18.kapitola

12. listopadu 2012 v 22:13 | Kikki |  FFVII - Stíny
Seděla jsem na zemi u ohně a pohrávala si s krystalem, co mi dal Zack. Byla jsem asi den cesty od laboratoře v Junonu. Chtěla jsem jít zkontrolovat Sepha, protože jsem neměla žádné další zprávy o jeho stavu. Položila jsem se na záda zabalená v kabátě a dívala se na hvězdy do té doby, než jsem usnula. Ráno jsem pokračovala v cestě. Když jsem dorazila k Junonské laboratoři, byla už tma. Zazvonila jsem, dveře se otevřeli a já vešla do místnosti, kde mě ozářily světla.
"Sarah Hewley."ohlásila jsem se a ani se neobtěžovala si zastínit oči. Ocelové dveře se otevřely a naproti se mi hnal vědec z minula.
"Dobrý den. Jdu se podívat na Sephirotha."oznámila jsem a vědec přikývl.
"Dobrý den. Jsem rád, že jste v pořádku."řekl vědec tiše a vedl mě na ubykace. Tam zaklepal na jedny dveře a k mému překvapení mi otevřel Seph.
"Nechám vás. Kdyby jste něco potřebovali jsem na telefonu."řekl a odešel. Seph mi pokynul ať vejdu dál a vedl mě ke gauči, kde jsem se posadila. Udiveně jsem si Sepha prohlížela a lehce se usmívala. Vlasy mu ztmavly na kaštanovou a nechal si je ostříhat, takže mu pár delších pramenů splývalo kolem tváří. I oči mu změnily barvu z jedovatě zelené na mechovou.
"Dlouho ses neozvala."řekl když se posadil naproti mě a já přikývla.
"Zajali mě. Posledních pár měsíců jsem měla krušné."vysvětlila jsem omluvně a Seph se pousmál.
"Toho si nelze nevšimnout."řekl tiše a povzdychl si. "Nechceš si odložit?"zeptal se po chvíli.
"Jen v případě, že tu máš sprchu a seženeš mi něco na převlečení."odpověděla jsem a Seph přikývl. Odvedl mě do sprchy a se slovy, že mi jde obstarat oblečení odešel. Odhodila jsem špinavé oblečení a vlezla si do vany. Divila jsem se, že jsem neucpala odpad. Co si budeme povídat... Půl roku vzalo za své a to bahno taky. Když jsem konečně po všech kosmetických úpravách žiletkou a dokonale vydrbaná vylezla, na koši na prádlo leželo oblečení. Oblékla jsem si armádní uniformu a s turbanem na hlavě vyběhla z koupelny. Seph seděl na gauči začtený do nějaké knihy. Skočila jsem vedle něj a Seph pozvedl obočí.
"Veselá nálada."poznamenal a já přikývla.
"Jo, je to něco přes půl roku, kdy jsem se pořádně umyla."vysvětlila jsem a Seph přikývl.
"Taky jsi tak zaváněla."ucedil a já se nafoukla.
"Jsi drzý!"zamumlala jsem a Seph se ušklíbl.
"Má tvá návštěva ještě jiný důvod, než zjistit můj zdravotní stav?"zeptal se a já zvážněla.
"Jo, chci ti nabídnou, aby jsi se mnou odešel. Utekla jsem ze Shinry a mám namířeno do města Vyhnanců." Seph odložil knihu a otočil se na mě.
"To město neexistuje. Nikdy o něm nebyly nalezeny jediné zmínky."odporoval mi a já se zasmála.
"Jistě že nebyly. Ale já už město kdysi navštívila." Seph po mě vrhl pochybovačný pohled a já protočila oči v sloup.
"Tak půjdeš semnou, nebo tu zůstaneš?"zeptala jsem se netrpělivě.
"Jdu s tebou."řekl Seph a já se mírně pousmála. "Kdy chceš vyrazit?"
"Zítra ráno." Seph jen přikývl a zvedl se z gauče.
"Měli bychom jít spát."řekl a já jen přikývla. "Jdi si lehnout do ložnice."pobídl mě Seph, když jsem se nezvedala.
"Ne, vyspím se naa gauči. Jen mi dej něco na přikrytí a polštář a budu se mít jako v bavlnce."odmítla jsem s úsměvem a Seph jen pokrčil rameny. Za pár vteřin mi na hlavu přistála deka s poštářem.
"Díky."zamumlala jsem, svlékla si kalhoty a už si hovila zachumlaná pod dekou.
"Dobrou noc."řekl Seph a šel do ložnice.
"Dobrou!"houkla jsem na něj a zavřela oči.

Ráno mě probudil Seph, když mi třásl ramenem. Se zamručením jsem se otočila a chtěla spát dál, ale on ze mě prudce strhl peřinu.
"Jestli tu budeš dál spát, tak vyrazíme až odpoledne."upozornil mě Seph a já se se vzteklým řevem posadila.
"Doprdele."zaklela jsem a prohrábla si vlasy. Seph jen povytáhl obočí a významně se na mě podíval. "Jo, vim. Jsem sprostá."zahudrovala jsem a hrábla po kalhotech, které mi Seph složené podával. Vzala jsem si je a podezíravě se na Sepha podívala. "Ty jsi mi je složil?" zeptala jsem se a Seph se zamračil.
"Ano."přikývl a mě poklesla frustrovaně ramena.
"Pedant..."zamručela jsem a natáhla si je na sebe.
"Odjakživa."odpověděl klidně Seph a položil přede mě batoh. "Také jsem mezitím, co jsi spala stačil sbalit na cestu."
Jen jsem se podrážděně zaxichtila a popadla kanady, které jsem měla postavené před gaučem. Obula jsem se, oblékla si svetr a bundu a podívala se na Sepha, který se mračil.
"Jsi si jistá, že je dobrý jít do města Vyhnanců?"zeptal se a já přikývla.
"Potřebuji vypadnout z tohohle světa. Mám tam otce, jak se mezi upíry říká tomu, kdo tě stvořil. Je mocný a mohl by nás oba něčemu přiučit."vysvětlila jsem a hodila si batoh na záda.
"Vyrážíme?"zeptala jsem se a Seph si vzal batoh.
Vysvětlit tomu vědátorovi, že si Sepha odvedu s sebou byl nadlidský výkon a po pár hrozbách dokonce i úspěšný. Nechala jsem nám připravit odvoz k horám a už si spokojeně vezla prdýlku. Po polovině dne jsme dorazili k horám, kde jsme museli šlapat po svých.
"Počasí nevypadá příznivě."konstatoval Seph při pohledu na oblohu a já se ušklíbla.
"To ne a nahoře bude ještě hůř."zamručela jsem a mávla řidiči. Dali jsme se se Sephem do výstupu. Když se setmělo, byli jsme sotva ve čtvrtině.
"Utáboříme se nebo chceš pokračovat?"otočila jsem se na Sepha, který se na mě znepokojeně díval.
"Nemám dobrý pocit ani z jedné možnosti."řekl a já se protáhla.
"Pokud by to bylo na mě, tak bych se nezdržovala na místě déle než pár hodin. Měli by jsme být neustále v pohybu, ale pokud si potřebuješ odpočinout stačí říct. Zůstanu na hlídce." Seph jen zavrtěl hlavou a já pokrčila rameny.
"Je tu snad něco o čem nevím?"zeptal se a já počkala než mě dojde.
"Upíři řádí snad po celém kontinentu. Není tu bezpečno. Sice pochybuji, že se upíři budou toulat po "neobydlené" hoře, ale naprosto jistě to nevím. "odpověděla jsem a podívala se vzhůru. "Zastavila bych až budeme výš."dodala jsem a dál jsme šlapali bez řečí. Šli jsme celou noc a já neustále kontrolovala Sepha v jakém je stavu. Vypadal vyčerpaně. Za tu dobu, co byl vezněn vyšel z kondice. Podívala jsem se na obzor a pousmála se.
"Bude svítat. Najdeme nějaké vhodné místo a odpočineme si."řekla jsem a Seph přikývl. O pár desítek metrů jsme se uvrtošili pod jedním skalním výklenkem a rozbalili si spacáky. Seph ještě něco snědl než se odebral na kutě a já se snažila zůstat vzhůru dokud se nerozední. Pohrávala jsem si s krystalem od Zacka a přejížděla prstem po vyrytých symbolech. Rozednilo se a já se zavrtala do spacáku s úmyslem se trochu vyspat. Když jsem se vzbudila bylo něco kolem poledne. Posadila jsem se a podívala na Sepha, který klidně spal kousek vedle. Vylezla jsem ze spacáku a protáhla unavené svaly.
"Co bych dala za týden v pořádný posteli."zamumlala jsem a uslyšela uchechtnutí. Otočila jsem se a sjela pohledem Sepha, který si mě pobaveně prohlížel.
"Vstávat! Pokračujeme."řekla jsem a šla si sbalit svůj spacák. Seph udělal to samé a rychle se najedl. Ještě si odskočil ulevit a už jsme si to šlapali nahoru.
"Na jak dlouho odhaduješ cestu?"zeptal se a já se pousmála.
"Ještě pár hodin. Pak už budeme skoro u cíle." A opravdu, za necelé dvě hodiny jsme došli k jedné menší jeskyni. Vytáhla jsme baterku a posvítila s ní dovnitř, než jsem vešla. Seph mě následoval až ke konci, kde se zamračil a podíval se na mě.
"Opravdu je to tady?"zeptal se pochybovačně a já si odfrkla.
"Jistě." Pohladila jsem sklaní stěnu a zamumlala jednoduchou formuli, kterou mě naučil kdysi můj "otec". Skalní stěna zmizela a před námi se objevila dlouhá chodba.
"Ještě pořád pochybuješ?"zeptala jsem se a vstoupila dovnitř. Seph ještě pořád zamračený šel za mnou a sledoval jak zavírám vchod další formulí. Naposledy jsem pohladila stěnu a prošla kolem Sepha.
"Na město Vyhnanců je špatně chráněné."konstatoval Seph a já zakoulela očima.
"Nemyslím si. Ta skalní stěna není jen tak obyčejný vchod. Přes ten kámen se nedostaneš ani nejsilnějsími trhavinami, protože je chráněn bariérou, kterou dokáží zrušit jen obyvatelé města."vysvětlila jsem a pokračovala v cestě. Tunel se rozšiřoval a bylo v něm více a více světla. Zhasla jsem baterku a uklidila ji do batohu. Došli jsme na konec tunelu a vešli do sálu, kde stála stráž před branou do města.
"Kdo jste?"zeptal se mě jeden ze strážných a já vytáhla svůj krystal. Strážný souhlasně přikývl a ukázal na Sepha. "A on?"
"Dobrý přítel."řekla jsem a strážný se zamračil. "To nepůjde."odmítl strážný Sepha pustit a já si znaveně povzdychla.
"Tak mi zavolejte Azarela."požádala jsem a strážný se uchechtl.
"Azarel nemá čas řešit rozmary nějaké upírky."řekl výsměšně a já se usmála.
"Já si naopak myslím, že by tu byl behem pár minut. Přece by si nenechal ujít příležitost se vidět se svojí "dcerou"."opáčila jsem jako by nic a strážný s nevrlým výrazem pokynul strážcům, aby otevřeli bránu.
"Jestli lžeš..."zavrčel strážný a já se pousmála.
"Nelžu. Nechám ti to poslat od Azarela písemně."řekla jsem a táhla Sepha do města.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 13. listopadu 2012 v 13:19 | Reagovat

Ne, Seph s hnědýma vlasama, to ne! :D Nedokážu si ho představit :D Jinak se to vyvíjí úplně ale úplně jinak, než jsem čekala. Jsem zvědavá, co bude dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama