19.kapitola

18. listopadu 2012 v 23:56 | Kikki |  FFVII - Stíny
Došla jsem k Azarelově "obydlí" (ve skutečnosti to vypadalo jako palác) a šla k recepci, kde seděla žena s velmi nepříjemným výrazem.
"Dobrý den. Chtěla bych se vidět s Azarelem."řekla jsem a žena si odfkla.
"Má jednání. Budete muset počkat a to vám nezaručuju, že se s vámi bude chtít vidět." Povzdechla jsem si a svalila se na jednu ze židlí.
"Omlouvám se."zamumlala jsem k Sephovi a znaveně zasténala.
"Nemáš za co, ale aby jsi ty neměla problémy."
"To už mám."zašeptala jsem a Seph se na mě tázavě podíval. "Uvidíš." řekla jsem a v tu chvíli se ze dveří vyhrnulo asi dvanáct živě debatujících "lidí". O pár vteřin za nimi vyšel vysoký muž s platinově blonďatými vlasy a krvavě rudýma očima. Upřeně na mě zíral a já neochotně šla k němu. Poklekla jsem před ním a čekala, než promluví.
"Pojď. Ubytujeme tvého přítele a potom si promluvíme."řekl a já ho se Sephem v těsném závěsu nádledovala. Sepha ubytoval v jednom z pokojů pro hosty a vedl mě do salonku, kde jsem zůstala stát jako odsouzenec.
"Jsem zklamán."povzdychl si Azarel a otočil se ke mě. "Víš proč?"zeptal se mě a já přikývla.
"Asi tuším."kuňkla jsem a Azarel se zamračil.
"Tušíš? Tak povídej."
"Využila jsem svého postavení, aby jsem sem dostala s sebou Sephirotha."zkusila jsem a Azarel se pousmál.
"Skoro jsi to uhodla. Jistě porušila jsi pravidla, ale to mě tolik nerozhněvalo."připustil a přešel k jednomu obrazu, který zobrazoval stvoření upírů.
"Když jsem tě tehdy našel, byla jsi... čistá, ale čím déle jsi upírem, tím více jsi zkažená. Bojím se, že jednoho dne budu litovat, že jsem tě stvořil. Nechci se dočkat dne, kdy budeme stát proti sobě. Ale... kdyby ten den nadešel, víš moc dobře, že tvoje bytí ukončím."odmlčel se a otočil se čelem ke mě.
"Rozumím. Neuvědomovala jsem si to."řekla jsem tiše a kajícně se dívala do země.
"Vím, že jsi v poslední době dostala hodně ran. Cítil jsem tvou bolest, ale pokud bys chtěla někdy být na vyšší úrovni... toto chování by nepřicházelo v úvahu." Padla jsem na kolena a sklonila se poníženě k zemi.
"Omlouvám se, otče. Dej mi trest jaký uznáš za vhodný k nápravě mé pokřivené mysli."zamumlala jsem do země a ucítila, jak mě Azarel zvedá.
"Nechci tě trestat, Sarah. To jsi svými činy udělala za mě, ale teď mi už konečně řekni co se stalo." pobídl mě Azarel a ukázal na jednu z židlí. Posadila jsem se a začala vyprávět.

Po několika hodinovém rozhovoru s Azarelem, jsem vyčerpaně padla do postele a pohrávala si s krystalem od Zacka. Přemýšlela jsem, co to mohlo znamenat. Nechtělo se mi věřit, že by Zack byl...upír. Tolik upíry nenáviděl. Povzdechla jsem si a zachumlala se do deky.

Ráno jsem vstala a šla za Sephem. Zaklepala jsem na dveře jeho pokoje nejprve jednou, dvakrát... a nic. Tak jsem vzala za kliku. Nakoukla jsem do pokoje, ale on byl prázdný. Nakonec jsem po procházení se sídlem našla Sepha, jak trénuje s Azarelem a učí se od Azarela novým trikům.
"Jsem rád, že jsi odpočatá."otočil se ke mě zničeho nic Azarel a já se pousmála.
"Děkuji."zamumlala jsem a Azarel šel ke mě.
"Nabídl jsem tvému příteli, že s ním budu trénovat a on souhlasil. Doufám, že ti to nevadí."řekl Azarel a já zavrtěla hlavou.
"To závisí na Sephovi, co chce dělat." Azarel se pousmál a objal mě paží kolem ramen.
"Napadlo mě jak tebe zaměstnat, ale je to čistě na tobě."začal Azarel a já se na něj zaujatě podívala. "Víš, potřebuji nástupce a můj nástupce musí být silný. Pokud bys chtěla, trénoval bych tě a pomohl ti se transformovat na vyšší úroveň."Nabídl mi Azarel a já povytáhla obočí. "Navíc..."podíval se na mě významně "mohlo by ti to pomoct nastolit v tvé duši mír."
"Já myslela, že tvůj nástupce je Damon."řekla jsem a Azarel se zasmál.
"Jistě, ale pokud by se s Damonem něco stalo tak nemám nikoho."vysvětlila a já přikývla.
"Dobře."přikývla jsem a Azarel se pousmál. Do sálu vešel Luke a přátelsky na mě mávnul.
"Damon se o tebe bude starat po tvé duševní stránce. Jdi s ním. Vysvětlí ti, co tě čeká."řekl Azarel a já přikývla. Mávla jsem n Sepha a zamířila k Damonovi.
"Ahoj."pozdravila jsem a Damon se usmál.
"Dlouho jsem tě neviděl. Pomalu jsem i zapomněl jak vypadáš. Málem bych tě nepoznal."vychrlil Damon vesele a já se ušklíbla.
"Jo. Nevypadám zrovna nejlíp."utrousila jsem a Damon se usmál.
"To se spraví. Takže...ehm."Damon se zamračil a mrknul na mě." Co tě čeká.... No, nejprve očistec." řekl a já si odfrkla.
"Super. Asi jsem zkažená víc, než mi Azarel řekl."zafrflala a Damon se zasmál.
"To ne. Musel jsem si tím projít také."ujistil mě a já se na něj skepticky podívala.
"U tebe pochybuju. Co si tě pamatuju byl jsi svatoušek už tehdá."řekla jsem a Damon se začervenal. Byl to milý kluk. Hodný a pro všechny by se roztrhal. Možná proto si ho Azarel vybral jako svého nástupce. Damon byl po tělesné stránce starý 18 let takže působil dojmem, že každou chvíli ztropí nějakou lumpárnu. I po tolika letech se na svět dívat tím rozzářeným dětským pohledem, což ho odlišovalo od dospělých upírů, co se na svět dívali zahořkle.
"Tak tady si lehni a uvolni se. Na nic nemysli, zavři oči a prostě relaxuj."řekl, když mě dovědl do kamenné místnosti s kamenným lůžkem uprostřed. Lehla jsem si a podívala se na Damona, který se na mě plaše usmíval.
"Bude to v pořádku, věř mi. Teď zavři oči."nabádal mě a já poslechla. Damon pronášel formule a já je po chvíli slyšela jakoby zdálky. Přišla jsem si neuvěřitelně lehká a hlavou mi začaly probíhat vzpomínky. Na vše co jsem udělala, co mě kdo udělal špatného až do mého dětsví. Když jsem otevřela oči byla jsem v nekonečném, prázdném prostoru. Po kamenné, chladné místnosti nebylo ani památky. Rozhlédla jsem se kolem a padla na zem. Doléhaly na mě mé špatné kroky, mé špatné vlastnosti a chovali se jako by mě chtěli rozervat zevnitř. Bolest těch, kterým jsem ublížila neprávem na mě úročila znovu a znovu. Zažívala jsem jejich pocity a ucítila slzy, které mi tekly po tvářích. Věděla jsem, že jsem nežila ukázkový život, ale že bych ublížila tolika lidem jsem netušila. Zkroutila jsem se v agónii a přála si, aby tomu už byl konec.

O dva měsíce později

Otevřela jsem oči a uviděla Azarela, jak se na mě shovívavě usmívá.
"Vítej zpátky."řekl a pomohl mi posadit se.
"Děkuju."špitla jsem a podívala se po kamenné místnosti. Do rukou jsem měla zavadené infuze s krví. Opatrně jsem si je vytáhla a postavila se.
"Pojď. Sephiroth na tebe čeká."pobídl mě Azarel, když jsem se nehnula z místa.
"Jak dlouho...?"chtěla jsem se zeptat.
"Dva měsíce. Čekal jsem, že to bude déle, ale zvládla jsi to dobře."odpověděl a já se pousmála. Cítila jsem se prázdná. Vše co bylo předtím než jsem podstoupila očistec se mi zdálo jako sen. Jako by to nebylo a já nebyla poznamenaná ranami života.
Azarel mě dovedl do knihovny, kde Seph seděl v jednom z křesel a četl si knihu. Jakmile mě uviděl, pohled se mu rozzářil a k mému překvapení se usmál.
"Ahoj."pozdravila jsem s úsměvem a nechala se vtáhnout do medvědího objetí.
"Jsem rád, že jsi zpátky."řekl a postavil mě zpátky na zem.
"Já taky."přiznala jsem podívala se na Azarela, který stál opodál.
"Teď se dojdi umýt a začneme s výukou. Je spousta kouzel, která se musíš naučit."popoháněl mě Azarel a já přikývla.
"Promiň Sephe. Uvidíme se později."zamumlala jsem omluvně a Seph přikývl.
Šla jsem do pokoje, umyla se a oblékla si připravené šaty, které leželi na posteli. Byli černé s azurově modrýmu ornamenty na rukávech a lemu šatů. Učesala jsem se a podívala se na sebe do zrcadla. Tváře už nebyly propadlé, kruhy pod očima zmizely a vlasy po pas se leskly. Co mě zarazilo byly oči. Mísila se v nichkrvavě rudá barva s azurovou modrou, která mi nápadně připomínala barvu mého krystalu. Zavrtěla jsem hlavou a šla za Azarelem, který na mě čekal před pokojem. Vedl mě do sklepení, které osvětlovaly louče. Zavedl mě do jedné obrovské místnosti a já se posadila na židli naproti Azarelovi.
"Dej mi svůj krystal."požádal a má mu ho zmateně podala. Azarel si ho prohlédl a pak ho rozdrtil v ruce. Zděšeně jsem se dívala na prach, který zbyl z mého krystalu a zalapala po dechu.
"Ale..."vyklekotala jsem a Azarel se na mě konejšivě usmál.
"Už ho nepotřebuješ. Ten druhý krystal..."
"To je dar. Není můj."zarazila jsem ho a ochranitelsky sevřela krystal od Zacka do dlaní.
"Dobrá. Já ti ho nevezmu."chlácholil mě Azarel s úsměvem a já složila ruce do klína.
"Jak jsi na tom s bojem?"zeptal se mě a já se zamyslela.
"Myslím, že dobře."odpověděla jsem a Azarel přikývl.
"Tím se budeme zabývat později. Pro začátek tě naučím kouzla."řekl a ukázal na stěnu s vyskládanými svitky.

"Tati!"zakřičel Zackary a popotáhl. Zack si klekl se starostlivým výrazem před syna a utřel mu slzu.
"Co se děje?"zeptal se a Zackary se rozbrečel.
"Krystal od tety už nesvítí!"zakvílel a strčil Zackovi krystal přímo pod nos. Zack se na něj nevěřícně díval a sedl si na zem.
"Proč už nesvítí?"zeptal se Zackary a Zack si promnul znaveně oči.
"Je vybitý."řekl a snažil se na sobě nedat znát, že je mu do pláče.
"Aha."kuňkl Zackary a uklidil si krystal do krabičky.
"Musím si něco vyřídit, tak Ninu moc nezlob ano?"řekl Zack a vtiskl malému polibek na čelo.
"Dobře tati."přikývl Zackary a Zack spěšně vyběhl ven z domu. Sedl na motorku a rozjel se ke Shinře. Zaparkoval motorku před vchodem a běžel do Angealovi kanceláře. Se slzami v očích rozrazil dveře do kanceláře a zarazil se, když tam uviděl mimo Angeala sedět u stolu Gavina s Aerith.
"Zacku? Děje se něco?"zeptal se Angeal a Zack zalapal po dechu ve snaze se nepoddat emocím.
"Krystal Sarah přestal zářit."řekl a zatnul zuby.
"To znamená že..."zamumlala Aerith "je mrtvá."dokončil za ni Gavin a Zack jen bezmocně sledoval jak mu pohlesla ramena.
"Není nějaká možnost jak to jinak vysvětlit?"zeptal se Zack stále si uchovávajíc nějakou naději.
"Nevím o tom. Krystaly jsou našimi pouty. Jakmile není koho poutat, krystaly vyhasnou. Je to jednoznačné."řekl tiše Angeal a Zack se podíval na Aerith.
"Aerith... Zkus ji najít."zašeptal Gavin a Aerith zavřela oči, když je po chvíli otevřela začala plakat.
"Necítím ji."zavrtěla hlavou a Zack klesl na zem.
"To ne..."zamumlal a rozbrečel se.

Zack zastavil motorku před domem a zhluboka se nadechl. Sesedl z motorky a zaparkoval ji do garáže. Vešel do domu a zarazil se, když slyšel Ninu jak křičí na Zackaryho.
"Přestaň řvát ty spratku. Ještě jsem ti nedala pořádnou, tak nemáš proč řvát!"ječela.
"Já to řeknu tátovi a až se to dozví teta, tak tě..."hrozil Zackary mezi vzlyky a Nina se zasmála.
"Co ta tvoje teta? Co mi udělá? Hovno, já ti to povim!"zařvala a Zackary zakvílel. "Opovaž se to říct tátovi, jinak z tebe vytluču duši!"zasyčela Nina a Zack zalapal po dechu a vrazil do kuchyně.
"Vypadni od něj!"zavrčel Zack na Ninu, která jen naprázdno otevírala pusu. "Okamžitě si sbal věci a vypadni!"zařval na ni, když se ani nehnula a Nina začala brečet.
"Zacku..."zakvílela, vrhla se na Zacka a chytila se křečovitě jeho bundy. "Já nechtěla, když on mě vyprovokoval."omlouvala se a Zack ji odstrčil.
"Tohle je moje dítě a ať udělal cokoliv, ty jsi neměla právo na něj vztáhnou ruku!"zasyčel Zack a zvedl Zackaryho do náruče.
"Už to neudělám... Prosím, Zacku... Já tě miluju!"kňučela mezi vzlyky a Zack se na ni znechuceně podíval.
"Ale mě to nezajímá."řekl s ledovým klidem. "Nemiluju tě!"
"Prosím... Přece to nemůžeš takhle skončit. Já tě miluju!"brečela a Zack si jen povzdechl.
"Vypadni! Já jsem tě nemiloval a ani nebudu. Hnusíš se mi."řekl chladně a Nina se zarazila.
"Nemiloval? A koho jsi miloval? Tu jeho tetu, se kterou jsi mě podváděl?!"zvýšila hlas Nina a Zack sebou bolestně trhl, při zmínce o Sarah.
"Jo a miluju ji doteď! Sbal se a jdi nebo ti ty věci vyházím před dům sám." Nina se na něj nenávistně dívala, než si odplivla a odešla se sbalit.
"Promiň, kámo!"zamumlal Zack a zabořil nos do Zackaryho ježatých vlasů.
"Tati? Ty miluješ tetu?"zeptal se Zackary s utřel si slzy, které se mu ještě pořád koulely po tvářích.
"Jo."vydechl Zack a zamrkal, aby zahnal slzy.
"To je dobře. Tak to jdi tetě říct, protože by mohla bydlet s náma."zamumlal Zackary a objal Zacka pevně kolem krku.
"To není tak jednoduché, kámo."zamumlal Zack a povzdechl si.
"Aha."kuňkl Zackary a Zack si úlevně oddechl, když za sebou Nina práskla dveřma. "Tati? Můzu spát dneska s tebou?"zeptal se Zackary a Zack přikývl. Když leželi v posteli, Zack hladil Zackaryho po vlasech a nechal slzy volně stékat po tváři. Zackary spokojeně oddechoval a Zack se opatrně zvedl z postele, aby chlapce nezvzbudil. Šel do obýváku, kde si sedl na gauč a rozvzlykal se.
"Proč pokaždé mi pokaždé vezmeš tu, kterou miluju?"zeptal se a podíval se k nebi. Povzdechl si a setřel slzy. Přišlo mu to jako včera, když držel v náručí už mrtvou Akiru a snažil se ji přivést k životu. A teď... Byl naživu dva roky a během jednoho z nich stačil ztratit Sarah. Připadal si prokletý. Nad tou myšlenkou se ušklýbl. Asi opravdu byl... Zavrtěl hlavou a šel zpátky do ložnice. Opatrně vklouzl pod peřinu a přivinul si k sobě Zackaryho. Zavřel oči a zabořil tvář do chlapcových vlasů. Možná to bylo znamení, že měl být sám...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama