20.kapitola

19. listopadu 2012 v 12:49 | Kikki |  FFVII - Stíny
Dny se měnily v týdny, týdny zase v měsíce. Nakonec jsem neměla ani přehled o čase, jediné co jsem dělala bylo, že jsem zdokonalovala své schopnosti. Každý den. Jednu noc jsem se probudila s neblahým tušením. Měla jsem velmi zvláštní sen. Viděla jsem Aerith, jak se modlí za moji spásu se slzami v očích a následně k Azarelovi za pomoc. Nedalo mi to, oblékla jsem se a šla k Azarelovi. K mému překvapení také nespal.
"Sarah?"zamrkal na mě překvapeně a já se pousmála.
"Omlouvám se. Měla jsem velmi divný sen. Potřebovala jsem se jen ujistit, že to neznamená nic zlého."vysvětlila jsem a Azarel mě pozval k sobě.
"O čem se ti zdálo?"zeptal se a posadil se u malého stolku.
"O Aerith. Plakala a modlila se za mou duši. Ukončila modlitbu a modlila se k tobě. Prosila o pomoc a sílu." Azarel se zamračil a odhodil si vlasy z obličeje.
"Kdo je ta Aerith?"zeptal se a já se pousmála.
"Moje přítelkyně, před pár lety jsem ji přeměnila."odpověděla jsem a Azarel pomalu přikývl.
"Zdál se mi stejný sen."řekla a já se napružila.
"A co to znamená?" Azarel se zamračil a povzdychl si.
"To znamená, že je něco špatně. Upíři nejspíš útočí na Midgar."
"Musím jim jít pomoct."řekla jsem a Azarel se zasmál.
"Sama toho moc nedokážeš. Počkej do zítra... Svolám radu a pokusím se do toho zapojit i obyvatele města." zadumaně jsem se na něj podívala a přikývla. "Teď jdi spát. Budeš pogtřebovat sílu."řekl Azarel a vypoklonkoval mě z pokoje. Povzdechla jsem si a šla zpátky k sobě do pokoje. Podívala jsem se na hodiny a zamračila se. Byli 4 hodiny ráno. Zajímalo by mě, jak to Aerith udělala. Mohla bych jí dát zprávu nazpátek, ale to bych musela vědět jak. Oblékla jsem si své těsně přiléhající kalhoty, tílko, nazula jsem si svoje těžké, pod kolena vysoké boty s kovovými přeskami a podívala se na sebe do zrcadla. Vlasy jsem si sčesala do vysokého culíku a hrábla po návlecích, které jsem měla po lokty. Oblékla jsem si vestu, která měla vyšitý Azarelův znak na zádech, na krk jsem si zavěsila masku, která měla za úkol upírům chránit zuby. Chránila nám čelisti a končila pod očima. Nebylo pro upíra nic horšího než si vyrazit nebo zlomit špičák, to mi věřte. Veškeré oblečení bylo samozřejmě v černé barvě, jak jinak. Azarel si nejspíš na černou potrpěl, co se tíče mě. Popadla jsem zbraně a šla do svatyně. Zapálila jsem svíčku a klesla na kolena.
"Gaio... Potřebuji tvou pomoc. Je mi jasné, že mě nejspíše nevyslechneš, ale pokud ano... byla bych vděčná. Pomoz mi potlačit upírské hnutí. Prosím... Mám špatný pocit, že Azarel proti městu neobstojí a já budu muset se pokusit zachránit Midgar sama. Je nemožné, aby jsem to dokázala sama."odmlčela jsem se a upřeně se dívala do plamene svíčky. "Aerith... Nevím jestli mě slyšíš... Doufám, že ano, protože nevím jak jinak bych se s tebou mohla spojit..."lehce jsem se zasmála a podrbala se na temeni. "Já jen ti chci říct, že jsem v pořádku a o mou duši se bát nemusíš. Přijdu vám pomoct, ano? Tak vydržte..."odmlčela jsem se a sfoukla svíčku.

Aerith se vymrštila na svém provizorním lůžku a setřela si pot z čela. Rozhlédla se kole, aby se ujistila, že nikoho nevzbudila. Už měsíc byli zavření v bunkru. Bylo tam evakuované celé město a potraviny pomalu docházely. Snažili se odolávat a asi měsíc se jim to dařilo, ale vojáci umírali a oni se museli stáhnout sem. Upíři se nesnažili útočit, čekali až vyjdou sami, protože jim bylo jasné, že navěky bez jídla nevydrží. Odhodila si ofinu z tváře a znovu si lehla. Zvláštní. Zdálo se jí, jako by na ni Sarah mluvila... Jako by jí to šeptala do ucha. Aerith se pousmála a zavrtala se blíž ke Gavinovi. Aspoň, že je v pořádku, pomyslela si Aerith a usnula.

Ráno Azarel svolal radu. Čekala jsem venku a nervózně si poklepávala nohou. Rada skončila a Azarel šel směrem ke mě.
"Přesvědčil jsem radu, ale teď ještě musíme přesvědčit město. To bude těžší.."řekl Azarel a já se znepokojeně zamračila. Azarel vyhlásil tažení a nábor dobrovolníků, ale nikdo se nepřihlásil.
"Hej! To jste takoví zbabělci, že nikdo nemáte dost odvahy se přihlásit?"zařvala jsem na dav a ozvalo se znepokojené mumlání.
"A proč bycho měli pomáhat lidem? Oni na nás kašlou. Oni jsou důvod, proč jsme v podzemí!"zařval někdo a já se zařechtala.
"Jasně. To chápu, ale také můžete ukázat, že není důvod vás zahnat do podzemí. Mohla bych vám pomoci, se vrátit na povrch, ale chci za to něco na oplátku."odpověděla jsem a zamračila se, když se mi dostalo jen několika ošklivých poznámek.
"Jak chcete! Já se narozdíl od vás nebojím. Půjdu sama!"zakřičela jsem, otočila se a odcházela z města.
"Počkej."ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a uviděla Sepha s Azarelem, kteří se za mnou ženou.
"Co?"zeptala jsem se zmateně a podívala se na Azarelův meč.
"Jdeme s tebou."řekl Seph a já se pousmála.
"Díky."kuňkla jsem a pokračovala v cestě. Vylezli jsme z jeskyně a já se podívala kolem. Svět se zdál smutný...mrtvý. Ptáci nezpívali, nikde nebylo ani stopy po zvěři. Slunce se schovávalo za těžkými mraky.
"Jdeme?"zeptal se Azarel a já přikývla.
Azarelovi vystřelily ze zad dvě sněhově bílá křídla a já se pousmála. Má křídka byla černá. Azarel se natáhl pro Sepha, ale ten jen odmítavě ustoupil. Ze zad mu vytřelilo jedno černé křídlo a Azarel se zarazil.
"Ale jak?"zeptal se zmateně a já se s obavami podívala na Sepha.
"Experimenty. "odpověděl vyrovnaně a stiskl mi ruku. Seph se na mě otočil a usmál se než mě pustil. Usmála jsem se a podívala se k nebi.
"Je čas..."zašeptala jsem a vzlétla.

"Evakuovali celé město."řekla jsem a Azarel se na mě zvídavě podíval.
"A kam?" na to konto jsem si musela povzdechnout.
"Do bunkru, který je pod celou Shinrou."odpověděla jsem a zamračila se, když jsem uviděla obrovský roj na obloze, který se blížil ke Shinře. Zamračila jsem se a s obavami se podívala na Azarela, který se rozesmál.
"Nakonec jim to stejně nedalo. Zahanbila jsi je!"řekl Azarel a obyvatelé města Vyhnanců se snesly k zemi, kde začali bojovat s upíry obsazující město a jeho okolí.
"Měli by jsme se zapojit. Azareli? Mohla bych tě o něco požádat?"obrátila jsem se na něj a Azarel přikývl.
"Mohl by jsi jít i se Sephem do bunkru a říct jim, že se je pokusíme osvobodit? Nebylo by asi na škodu, kdyby se pokusili zapojit."řekla jsem, Seph se zamračil a nasadil si masku.
"Nelíbí se mi to."zavrčel Seph a já se na něj omluvně podívala.
"Já vím, ale Shinru znáš do detailů."zamumlala jsem a seskočila ze střechy. Skočila jsem do hloučku upírů a strhnula je svou vahou k zemi. Využila jsem jednu z formulí, kterou mě naučil Azarel a pár jich podpálila.

Azarel otevřel bunkr a bez mrknutí oka se díval do asi deseti hlavní.
"Skloňte zbraně!"vykřikl Angeal a odstrčil vojáky z cesty.
"Azareli jak..." Azarel se pousmál a ukázal na Aerith, která se na něj překvapeně dívala.
"Žádala mě o pomoc. Tak jsem tu."řekl a zeshora se ozval výbuch. "Kdo má dost síly a odvahy, může pomoci v boji."řekl Azarel a odcházel. Sephiroth ho následoval bez jediného slova. Avalanche šli za nimi společně s Angealem, Aerith a Gavinem.
Když vyšli na povrch k Azarelovi přiběhla nějaká upírka s maskou přes ústa a všechny zběžně sjela pohledem.
"Máme problém... Už vím, kdo je vede..."řekla tiše a Azarel se na ni vážně podíval.
"Kdo?"zeptal se tiše a upírka sklonila tvář k zemi.
"David!"vyštěkla a Azarel se zamračil při pohledu do davu. Upírka se ohlédla a zavrčela, když uviděla postavu v tmavém oblečení s tmavými vlasy a rudýma očima. "Postarám se o něj!"řekla a otočila se o odchodu, ale Azarel ji popadl za ruku a stáhl si ji k sobě zpátky.
"Nevím jestli je to dobrý nápad. Máte spolu nevyřízené účty." nabdal ji Azarel a upírka po něm blýskla očima.
"No právě!"zavrčela a odběhla. Azarel si povzdechl a podíval se na Avalanche a pár zbývajících vojáků, kteří se odhodlali bojovat. Angeal se mračil a sledoval upírku, jak zastoupila Davidovi cestu.
"Co se děje Angeale?"zeptal se Gavin znepokojeně.
"Já toho chlapa znám."zavrčel a běžel naproti tlupě upírů. Avalanche na sebe kývli a nádledovali Angeala do davu.

"Ale no tak. Oba dva víme, že ty mi prostě neublížíš!"vysmíval se David a já se zle zasmála.
"Myslíš? To je odvážné tvrdit po dvaceti letech ignorace mojí osoby a svého syna."řekla jsem a vyhnula se Davidovu výpadu. Vykopla jsem a snažila se mu zasadit ránu pěstí, ale David byl rychlejší a dal mi pěstí na solar. Padla jsem k zemi a pomalu se stavěla na nohy, když jsem schytala kopanec do obličeje. Zahňučela jsem a kryla jsem se před dalším kopancem. Azarel měl pravdu... Nedokážu to... Čekala jsem dopad další rány, ale ta nepřišla. Otevřela jsem oči a uviděla před sebou stát vysokou mužskou postavu. Zack!
"Nech ji na pokoji."řekl a vyrazil proti Davidovi. Zack bojoval obstojně, ale David byl pořád rychlejší a za chvíli Zack dopadl vedle mě.
"Co sis myslel?"zeptal se ho David ironicky a já se strachem sledovala energetickou kouli, která se Davidovi utvořila v dlani.
"Ty musíš být ten Zack, viď? No, tak se koukej drahá, jak ti ten tvůj mazlíček umírá."řekl David a mrštil kouli na Zacka. Vyskočila jsem na nohy a vrhla se před Zacka. Koule mě zasáhla do hrudníku a já padla s bolestným výkřikem na zem. Snažila jsem se zjistit, jak je na tom Zack, ale můj pohled byl rozmazaný. Slyšela jsem známky boje, ale vše z dálky.

Zack vytrhl meč z upíra a chladně se na něj díval.
"Nečekal jsem, že tě zachrání...."řekl upír a padl na zem. "Musíš být něco extra, jinak by se do tebe nezamilovala." Zack se na upíra zmateně podíval a upír se zasmál. "Aha... Nevíš o kom mluvím. Takže provedla ten svůj kousek znovu. Má ve zvyku utíkat. "řekl a Zack se otočil k upírce, která ležela na boku a kolem ní se utvářela kaluž krve. Podíval se zpátky na upíra a zavrtěl hlavou.
"Zacku... Postarej se o moji dceru. Já mám práci s Davidem."řekl Azarel a Zack ustoupil od upíra a zamířil si to k upírce, kterou opouštělo vědomí. Její tvář byla bledá a na tváři jí vystouply fialové žilky, které vypadaly jako praskliny. Zack ji přetočil na záda a podíval se na Azarela, který pronášel nad Davidem nějakou magickou formuli. Zack jí odepnul masku a opatrně stáhl z obličeje.
"Sarah!"vykřikl a ona se na něj zmámeně podívala, než sebou zaškubala bolestí.
"Z-Zacku..."zamumlala a pousmála se. "Jsem ráda, že jsi v pořádku."
"Doprdele..."zaklel Zack nadzvedl Sarah a posadil si ji na klín. Podepřel Sarah a navedl si její ústa ke krku. "Pij.."pobídl ji tiše a ucítil škrábnutí ostrými zuby těsně předtím, než se mu jimi Sarah zakousla do krku. Zack zavzdychal a sykl, když se Sarah prudce přisála k otevřeným rankám. Zack se cítil každou minutou slabší, ale byl šťastný. Sarah byla naživu a to bylo teď jediné na čem záleželo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 19. listopadu 2012 v 21:09 | Reagovat

Připadám si provinile, že nic nepíšu a tady to žije...ale pro mě to je jenom dobře :D Jináč... Jsem moc moc ráda, že se zase setkali a doufám, že jim teď štěstí bude aspoň chvilku přát... Teda pokud Sarah přežije a nevycucne Zacka do seschlý švestky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama