12.kapitola

19. října 2012 v 22:28 | Kikki |  FFVII - Stíny
Ráno mě probudil příšerný zvuk. Vymrštila jsem se z postele, popadla tu řvoucí věc a vší silou s ní mrštila o zeď. Teprve, když jsem se rozkoukala došlo mi, co to bylo. "Sakra..."zamumlala jsem, ani jsem se neobtěžovala zkontrolovat stav budíku a s elánem vyvoraný myši se šla osprchovat. Ze sprchy jsem vyběhla nahá a hnala se pro ručník, který jsem si zapomněla v tašce. Jak typické! Usušila jsem se a rychle na sebe hodila uniformu. Zrovna jsem se česala, když někdo zaťukal na dveře. Otevřela jsem a tázavě se podívala na chlapce přede mnou. Mohlo mu být tak sedmnáct a plaše se na mě díval.
"Přejete si?"zeptala jsem se, kluk zrudl a zasalutoval.
"Vojín Leon, paní. Mám vás odvést do sálu A."vyhrkl a já pozvedla obočí.
"Paní?"zopakovala jsem pohoršeně a upřeně se na něj dívala.
"Promiňte jestli jsem vás urazil slečno."vyhrkl téměř zoufale a stál v křečovitém pozoru.
"Klid, vojíne!"zasmála jsem se a vrátila se do bytu pro telefon. Zabouchla jsem za sebou dveře a kývla na kluka.
"Tak kudy?"zeptala jsem se po chvíli, když na mě jen vyděšeně zíral.
"Ehm, pardon. Následujte mě prosím."řekl a otočil se. Vedl mě jednou chodbou, pak druhou, třetí a za chvíli jsem nevěděla kde vlastně jsem.
"Nebuďte ze mě tak zkoprnělý."napomenula jsem ho jemně. "Já vás neukousnu."zamumlala jsem a vyprskla smíchy, když se ten kluk zatvářil vyděšeně.
"To byl vtip." řekla jsem suše a nastoupila do výtahu.
"Omlouvám se, nepochopil jsem ho."špitnul kluk a já se usmála.
"Nic se neděje. Ne, že by jste zrovna nebyl můj typ, to rozhodně ne. Určitě by jste chutnal výborně, ale já dávám přednost darované krvi. Z lidí nepiji."neodpustila jsem si ho ještě trochu poškádlit a kluk se pousmál.
"Děkuji, slečno."pípl a já se ušklíbla.
"Co je v sálu A tak zajímavého?"zeptala jsem se.
"Laboratoře."odpověděl vojín a vystoupil z výtahu.
"Jsme na místě, slečno. Kdyby jste cokoliv potřebovala, stačí vytočit mé číslo."řekl a já se pousmála.
"Tak to jsi ty, kdo mi má dělat poskoka?"zeptala jsem se udiveně a kluk přikývl.
"Buď bez obav. Moc toho potřebovat nebudu." Spiklenecky jsem na něj mrkla a sledovala jak nastoupil zpátky do výtahu.
"Nashledanou."řekl a já na něj se širokým úsměvem zamávala, pak jsem se otočila ke dveřím a čekala než mě pustí dovnitř. vešla jsem do laboratoří a už se ke mě hnal vědec ze včerejška.
"Dobré ráno. Vyspala jste se?"zeptal se a já pokrčila rameny.
"V rámci možností, ale asi budu potřebovat nový budík."odpověděla jsem a vědec se na mě nechápavě zatvářil.
"Proč? Je snad rozbitý. Mám za to, že před vaším příjezdem byl naprosto v pořádku."
"V pořádku byl, ale teď už je na kusy. Vyděsil mě." vysvětlila jsem provinile a vědec si odfrkl.
"Dobrá. Nechám vám tam dát nový. Ten to snad už přežije."utrousil a vedl mě k jedné z místností. Na zdi byla obrazovka monitorující vnitřek místnosti. Na židli tam seděl Seph spoutaný řetězy a s výrazem masové vraha.
"Je trochu naštvaný, že?"konstatovala jsem a vědec přikývl.
"Jak jste ho sem vůbec dostali?"zeptala jsem se.
"Do večeře jsme mu dali lehká sedativa a hned poté jsme ho přepravili sem."vysvětlil a já se ušklíbla.
"Není divu, že je vzteky bez sebe. Musí ho pěkně bolet záda. O zbytku těla ani nemluvě. Možná by jste s ním měli začít zacházet trochu jemněji. Možná by vám pak nechtěl urvat hlavu holýma rukama."vyštěkla jsem a zafuněla.
"Jak je tato místnost stavěná?"
"Vše z oceli včetně dveří. Nemá šanci uprchnout."řekl a já se usmála.
"Výborně. Klíčky od těch řetězů."
"Na co je chcete?"Vědec zmateně zamrkla a podal mi je.
"Chci mu ty podělaný řetězy sundat. Na můj rozkaz, kdyby se mi něco stalo do ventilace vpusťte uspávací plyn. Teď jdu dovnitř."

"Omlouvám se za to zacházení. Nevěděla jsem o tom. Postarám se o to, aby s tebou zacházeli lépe."řekla jsem místo pozdravu a Seph mě sjel pohledem.
"Nevěřím ti."zamumlal a já se zamračila.
"Udělala jsem snad něco, čím jsem zklamala tvou důvěru?"zeptala jsem se jízlivě a Seph se zamračil.
"Zavřela mě sem."zasyčel a já se zasmála.
"Hele, kamaráde. Za tohle si můžeš sám, kdyby jsi se nepokusil několikrát zničit svět byla by to jiná písnička."řekla jsem a Seph si povzdechl.
"Tak jak ses rozhodl? Budeš hodnej kluk nebo tě tu mám nechat trčet?"zeptala jsem se zvesela i když mi po pravdě bylo spíš do pláče. Seph se na mě jen unaveně díval a nehnul ani brvou.
"Žádná odpověď, špatná odpověď."utrousila jsem a začala ho obcházet kolem dokola.
"Měl jsi nějaké sezení s terapeutem?"zeptala jsem se a zastavila se přímo před ním.
"Ano."zavrčel Seph a já si protáhla krční páteř.
"Jak to probíhalo?"
Seph se napřímil a zpříma se na mě podíval.
"Jak myslíš?"zavrčel a já protočila oči v sloup.
"Aha, chápu! Takže jsi toho chudáka ignoroval a do toho ho ustavičně deptal a zastrašoval tak dlouho, dokud z toho nebyl naprostou zoufalý a neukončil smlouvu."zafrflala jsem." Hádám správně?"zeptala jsem se a podívala se na Sepha, který se na mě samolibě usmíval.
"Ty jsi pěknej parchant. Víš kolik úsilí mě stálo toho chlapíka najít? Všichni se málem počůrali jen z toho, když jsem jim řekla, že to budou sezení zrovna s tebou!"rozkřikla jsem se frustrovaně a Seph se ušklíbl.
"Byl k ničemu."pokrčil rameny a já protáhla obličej.
"K ničemu? Ten chlap byl třída a navíc pěkně drahej!"kulila jsem na něj oči a kecla si před něj na zem.
"A co teď? S někým mluvit budeš, jinak končí veškerá sranda."řekla jsem a Seph se zamračil.
"S tebou. S nikým koho neznám mluvit nebudu."oznámil mi a já se na něj pochybovačně podívala.
"Jak ses tedy rozhodl?"nenechala jsem to být.
"Já... Zkusím to."zamumlal a já se usmála.
"Dobře. Do začátku mám pro tebe jeden dárek jako důkaz mojí důvěry k tobě."řekla jsem a šla k němu. Seph se na mě tázavě díval, když jsem odemykala zámky na řetězech a následně je z něj odmotávala. Odhodila jsem řetězy na zem a sledovala jak se Seph pomalu postavil a začal se procházet po místnosti.
"To je lepší ne?"zeptala jsem se ho a Seph přikývl s náznakem jemného úsměvu. Toho kluka jsem málokdy se viděla hezky od srdce usmát a proto už jen tenhle záblesk jeho radosti pro mě byl něco posvátného.
"Když si povedeš dobře, brzy půjdeš z týhle místnosti pryč. Samozřejmě pod několika nezbytnými opatření kvůli bezpečnosti, ale už už žádné řetězy ani tyhle neosobní bílé místnosti."slíbila jsem mu a vyděšeně zalapala po dechu, když se ke mě Seph nadpřirozenou rychlostí vrhl. Už jsem se připravovala do obranné pozice, a chtěla ho odstrčit, ale zarazila jsem se. Seph mě jen popadl a silně objal.
"Ty jsi jediná komu můžu věřit. Kdo mi dává novou šanci a snaží se mě pochopit, ne studovat."zamumlal a já se smutně usmála.
"Já vím. Měl jsi to těžké. Kdo jiný by tě měl pochopit než tvý přátelé? Pro mě nejsi věc.... jsi můj Seph. Na ničem jiném nezáleží. Nenechám tě, aby jsi to znovu vzdal. Tehdy jsem tu pro tebe nebyla, teď jsem a pomůžu ti z toho."zašeptala jsem a pohladila ho po vlasech. Ucítila jsem jak se Seph jemně zachvěl a nepřikládala jsem tomu velkou váhu do té doby, než mi jedna horká slza skápla na tvář.
"Hej... To bude v pořádku. Jsem tu pro tebe."zamumlala jsem a přivinula si ho k sobě jako velké dítě.
Nikdy jsem ho neviděla plakat. Nikdy...
"Jestli chceš zůstanu s tebou přes noc. Můžeme si povídat, nebo jen ležet. Jak budeš chtít."nabídla jsem mu mírně znepokojená.
"Byl bych rád."řekl a já ho políbila na spánek.
"Dobře."přikývla jsem a pustila ho. "Zařídím to."
Odstoupila jsem od něj a zamávala na kameru. Dveře se otevřeli a já vyšla ven.
"Chci aby jste ho přesunuli zpátky do jeho cely. Šetrně! Já s ním dnes zůstanu. Rozhodl se spolupracovat a není psychicky vyrovnaný, takže s ním chci trávit co nejvíce času."oznámila jsem a vědec jen přikývl.
"Jak si přejete."zamumlal a já se protáhla.
"Proto mi tedy připravte nocleh v jeho cele."
Vědec se nesouhlasně zatvářil a zavrtěl hlavou.
"Obávám se, že to nebude možné. Mohl by být nebezpečný, kdyby se mu do rukou dostala některá z vašich zbraní."odporoval.
"Já mu věřím. Pokud vy ne, je to váš problém. Vy pouze posloucháte rozkazy!"vyštěkla jsem podrážděně a pokynula vojákovi ať otevře dveře, zatímco vědec skočil po bombě ve formě tenkého obojku, kterou jsme měli Sephovi připnout kolem krku v době jeho volného pohybu budovou.
"Sephe? Pojď."zavolala jsem na něj a čekala než vyjde ven. Seph si nechal na krk připnout bombu a pak se znepokojeně díval na vědce, který uhybal pohledem.
"Takže jsme domluveni a ještě bych ráda, aby se mohl Sephiroth vykoupat a budu chtít nůžky. Potřebuje ostříhat. Vlasy už vláčí po zemi."řekla jsem a hodila jeden zářivý úsměv po vědci, který jen znaveně přikývl.
Nechala jsem se tedy odvést se Sephem do koupelen, kde se usadil na jednu stoličku a já mu začala zkracovat vlasy.
"Hotovó!"zvolala jsem a Seph se šel umýt zatímco uklízečka zametala Sephovi vlasy ze země.
Když se Seph oblékl zamířili jsme do jeho cely, kde už byla jedna postel navíc. V cele jsem Sephovi odemkla trhavinu z krku a odevzdala ji stáži.
"Proč tě tu všichni poslouchají?"zeptal se Seph po chvíli mlčení.
"Jsem tu šéf. Společně s Angealem, Aerith a Gavinem jsme odkoupili od Rufuse většinu akcií Shinry a znovu ji zprovoznili."vysvětlila jsem a Seph se zamračil.
"Angeal je mrtvý a Aerith... zabil jsem ji."zamumlal a já zavrtěla hlavou.
"Angeal už byl upír, když zemřel a Aerith si mi podařilo najít a přeměnit, i když to bylo o fous."řekla jsem "Jo a Gavin je můj syn."dodala jsem a Seph se na mě tázavě podíval.
"Syn?"udivil se.
"Jo."přikývla jsem "Mám ho s Davidem. V tu dobu, kdy se narodil jsi se se mnou už nestýkal."
Seph si pozdechl a smutně se na mě podíval.
"A co David?"
"Nevím kde je."pokrčila jsem rameny a rozvalila se na posteli. "Vlatně mě to už ani nezajímá. Neviděla jsem ho 20 let."
"Rozumím."přikývl a opřel se o stěnu.
"Co plánuješ dělat až tě odtud propustím?"
"Sám nevím."zamumlal bezradně.
"Můžeš pracovat ve ShinŘe. Bude to pro tebe asi jednodušší začátek. Budeš mít kde bydlet a budeš mít kolem sebe lidi, které znáš."navrhla jsem a Seph se zadíval do stropu.
"V tvém podání to zní tak jednodušše, ale s mojí pověstí..."
"S tvojí pověstí nebude problém. Změníme ti jméno, vzhled a budeš jako každý jiný. Ničeho se neboj. O vše se postarám, slibuju!"snažila jsem se ho uklidnit.
Seph se na mě podíval a zamračil se.
"Mám nutkání ublížit všemu živému kolem mě. Je to podobné?"
"Tak se cítím. Mám sice krystal, který mě má udržet pod kontrolou, ale pořád to nemění moji podstatu. Krátce po krmení je vše v pořádku, ale postupem času cítím všechny pachy intenzivněji. Slyším tlukot srdce lidí kolem mě, jak jim proudí v žilách krev. Bylo by tak jednoduché si ji násilím vzít. Rozervat jim hrdla, ale proč? To, že ze mě udělali monstrum neznamená, že se tak i budu chovat. Pořád si uchovávám svou lidskost, i když je to tak těžké. Mockrát jsem přemýšlela, že se tomu poddám, ale pak bych byla jako oni a toho se bojím. Nechci dopadnout tak, že jednoho dne zabiji někoho na kom mi záleží." Seph jen chápavě přikývl.
"Máš pravdu."zamumlal zahanbeně a sklonil tvář k zemi.
"Ty jediné co musíš udělat je vypudit Jenovu ze své mysli. Snažili jsme se odstranit její DNA, ale je velké riziko, že by jsi to nepřežil. Projekt byl zamítnut."
Seph se prudce napřímil a podíval se na mě odhodlaně.
"Chci to zkusit."řekl a já zavrtěla hlavou.
"Sephe... Sice by to vyřešilo náš problém, ale taky se to nemusí podařit a ty zemřeš. Jakmile s tím začneme, už to nebudeme moci vrátit. Nechci tě mít na svědomí."
Seph vstal z postele a sedl si vedle mě.
"Jaká je pravděpodobnost na přežití?"
"Asi 65%."povzdechla jsem si a Sephiroth přikývl.
"To bude stačit."řekl a chytil mě za ruku. "Byl jsem stvořen...velmi dobře."zamumlal a zamračil se.
"Nebyl jsi stvořen Sephe. Byl jsi vylepšen. Na svět tě Lucrecia přivedla jako každé jiné dítě. To jen tvůj otec byl vypatlaný debil! Takhle to prostě je. Nesmíš se odsuzovat k životu monstra. Jsi člověk a pár genů tý potvory to nezmění. Neměl jsi se to nikdy dozvědět a už vůbec ne takhle!"
"Dovol mi aby jsem se stal člověkem."řekl tiše a já si povzdechla.
"Jestli to nepřežiješ, tak si to neodpustím."upozornila jsem ho a pevně mu stiskla ruku.
"Dobře. Zítra s tím začneme."přikývla jsem a smutně se na něj podívala.
"Děkuji ti."řekl vděčně a já zvedla telefon. Vytočila jsem číslo na toho vědeckýho páprdu a čekala než to zvedne.
"Ano? Potřebujete něco?"zeptal se unaveně a zívl.
"Chci zahájit pokus o odstranění DNA Jenovi ze Sephirothova těla. Na zítra."řekla jsem a vědec zalapal po dechu.
"Ale je velké riziko, že pokus nepřežije!"namítl vědec a já si povzdechla.
"Já vím, ale Sephiroth si to přeje. Chci mu vyhovět."vysvětlila jsem a uslyšela odkašlání.
"Dobrá, ale za následky neručím."
"Jistě. Jste výborný vědec a já vím, že uděláte maximum. Ať to dopadne jakkoliv."řekla jsem a přikývla na Sepha, který na mě upřeně zíral.
"Dobrá. Zatím nashledanou."ukončil vědec hovor a já uklidila telefon do kapsy.
Sephiroth zvlnil rty v nepatrném úsměvu a já se zamračila.
"Jestli to nepřežiješ, tak ti nakopu prdel."zavrčela jsem nešťastně a Seph přikývl.
"Počítám s tím. Teď si odpočineme." S hlubokým povzdechem jsem si lehla a sledovala jak Seph jde do svojí postele. Schoulila jsem se do klubíčka a pevně zavřela oči. Zítřek pro mě bude očistec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 20. října 2012 v 12:10 | Reagovat

Jé, to byla krásná kapča a Sephiroth je třída, že se chce dát dohromady... Teda pokud to nemá bejt záminka pro nějakej ďábelskej plán... Každopádně doufám, že ten pokus vyjde, Seph přežije, ale hlavně...aby z něj nebyla ještě větší zrůdička ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama