21.kapitola

5. prosince 2012 v 0:23 | Kikki |  FFVII - Stíny
Otevřela jsem oči a zmateně se rozhlédla kolem. Byla jsem ve Shinře...ve svém bytě. Posadila jsem se a zasyčela, když mě zabolelo na hrudi. Podívala jsem se na ránu a zaskřípala zuby, když jsem viděla zpoloviny zhojenou ránu. Co si budeme povídat. Byl to pěkný kráter. Zvedla jsem se a zarazila se. Azarel seděl na židli a četl si.
"Dobré ráno."řekl a otočil na další stránku.
"Ahoj. Kde je Seph?"zeptala jsem se a Azarel se na mě podíval.
"Dole. Řeší si své staré rozpory."řekla já vykulila oči.
"Panebože!"zařvala jsem "Vždyť ho roztrhají na kusy!" s tím jsem vyskočila z postele a hnala se do uvítací místnosti. Tam jsem našla Sepha, povídající si s Angealem a Zackem v kavárně nad kafíčkem. Zack se ho pořád na něco ptal a Sephovo povídání poslouchali někteří členové Avalanche, postávající okolo nich. Zmateně jsem se dívala na výjev před sebou a zastyděla se, když se na mě Seph podíval a pozvedl obočí. Vyskočil od stolu a šel ke mě. Vykulila jsem oči a zařvala, když mě Seph popadl a zmáčkl v objetí.
"Au! Sephe! Pusť mě!!! To bolíííí!" kvílela jsem a Seph mě se smíchem pustil.
"Mohla jsi se aspoň obléct, ale vidím, že ses nemohla dočkat až mě uvidíš!"škádlil mě a mě spadla čelist ke kolenům.
"Já tě neznám! Ty nejsi Sephiroth, kterého znám a navíc ty náfuko! Měla jsem o tebe strach!"vyštěkla jsem a rázovala si to s hranou důstojností pryč, i když mi bylo jasné, že musím vypadat komicky, protože jsem tam stála rozcuchaná a jen v dlouhém triku na spaní.
"Hej!"zvolal někdo a popadl mě kolem pasu. "Se mnou se nepřivítáš?"zašeptal mi do ucha Zack a já se začervenala.
"Promiň."kuňkla jsem a Zack se usmál. "Hmm. Asi by jsi mě měl pustit, jinak Nina pukne vzteky."řekla jsem a odtáhla se. Zack jen zavrtěl hlavou a přitáhl si mě zpátky.
"Na tom nezáleží. Já s ní nejsem."řekl a já se ušklíbla.
"Aha. No asi bych se měla vrátit do postele. Hrudník pořád bolí a nechce se mu moc hojit."řekla jsem a omluvně se na Zacka usmála. "A děkuju." S tím jsem se otočila a šla k Azarelovi, který na mě čekal opřený o stěnu s županem a bačkorami v ruce. Neochotně jsem se k němu vydala a nechala se navléknout do županu a nazula si pantofle.
"Jestli si s ním chceš promluvit, tak můžeš. Nechám vám soukromí."nabídl Azarel a já zavrtěla hlavou.
"Moc se mi do toho nechce."zamumlala jsem a nastoupila do výtahu.
"Proč? Měl o tebe strach."podivil se Azarel a já se zamračila.
"Já se o tom nechci bavit."zamumlala jsem a šla k výtahu.

Padla jsem do postele a zachumlala se do peřiny. Chvíli jsem bezcílně bloumala pohledem po pokoji, než jsem si s podrážděným zakňučením přetáhla peřinu přes hlavu. Azarel asi pochopil, že chci být sama a pakoval si nádobíčko, když někdo zaťukal.
"Nééé..."zamručela jsem a Azarel se usmál.
"Otevřu."řekl a odešel z pokoje. Slyšela jsem jak se s někým tlumeně vybavuje u dveří a povzdechla si. Na návštěvy jsem opravdu neměla náladu.
"Ták tady tě máme!"uslyšela jsem optimistický hlas ode dveří. Strhla jsem si z obličeje peřinu a podrážděně hodila hlavou, aby jsem si z obličeje odhodila vlasy.
"Jo.."zamumlala jsem a ušklíbla se na Aerith s Gavinem, kteří se mi uhnízdili v nohách postele (samozřejmě mi nezapomněli přisednou moje nohy).
"Nahnala jsi nám pěkný strach! Co tě napadlo takhle zmizet?"hubovala mi Aerith a Gavin do ní drcnul loktem. Aerith si trpitelsky povzdechla a zkřížila si paže na hrudníku.
"Měla jsem nějak všeho plný zuby. Potřebovala jsem vypadnout."řekla jsem a Aerith pozvedla obočí.
"Tomu říkáš chvíle? Byla jsi pryč skoro rok."zasoptila a Gavin si povzdechl.
"Jasně mami."odsekla jsem sarkasticky a Aerith zafuněla.
"Nech ji už."řekl jí Gavin tiše a Aerith sevřela rty.
"Děkuju za vaši starost, ale já jsem dospělá a budu si dělat co chci ano?"zakončila jsem a Aerith se na mě nesouhlasně podívala.
"Něco novýho?"zeptala jsem po chvíli mlčení.
"Jo. Něco by tu bylo..."řekl Gavin tiše a vylovil řetízek s krystalem, který měl zavěšený na krku.
"To ne!"vykřikla jsem a nakrabatila obočí. "Jak?"hlesla jsem.
"Když nás napadli... Tak mě zranili a..."
"Co to povídáš?"osopila se na něj Aerith a pak se otočila na mě. "Ten hlupák se mě snažil bránit. Málem ho ti upíři rozervali. Nebyla jiná možnost než ho přeměnit, aby jsme ho zachránili."vysvětlila a Gavin si znaveně povzdechl.
"A co Zack? On je také upír jak jsem pochopila." Aerith znepokojeně mlaskla a přikývla.
"Znáš ho. Měl potřebu si hrát na hrdinu."
Protočila jsem oči v sloup a zamručela. "Blbec.."
"Necháme tě odpočívat. Přijdeme později."řekl Gavin a já se na něj vděčně pousmála.
"Jste moc hodní, že jste se zastavili, ale ještě opravdu nejsem v kondici." Gavin se usmál a stiskl mi ruku, kterou jsem měla položenou na břiše.
"Vyprovodíme se sami, tak nevstávej."zarazila mě Aerith, když jsem se začala hrabat na nohy.
"Dobře..."přikývla se a nechala se jimi olíbat na rozloučenou. Naposledy jsem jim mávla a pak smázla úsměv ze tváře. Opravdu jsem se necítila moc dobře, ale spíš psychicky. Když jsem odcházela z města vyhnanců, byla jsem plná energie a hlavně jsem v duši měla klid. Teď jsem si připadala na pokraji sil. Vraceli se ke mě problémy, které Azarel očistcem vymýtil. Nebolelo to, pořád jsem se cítila...nedalo by se vyloženě říct prázdná, ale spíš s obrovským nadhledem. Ovšem to mi moc neusnadňovalo situaci, ve které jsem byla. Vrátila jsem se do problémů, před kterými jsem dalo by se říct utekla. Něco jiného bylo nad vším přemýšlet, když jsem byla na hony daleko od Shin-Ry, ale teď jsem byla přímo v epicentru mých problémů.

Co mám dělat se Zackem? Mám o něj zájem a on o mě nejspíš taky, ale odpuštěno mu nebylo... Jeho podvod mě bolí doteď. Jak se má Zackary? Uvidím ho někdy?
Proč mě Aerith chce vychovávat?
Proč Angeal s gavinem jsou tak nečinní a přehlížejí mě?
Kde jsou všichni mí přátelé? Měla jsem jich přece dost?
Podaří se mi zařadit Sephirotha do normálního života, jak jsem mu slíbila? Jak ho přijme společnost...svět?!

Tyhle otázky mě tížily jako kámen. Dost možná to bylo proto, že ani na jednu jsem si nedokázala odpovědět. Všechno se změnilo. Svět se změnil a já to nepostřehla zabraná do péče o Zackaryho. Teď jsem to teprve začala vnímat.
"To je v prdeli..."zasténala jsem a opět si hodila peřinu na obličej.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Drac-Lebrun Drac-Lebrun | 5. prosince 2012 v 11:06 | Reagovat

Ach jo, to jsou problémy. Ale hlavně, že je v pořádku. Každopádně mi přišlo děsně vtipný, jak Sarah při zmínce o tom, že je Zack upír, řekla blbec :D Dokážu si živě představit, jak to říká :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama