jsem a Seph se zamračil.
"S tebou. S nikým koho neznám mluvit nebudu."oznámil mi a já se na něj pochybovačně podívala.
"Jak ses tedy rozhodl?"nenechala jsem to být.
"Já... Zkusím to."zamumlal a já se usmála.
"Dobře. Do začátku mám pro tebe jeden dárek jako důkaz mojí důvěry k tobě."řekla jsem a šla k němu. Seph se na mě tázavě díval, když jsem odemykala zámky na řetězech a následně je z něj odmotávala. Odhodila jsem řetězy na zem a sledovala jak se Seph pomalu postavil a začal se procházet po místnosti.
"To je lepší ne?"zeptala jsem se ho a Seph přikývl s náznakem jemného úsměvu. Toho kluka jsem málokdy se viděla hezky od srdce usmát a proto už jen tenhle záblesk jeho radosti pro mě byl něco posvátného.
"Když si povedeš dobře, brzy půjdeš z týhle místnosti pryč. Samozřejmě pod několika nezbytnými opatření kvůli bezpečnosti, ale už už žádné řetězy ani tyhle neosobní bílé místnosti."slíbila jsem mu a vyděšeně zalapala po dechu, když se ke mě Seph nadpřirozenou rychlostí vrhl. Už jsem se připravovala do obranné pozice, a chtěla ho odstrčit, ale zarazila jsem se. Seph mě jen popadl a silně objal.
"Ty jsi jediná komu můžu věřit. Kdo mi dává novou šanci a snaží se mě pochopit, ne studovat."zamumlal a já se smutně usmála.
"Já vím. Měl jsi to těžké. Kdo jiný by tě měl pochopit než tvý přátelé? Pro mě nejsi věc.... jsi můj Seph. Na ničem jiném nezáleží. Nenechám tě, aby jsi to znovu vzdal. Tehdy jsem tu pro tebe nebyla, teď jsem a pomůžu ti z toho."zašeptala jsem a pohladila ho po vlasech. Ucítila jsem jak se Seph jemně zachvěl a nepřikládala jsem tomu velkou váhu do té doby, než mi jedna horká slza skápla na tvář.
"Hej... To bude v pořádku. Jsem tu pro tebe."zamumlala jsem a přivinula si ho k sobě jako velké dítě.
Nikdy jsem ho neviděla plakat. Nikdy...
"Jestli chceš zůstanu s tebou přes noc. Můžeme si povídat, nebo jen ležet. Jak budeš chtít."nabídla jsem mu mírně znepokojená.
"Byl bych rád."řekl a já ho políbila na spánek.
"Dobře."přikývla jsem a pustila ho. "Zařídím to."
Odstoupila jsem od něj a zamávala na kameru. Dveře se otevřeli a já vyšla ven.
"Chci aby jste ho přesunuli zpátky do jeho cely. Šetrně! Já s ním dnes zůstanu. Rozhodl se spolupracovat a není psychicky vyrovnaný, takže s ním chci trávit co nejvíce času."oznámila jsem a vědec jen přikývl.
"Jak si přejete."zamumlal a já se protáhla.
"Proto mi tedy připravte nocleh v jeho cele."
Vědec se nesouhlasně zatvářil a zavrtěl hlavou.
"Obávám se, že to nebude možné. Mohl by být nebezpečný, kdyby se mu do rukou dostala některá z vašich zbraní."odporoval.
"Já mu věřím. Pokud vy ne, je to váš problém. Vy pouze posloucháte rozkazy!"vyštěkla jsem podrážděně a pokynula vojákovi ať otevře dveře, zatímco vědec skočil po bombě ve formě tenkého obojku, kterou jsme měli Sephovi připnout kolem krku v době jeho volného pohybu budovou.
"Sephe? Pojď."zavolala jsem na něj a čekala než vyjde ven. Seph si nechal na krk připnout bombu a pak se znepokojeně díval na vědce, který uhybal pohledem.
"Takže jsme domluveni a ještě bych ráda, aby se mohl Sephiroth vykoupat a budu chtít nůžky. Potřebuje ostříhat. Vlasy už vláčí po zemi."řekla jsem a hodila jeden zářivý úsměv po vědci, který jen znaveně přikývl.
Nechala jsem se tedy odvést se Sephem do koupelen, kde se usadil na jednu stoličku a já mu začala zkracovat vlasy.
"Hotovó!"zvolala jsem a Seph se šel umýt zatímco uklízečka zametala Sephovi vlasy ze země.
Když se Seph oblékl zamířili jsme do jeho cely, kde už byla jedna postel navíc. V cele jsem Sephovi odemkla trhavinu z krku a odevzdala ji stáži.
"Proč tě tu všichni poslouchají?"zeptal se Seph po chvíli mlčení.
"Jsem tu šéf. Společně s Angealem, Aerith a Gavinem jsme odkoupili od Rufuse většinu akcií Shinry a znovu ji zprovoznili."vysvětlila jsem a Seph se zamračil.
"Angeal je mrtvý a Aerith... zabil jsem ji."zamumlal a já zavrtěla hlavou.
"Angeal už byl upír, když zemřel a Aerith si mi podařilo najít a přeměnit, i když to bylo o fous."řekla jsem "Jo a Gavin je můj syn."dodala jsem a Seph se na mě tázavě podíval.
"Syn?"udivil se.
"Jo."přikývla jsem "Mám ho s Davidem. V tu dobu, kdy se narodil jsi se se mnou už nestýkal."
Seph si pozdechl a smutně se na mě podíval.
"A co David?"
"Nevím kde je."pokrčila jsem rameny a rozvalila se na posteli. "Vlatně mě to už ani nezajímá. Neviděla jsem ho 20 let."
"Rozumím."přikývl a opřel se o stěnu.
"Co plánuješ dělat až tě odtud propustím?"
"Sám nevím."zamumlal bezradně.
"Můžeš pracovat ve ShinŘe. Bude to pro tebe asi jednodušší začátek. Budeš mít kde bydlet a budeš mít kolem sebe lidi, které znáš."navrhla jsem a Seph se zadíval do stropu.
"V tvém podání to zní tak jednodušše, ale s mojí pověstí..."
"S tvojí pověstí nebude problém. Změníme ti jméno, vzhled a budeš jako každý jiný. Ničeho se neboj. O vše se postarám, slibuju!"snažila jsem se ho uklidnit.
Seph se na mě podíval a zamračil se.
"Mám nutkání ublížit všemu živému kolem mě. Je to podobné?"
"Tak se cítím. Mám sice krystal, který mě má udržet pod kontrolou, ale pořád to nemění moji podstatu. Krátce po krmení je vše v pořádku, ale postupem času cítím všechny pachy intenzivněji. Slyším tlukot srdce lidí kolem mě, jak jim proudí v žilách krev. Bylo by tak jednoduché si ji násilím vzít. Rozervat jim hrdla, ale proč? To, že ze mě udělali monstrum neznamená, že se tak i budu chovat. Pořád si uchovávám svou lidskost, i když je to tak těžké. Mockrát jsem přemýšlela, že se tomu poddám, ale pak bych byla jako oni a toho se bojím. Nechci dopadnout tak, že jednoho dne zabiji někoho na kom mi záleží." Seph jen chápavě přikývl.
"Máš pravdu."zamumlal zahanbeně a sklonil tvář k zemi.
"Ty jediné co musíš udělat je vypudit Jenovu ze své mysli. Snažili jsme se odstranit její DNA, ale je velké riziko, že by jsi to nepřežil. Projekt byl zamítnut."
Seph se prudce napřímil a podíval se na mě odhodlaně.
"Chci to zkusit."řekl a já zavrtěla hlavou.
"Sephe... Sice by to vyřešilo náš problém, ale taky se to nemusí podařit a ty zemřeš. Jakmile s tím začneme, už to nebudeme moci vrátit. Nechci tě mít na svědomí."
Seph vstal z postele a sedl si vedle mě.
"Jaká je pravděpodobnost na přežití?"
"Asi 65%."povzdechla jsem si a Sephiroth přikývl.
"To bude stačit."řekl a chytil mě za ruku. "Byl jsem stvořen...velmi dobře."zamumlal a zamračil se.
"Nebyl jsi stvořen Sephe. Byl jsi vylepšen. Na svět tě Lucrecia přivedla jako každé jiné dítě. To jen tvůj otec byl vypatlaný debil! Takhle to prostě je. Nesmíš se odsuzovat k životu monstra. Jsi člověk a pár genů tý potvory to nezmění. Neměl jsi se to nikdy dozvědět a už vůbec ne takhle!"
"Dovol mi aby jsem se stal člověkem."řekl tiše a já si povzdechla.
"Jestli to nepřežiješ, tak si to neodpustím."upozornila jsem ho a pevně mu stiskla ruku.
"Dobře. Zítra s tím začneme."přikývla jsem a smutně se na něj podívala.
"Děkuji ti."řekl vděčně a já zvedla telefon. Vytočila jsem číslo na toho vědeckýho páprdu a čekala než to zvedne.
"Ano? Potřebujete něco?"zeptal se unaveně a zívl.
"Chci zahájit pokus o odstranění DNA Jenovi ze Sephirothova těla. Na zítra."řekla jsem a vědec zalapal po dechu.
"Ale je velké riziko, že pokus nepřežije!"namítl vědec a já si povzdechla.
"Já vím, ale Sephiroth si to přeje. Chci mu vyhovět."vysvětlila jsem a uslyšela odkašlání.
"Dobrá, ale za následky neručím."
"Jistě. Jste výborný vědec a já vím, že uděláte maximum. Ať to dopadne jakkoliv."řekla jsem a přikývla na Sepha, který na mě upřeně zíral.
"Dobrá. Zatím nashledanou."ukončil vědec hovor a já uklidila telefon do kapsy.
Sephiroth zvlnil rty v nepatrném úsměvu a já se zamračila.
"Jestli to nepřežiješ, tak ti nakopu prdel."zavrčela jsem nešťastně a Seph přikývl.
"Počítám s tím. Teď si odpočineme." S hlubokým povzdechem jsem si lehla a sledovala jak Seph jde do svojí postele. Schoulila jsem se do klubíčka a pevně zavřela oči. Zítřek pro mě bude očistec.

ŠKOLA :-/

11. října 2012 v 20:51 | Kikki |  Já a moje keci
Ahoj!
Jo jsem to já a ještě žiju, jen mám neuvěřitelnej fofr co se týče školy. Nic nestíhám! Ráno do školy, pak rovnou ze školy do práce a z práce honem domů, aby jsem se stihla učit. Jsem z toho na mrtvici. Denně píšeme aspoň 3 písemky a já mám pocit, že se na mě všechno sype. Prostě strašný. Aby jsem se přiznala ani teď nějak nemám fantazii, protože jsem tak zdeptaná a unavená z práce a ranního vstávání, aby jsem se narychlo doučila co neumím. Každý určitě zažil ten pocit, že neví co se má učit dřív. Je to na bednu. V poslední době toho mám prostě dost. Takže tohle bylo jen rychlé info pro ty, co sem zavítají jestli tedy někdo. Pokusím se co nejdříve přidat nějaký článek, ale za jak dlouho to bude nevím. Nechci nic slibovat. Takže jste v obraze a já se pádím učit ekonomii. Tak mi držte palce a zatím páčko. :D

Cloud a Zack :-)

1. října 2012 v 23:00 | Kikki |  Final Fantasy VII
Tak si takhle sedím a z nudy projíždím net než půjdu spát a narazila jsem na pár obrázků u kterých jsem musela obdivně hvízdnout. Takže tu je máte :D


11. kapitola

19. září 2012 v 23:10 | Kikki |  FFVII - Stíny
Sbalila jsem si věci, popadla tašky a šla pomalu k výtahu. Vedle mě se zastavil Reno a podíval se na tašky.
"Kam razíš?"zeptal se a zapálil si cigaretu.
"Musím do Junonu. Mám tam nějakou práci."řekla jsem a povzdechla si. "Stokrát jsem ti říkala ať nekouříš ve veřejných prostorech."napomenula jsem ho a Reno se podíval na cigaretu.
"Jsem nervózní. Rufus je pěkně na nervy a dává nám to vyžrat."řekl a potáhl si.
"Prostě Rufus, když něco nejde podle jeho představ."protočila jsem oči v sloup a nastoupila společně s Renem do výtahu. Výtah vyjel do střešního patra a já Renovi zamávala.
"Tak zatím."řekla jsem a šla k vrtulníku. Naskočila jsem do něj a svalila se na jednu ze sedaček. Vrtulník vzlétl, zavrtala jsem se do sedačky a zavřela oči.

"Slečno. Jsme na místě."oznámil mi pilot. Zmateně jsem vykoukla ven a zamračila se. Vyskočila jsem ven a šla k malé, nenápadné budově. Zazvonila jsem a čekala, než někdo zvedne telefon.
"Prosím?"ozval se hlas z reproduktoru.
"Sarah Hewley."představila jsem se a železné dveře se pomalu otevřely. Vešla jsem do tmavé místnosti a sykla, když se rozsvítila pronikavá světla, která mě přinutila si zastínit oči.
"Ruku dolů z obličeje."ozvalo se a já poslechla.
"Identita ověřena. Vítejte slečno."ozvalo se z reproduktoru na stropu místnosti. Ovetřeli se masivní ocelové dveře a já šla pomalu k nim. Zběžně jsem si prohlédla strážné a pokračovala dovnitř. Přelétla jsem pohledem laboratoře a zamířila k jednomu vědci, který se zrovna ohledně něčeho dohadoval po telefonu. Stoupla jsem si kousek od něj a čekala, než dotelefonuje. Vědec rozzuřeně vytípl hovor a otočil se ke mě.
"Dobrý den."pozdravil mě a já se pousmála.
"Dobrý den. Přišla mi vaše zpráva, ale bohužel jsem nemohla dorazit dřív."řekla jsem a vědec přikývl.
"Myslel jsem si to."přikývl a vedl mě k zakódovaným dveřím, kde naťukal kód a podržel mi dveře. Vešla jsem dovnitř a šla chodbou k dalším ocelovým dveřím.
"Jak je mu?"zeptala jsem se a vědec si utřel pot z čela kapesníčkem.
"Pokusili jsme se odstranit DNA Jenovi, ale po pár testech jsme zjistili, že to není možné. Subjekt je velmi agresivní. Držíme ho spoutaného s vysokou ostrahou, aby jsme vyloučili možnost útěku."odpověděl a já si povzdechla. Vědec odemkl dveře a já vešla do místnosti s jedinými dveřmi.
"Můžu k němu?"zeptala jsem se a dlouze se dívala na dveře.
"Ano, ale udržujte mezi sebou vzdálenost dva metry. Je velmi nebezpečný."nabádal mě vědec a já se ušklíbla.
"Já vím... Vždycky byl."zamumlala jsem a vešla dovnitř. Zbouchla jsem za sebou a podívala se na muže připoutaného k posteli.
"Sarah..."zavrčel a já se usmála.
"Ahoj, Sephe."pozdravila jsem a šla k němu trochu blíž. Nenávistně si mě prohlížel, ale neobtěžoval se jakkoliv pohnout.
"Jak ti je?"zeptala jsem se po chvilce a usmála se na něj. Vypadal unaveně. Byl pohublý a dokonce i jeho proslulé vlasy ztratili svůj okouzlující lesk.
"Zabiju tě."zavrčel a já se zasmála.
"Ale no tak!"okřikla jsem ho přátelsky a posadila se na zem dva metry od postele. Sephirot se posadil a díval se na mě.
"Přece by jsi nezabil svou ásko z dětství."zažertovala jsem a Sephiroth se zamračil.
"Zabil."zavrčel a já si povzdechla."Chci dokončit úkol matky."řekl zasněně a já se zamračila.
"Myslíš Jenovu, co? Sephe ona není tvoje matka. Tvá matka byla člověk ne ta stvůra, která se snaží vše zničit."zavrčela jsem podrážděně a Sephiroth se na mě výhružně napřímil.
"Jsem montrum."řekl tiše a já se ušklíbla.
"Monstrum? Nejsi monstrum. Pořád jsi člověk... to já jsem monstrum. Já se tu musím živit krví, aby jsem přežila. Z tebe dělá monstrum jen ta tvá nenávist k této planetě."vyštěkla jsem a Sephiroth si povzdechl. Pak už nic neřekl, jen se na mě díval a já na něj.
"Zahoď tu svou nenávist. Můžeš žít normální život. Dělat svoje rozhodnutí. Najít si ženu a mít s ní děti."nabádala jsem ho a Sephiroth zavrčel.
"Nechci nic z toho!"vyštěkl a já zaskřípala zuby.
"A co chceš?! Sloužit jako loutka tý opelichaný hlavě, která ti cpe co máš udělat a ty jsi natolik slabý, že to uděláš? Nechal jsi se ovládnout. Její nenávist ke všemu živému jsi vzal za svojí! Vzdal jsi se bez boje a to je kurva ubohý! Kde je ten kluk, který se bez boje nevzdal a vždy se postavil za to, co bylo správné? Tohle nejsi ty Sephe!"zařvala jsem na něj rozčíleně a Sephirothovi poklesla ramena.
"Nevyznám se v sobě."zamumlal a já se na něj smutně dívala.
"Já vím že ne. Proto jsem sem přijela. Chci ti pomoci, ale musíš chtít."řekla jsem jemně a Sephiroth si leh. Chvíli se zadumaně díval do stropu než se na mě otočil.
"A co když nechci."řekl temně a já se zvedla ze země. Podívala jsem se na něj tvrdým pohledem a zamračila se.
"Máš na výběr. Buď se pokusíš vymanit z vlivu Jenovy a budeš spolupracovat, nebo už nikdy neopustíš tuhle místnost. Máš čas do zítra mi říct, jak jsi se rozhodl." Otočila jsem se šla ke dveřím, ale před nimi jsem se ještě zastavila a otočila k němu.
"Já ti pomůžu, ale musíš chtít..."zamumlala jsem tiše a odešla. Vědec čekal přede dveřma a následoval mě. Zastavila jsem se až za posledními dveřmi Sephirothova vězení a promnula si čelo.
"Nechal jsem vám nachystat pokoj."ozval se vědec, vzal mi tašku a vedl mě na ubykace.
"Pokoj má vlastní koupelnu, čímž se většina obyvatel ubykací pochlubit nemůže. Tady máte klíče a vizitku na člověka, který vám splní každé vaše přání ve dne v noci. Takže, kdyby jste cokoliv potřebovala stačí mu zavolat a on se o vše postará."řekl a já se pousmála.
"Moc děkuji."řekla jsem a vzala si od vědce tašku.
"Není zač slečno. Teď si trochu odpočiňte. Budu na vás čekat zítra v místnosti A. Náš člověk vás zítra vyzvedne v osm. Takže... To je asi vše. Zítra nashledanou."řekl a odešel. Zničeně jsem zalezla do malého bytečku a rozsvítila lampičku na nočním stolku. Tašku jsem pohodila vedle postele a padla na postel.
Člověk by si řekl, že život je jednodušší. Měla jsem pořádně zamotanou hlavu ze Zacka. Myslela jsem, že mě nesnáší a teď? Jako by se z toho všeho nic nestalo. Neměla bych si ho asi pouštět tak blízko k tělu, protože čím víc jsem ho měla možnost poznat tím víc mě přitahoval a to byla chyba. Sám řekl, že mu na mě vadí že jsem upír. To poslední co by tu chybělo by byla zamilovaná upírka.
"Bože..." zasténala jsem a zamrkala. Teď nebudu myslet na Zacka. Musím pomoct Sephovi se vrátit na správnou cestu. Dnes se mnou moc nemluvil, ale on nikdy nebyl moc hovorný. Ovšem bývaly i časy, kdy se mi svěřoval. Měli jsme mezi sebou sice téměř patnáctiletý rozdíl, ale i tak se nám podařilo vypěstovat velmi hezké přátelství. To vše zmizelo v DNA tý hnusný příšery. Genesis to prostě podělal a to kompletně. Mít možnost tak mu nakopu prdel, že si nesedne. Nebýt jeho a těch pitomých keců tak to všechno mohlo být jinak. Seph to mohl zvládnout, kdyby měl v něm podporu, ale on ji neměl. Idiot zrzavej... Převalila jsem se na břicho a objala polštář. Musím spravit to, čemu Genesis pomohl... Bude sakra velká fuška...

Další články


Kam dál