17. kapitola

11. listopadu 2012 v 14:18 | Kikki |  FFVII - Stíny
Zack seděl v kavárně a nevšímal si podmračených pohledů, které na něj střílela Nina od baru.Zrovna ráno se celkem ošklivě pohádali. Znuděně se díval na lidi pobíhající po hale, když ho zarazil hlouček jeho přátel spěšně jdoucí k výtahu s Cloudem v čele, který nesl někoho zabaleného ve špinavé dece. Vyskočil od stolu a rychle skočil do výtahu vedle Clouda, který se tvářil vážně stejně jako zbytek skupiny.
"Hej, co je s váma ?"zeptal se zmateně a Cloud si povzdechl.
"Právě jsme se vrátili z jedné upírské základny. Očividně ji opustili ve spěchu a tohle je jediná osoba, kterou tam nechali."vysvětlil Cloud a Zack zvědavě nakoukl pod deku, kterou následně s vyděšeným nádechem pustil.
"Co to je?"zeptal se tiše.
"Trápili ji hladem."kuňkla Tifa a Vincent přikryl ruku, která vyčuhovala z pokrývek.
"Správná otázka zní: Kdo to je?"řekl Vincent a Zack se zamračil.
"Vy to snad víte?" Tifa si povzdechla a podala Zackovi psí známky. Zack se na ně podíval a vytřeštil oči.
"To není možné..."zamumlal a pak se podíval na Clouda. "Byla mrtvá..."hlesl a slzy se mu nahrnuly do očí.
"To jsme si mysleli všichni."povzdechl si Cloud a vystoupil z výtahu. Tifa s Vincentem se zastavili před dveřmi nemocničního oddělení a Zack se zastavil vedle nich. Cloud se otočil na Zacka a pokynul mu ať jde s ním. Sestry, když viděli Clouda okamžitě přiběhly a vedli ho na pokoj, kde má Sarah položit. Zack ho následoval a díval se jak Cloud opatrně pokládá, chuchvalec látky na postel.
"Tu deku z ní musíme stáhnout."řekla jedna a odkryla Sarah. Obě dvě sestry sebou zděšeně trhly stejně jako Zack, když viděl to co ze Sarah zbylo. Vypadala, jako by byla mrtvá. Kosti nepokrývalo žádné maso, jen sinalá kůže. Zack pomalu přistoupil blíž a zatnul dlaně v pěst. V obličeji by ji nepoznal. Kosti jí odporně vyčnívaly, rozpraskané rty, oči zapadlé hluboko do lebky a orámované tmavými kruhy. Vlasy jí vyrostly do pasu, ale bez života jí splývaly kolem obličeje v chuchvalcích. Zack nemohl uvěřit, že by tohle mohla být Sarah. Cloud chytil Zacka za rameno a stiskl ho, předtím než odešel. Sestry rozstříhaly cáry oblečení a házely je na zem vedle postele. Omyly ji a napíchly jí kapačky, aby do ní mohly dostat trochu krve. Zack si tam sedl vedle postele na židli a sledoval tu hrůzu před sebou. Po prvním pytlíku krve byl sice na Sarah znatelný rozdíl, ale ne zas tak velký jak Zack očekával. Sestry do ní neustále pouštěly novou a novou krev. Zack zhroucený usnul na židli až k ránu. Když se znovu probudil smrákalo se. Zack se protáhl a podíval se na lůžko. Sarah pořád spala, ale už vypadala lépe. Zack si povzdechl a podíval se ven z okna. V poslední době bylo pořád deštivo. Polní cesty byly rozmočené a bylo obtížné se z Midgaru dostat jinak než něčím co umělo létat. Zack začal pochodovat po pokoji a trhl sebou, když mu zazvonil telefon. Rychle ho zvedl a doufal, že tím nevzbudil Sarah.
"Ano?"zeptal se tiše.
"Tatí? Kdy přijdeš domů?"uslyšel Zackaryho a usmál se.
"Zítra ráno."odpověděl.
"Dobře. Dobrou noc, tatínku."zakňučel chlapec a Zack se zazubil.
"Dobrou noc, ty malej uličníku." S tím zavěsil a posadil se vedle postele. Povzdechl si a promnul si spánky. Otočil se k Sarah a smutně se pousmál.
"Vím, že mě neslyšíš, ale...je mi to všechno líto. Byl jsem blbec. S Ninou nám to neklape... Udělal jsem velkou chybu." Povzdechl si a odcházel směrem ke dveřím. "Jdu si pro kafe, tak ne aby jsi mi utekla."zažertoval a odešel z pokoje pryč.

Dveře se zaklaply a já vystřelila z postele. Po celou dobu, co tu Zack byl jsem byla vzhůru, ale neměla jsem chuť se s ním bavit. Pořád jsem to brala jako zradu a to se ve mě nevstřebalo, ale že bych ho neměla ráda se opravdu říct nedalo. Pořád jsem si připadala jako malá školačka, která se zakoukala do staršího spolužáka. Když spal, tak mi to nedalo a pozorovala jsem ho. Povzdechla jsem si, vytrhla si kapačky a vyběhla z pokoje. Proběhla jsem nemocničním oddělením a rychle mířila nejkratší cestou ven ze Shinry. Bosé nohy se mi nořily do bláta, ztratila jsem rovnováhu a upadla na zem. Posadila jsem se na zem a dívala na se na Shinru, která byla nyní vzdálená několik kilometrů. Zvedla jsem se a zamračila se, když jsem uviděla Angeala jak vylétá ze Shinry. Skočila jsem do jednoho výklenku a čekala, než proletí, aby jsem mohla pokračovat v cestě. Prohlédla jsem si svoje nemocniční oblečení a znepokojeně sevřela rty. Musela jsem sehnat něco jiného. V tomhle jsem byla až moc nápadná. Proplétala jsem se uličkami a zarazila se, když proti mě stála Tifa. Otočila jsem se na patě a zčala utíkat pryč. V jedné z ulic jsem našla dlouhý kabát s kapucí. Otřásla jsem odporem při pomyšlení na verbeš, kterou může být prolezlý, ale rychle jsem to zahnala a oblékla si ho. Kapuci jsem si stáhla hluboko do obličeje, kus omšelé látky jsem si omotala kolem obličeje a rychlou chůzí mířila ven z města.
"Hej, počkejte!"zavolal za mnou někdo a já se ohlédla. Za mnou stál Angeal a netvářil se moc přítelsky. Otočila jsem se, že půjdu dál, ale narazila jsem do svalnaté hrudi. Podívala jsem se kdo mi zakročil cestu a zatnula zuby.
"Uhni."zavrčela jsem a dala si záležet, aby mě nepoznali podle hlasu. Zack na mě namířil špičkou meče.
"Nechte mě projít..."řekla jsem znaveně, ale už předem jsem věděla, že to tak jednoduché nebude.
"Jsi upír. Tak lehce neodejdeš."řekl Zack a mračil se na mě.
"Proč?"zeptala jsem se a Angeal mě dloubl špičkou meče do zad.
"Moje sestra zmizela a nikdo jiný než upír ji unést nemohl. Kdo je tvůj pán?" Uchechtla jsem se a chápavě přikývla.
"Tak takhle to je... Já nikomu nesloužím."řekla jsem a chtěla odejít, ale Zack mě strčil nevybíravě zpátky. Zapotácela jsem se a opět se ocitla na blátivé zemi.
"Fajn..."zamumlala jsem a zvedla se na bosé nohy. Podívala jsem se se smutkem na nebe a zamračila se. "Omlouvám se..."řekla jsem tiše, skočila za Zacka a chytila mu hlavu.
"Pohni se a zlomím mu vaz."zavrčela jsem výhružně a Angeal odložil meč.
"Správně. Teď odejdu i s ním. Až budu z Edge venku, pustím ho, ale jestli uvidím jen jediný náznak odporu je po něm, jasné? A ještě něco... Nesleduj mě." Angeal tam jen bezmocně zíral na Zacka a já táhla Zacka pryč. Zack spolupracoval i když mi to bylo divné...Tedy do té chvíle, než jsem povolila sevření a Zack mě přehodil přes záda. Tvrdě jsem dopadla na nějaké palety a hrabala se na nohy, ale Zack mě přidupl k zemi a zhnuseně se na mě díval. Vykopla jsem a nakopla ho do rozkroku. Zack zaskučel a já se vyhrabala konečně na nohy.
"Idiote..."zamumlala jsem a schytala pěstí. Padla jsem na kolena, strhla si látku z obličeje a začala si kontrolovat zuby, když mě Zack hrubě popadl za vlasy a vytáhl mě na nohy.
"Ty parchante.."zasupěl a otočil mě k sobě čelem. Chvíli se na mě nevěřícně díval, než ho napadlo mě pustit.
"Chtěla jsem zmizet beze stopy, aby jste mě nemohli najít, ale..."vysvětlila jsem "jaksi se to posralo!"řekla jsem se smíchem a Zack zavrtěl hlavou.
"Proč?"zeptal se a já pokrčila rameny."
"Víš ono se to nezdá, ale zasadil jsi mi docela hluboký rány."řekla jsem a opřela se o zeď. "Vrať se za Ninou a já si zase půjdu po svých, tak jak jsem chtěla před půl rokem než mě chytili."zamumlala jsem a chtěla odcházet, ale Zack mě přirazil ke zdi a mě naskočil husí kůže při pohledu na jeho výraz.
"Vím, že jsme ti ublížil, ale chci to napravit. Dej mi šanci...S Ninou to nemá budoucnost." povzdychl si a já se zašklebila.
"Aha, takže s Ninou to neklape, takže lezeš za mnou?"zeptala jsem se ho posměšně a Zack zatnul rozzuřeně pěsti.
"Ne! Nesnáší Zackaryho! Kvůli tomu sní nechci být!"zařval a já sebou polekaně trhla. "Omlouvám se... Co se týče mě a Niny, nemáme problémy, ale kolikrát jsem ji přistihl, jak se Zackarymu chová hnusně. Vadí mi to... tehdy jsem si myslel, že Nina je dobrá volba, ale došlo mi, že jsem udělal chybu. Měl jsem se tehdy s ní rozejít a zůstat s tebou."vysvětlil o poznání klidněji a já pokrčila rameny. "To je teď tvůj problém a já ti rozhodně nevběhnu do náruče. S tímhle se poper sám, ale upozorňuju tě, že jestli Nina Zackarymu ublíží, tak ji zabiju a to myslím naprosto vážně. Bude trpět za každou slzu, kterou kvůli ní Zackary uronil." Zack se na mě díval a jen přikývl.
"Vrátíš se někdy?"zeptal se a já se na něj upřeně podívala.
"Jo, vrátím."odpověděla jsem a Zack ustoupil.
"Dobře."přikývl a já kolem něj prošla s hlavou skloněnou.
"Sarah?" Zastavila jsem se a otočila. Zack šel ke mě, objal mě a políbil. Prohrábla jsem mu vlasy a odtáhla se. zack se na mě smutně díval a já si všimla slzy, která mu tekla po tváři. Zack se na mě usmál a cosi mi vtiskl do ruky. Rozevřela jsem dlaň a tázavě se podívala na místo kde měl stát Zack, který zmizel jako by tu nikdy přestím nebyl. Pozorně jsem si prohlédla krystal a zarazila se. Krystal měl na sobě vyryté jméno, díky kterému patřil jen svému prvnímu majiteli. Jméno, které jsem uviděla mi vyrazilo dech... Zack Fair.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 11. listopadu 2012 v 22:43 | Reagovat

No... Tak to jsem zvědavá, co bude Sarah dělat dál... Jináč! Moc hezky jsi jí popsala, když vypadala jak mrtvola ;-)  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama