22.kapitola

17. prosince 2012 v 22:59 | Kikki |  FFVII - Stíny
Druhý den jsem se po vydatném "obědě" vyhrabala konečně na nohy a rozhodla se jít mezi lidi. Tím, že se zavřu doma a nikdo o mě neuslyší několik měsíců si moc nepomůžu, to jsem si během doby co jsem se válela v posteli dala dohromady, i když to neměnilo nic na faktu, že bych se nejraději sebrala a pelášila odtud. Oblékla jsem se a snažila se něco udělat s vlasama, ale po asi deseti minutách snažení jsem práskla hřebenem o zeď a nechala si je rozpuštěné. Ono to zas tak hrozně nevypadalo, ale já jsem si na ty vlasy prostě nemohla zvyknout. Asi je ostříhám... Zabouchla jsem za sebou dveře a šla k výtahu, odkud na mě laškovně pomrkával Reno.
"Nazdár."pozdravil a já se mu s úšklebkem mávla na pozdrav. "Že by jsme si to prohodili?" zeptal se po chvilce a já se na něj tázavě podívala.
"Co myslíš?"
"Naposledy když jsme se viděli, měl jsem tenhle zoufalej výraz já."vysvětlil a zapálil si cigaretu.
"Ty si to pamatuješ?"udivila jsem se a reno se usmál.
"Jo."přikývl a vyfoukl na mě obláček kouře.
"Reno! Řekla jsem ti snad stokrát, aby jsi tu nekouřil! Aspoň ne ve výtahu!"plísnila jsem ho a Reno se zasmál.
"Síla zvyku, kámo."řekl a já se zamračila. Vyškubla jsem mu cigáro a potáhla si.
"Hej! Cože? Děláš si legraci? A mě nadáváš?"díval se na mě nevěřícně a já se samolibě usmála. Vfoukla jsem mu kouř do obličeje a arogantně se na něj usmála.
"Jo, ale mě to tu zčásti patří. Myslím že v našem postavení je jistý rozdíl."pronesla jsem nafoukaně a Reno mě lehce dloubl loktem do žeber.
"Jasně ty náfuko." řekl a zapálil si novou cigaretu. Ne, cigára mi nechutnala, ale momentálně jsem na to kašlala. Výtah se zastavil a já se podívala, kde jsem.
"Zatraceně!"zaklela jsem a Reno se na mě tázavě podíval.
"Já nechtěla nahoru."vysvětlila jsem a Reno se ušklíbl.
"Jo, ale nezmáčkla sis do kterýho patra, takže jedeš se mou."řekl a já protáhla obličej. Reno vystoupil a do výtahu nastoupil Zack. Zaraženě se na mě díval a pak se podíval na cigaretu v mé ruce.
"Ahoj."pozdravila jsem jako by nic a Zack se zakřenil.
"Nevěděl jsem, že kouříš."řekl a zmáčkl čudlík. Skočila jsem po panelu a zmáčkla si do kterýho pojedu patra... konečně.
"Taky nekouřím, jen jsem ukradla cigáro Renovi."pokrčila jsem rameny a potáhla si.
"Aha."přikývl Zack a chvíli koukal kolem. "Už je ti líp?"
"Jo."přikývla jsem a Zack se pousmál. Zdál se mi nějak odtažitý, ale to se mi mohlo opravdu jen zdát.
"No, napadlo mě jestli bys nechtěla jít dneska večer do baru."navrhl a já pokrčila rameny.
"Kam?"zeptala jsem se a Zack se zahleděl na moment na panel.
"Pamatuješ si ten bar, který patří Tifě?"zeptal se opatrně a já se na moment zamračila, když mi došlo o jaký bar se jedná. tedy spíš při jaké příležitosti jsem měla možnost do baru vstoupit.
"Jo, pamatuju."přikývla jsem a Zack se začal škrábat na krku. "Ráda půjdu. V kolik tam mám dorazit?"
"Vyzvednu tě v osm."řekl Zack a vystoupil z výtahu.
"To bylo... divný."zamumlala jsem si sama pro sebe a potáhla si zbytek z cigarety, než jsem ji típla o podrážku. Vystoupila jsem v přízemí a uchechtla se, když se kouř vyvalil z výtahu. Rovnou jsem si to zamířila k automatu na kafe a za chvíli jsem si pochutnával na kávě. Moc mi chyběla...
"Můžu s tebou mluvit?"ozvalo se za mnou a já se otočila.
"Co potřebuješ?"zeptala jsem se a sjela Ninu zkoumavým pohledem.
"Hm... Potřebuju, aby jsi dala Zackovi pokoj."řekla a já se opřela o stěnu.
"Nevidím důvod proč."odpověděla jsem nezaujatě a usrkla kávy.
"S tebou nebude moct žít normální život. Se mnou jo!"argumentovala Nina rozčíleně a já se pousmála.
"Proč myslíš?"zeptala jsem se a Nina se zamračila.
"Protože já vím, co jsi zač."zasyčela a já pokrčila rameny.
"Vážně?"zeptala jsem se zaujatě a usmála se, když Nina přikývla.
"Tak zkusíme, co o mě víš. Povídej!"pobídla jsem ji. "To, že jsem spolumajitelka Shin-Ry a mám miliony na kontě vynecháme jo?"řekla jsem afektovaně a prohlížela si nehty.
"Jsi upír."řekla a já se na ni upřeně podívala.
"Vážně?! Já to nevěděla! Já jsem upír?! Svatý Shivo!"spustila jsem naoko vyděšeně a pak se rozesmála. Totálně jsem ignorovala Niny vzteklý výraz a zatnuté pěsti.
"A proč teda se mnou nemůže Zack žít normální život? Pořád jsme se nedostali k jádru věci."
"Protože Zack je člověk a ty ne!"zasyčela a já se ušklíbla. Dopila jsem kávu a odhodila kelímek do koše.
"Jsi mimo."řekla jsem a podívala se na ní. "Být tebou nechám se vyšetřit, než tu začneš prohlašovat ještě jiný pohádky. Věř, že dneska už seženeš prášky úplně na všechno. Možná by ti pomohli!" S tím jsem ji obešla a odcházela, když jsem uslyšela výstřel a rychle jsem skočila za sloup.
"Ty jsi snad magor, ne?"zařvala jsem a vykoukla zpoza sloupu.
"Ty jsi mi ho ukradla!"zakřičela histericky Nina a znovu vystřelila.
"Já?! Co já vim, tak tě poslal k šípku on!"zakřičela jsem zpátky odpověď a Nina zavřeštěla. Vykoukla jsem ze svého úkrytu a zaujatě se dívala jak ji vojáci pacifikují.
"Koza pitomá."zamumlala jsem a podrážděně zafuněla.
"Jsi v pořádku?"zeptal se mě někdo. Polekaně jsem sebou trhla a pak protočila oči v sloup.
"Vincente... Chodíš jako duch."oddechla jsem si a Vincent se pousmál.
"Omlouvám se."řekl tiše a já nad tím mávla rukou.
"Kam máš namířeno?"zeptala jsem se a Vincent se zahleděl na Ninu, kterou právě táhli pryč v poutech. Samozřejmě si neodpustila pár sprosťáren na můj účet.
"Za Angealem. Mám s ním jednání."řekl a já se usmála.
"Tak to tě nebudu zdržovat. Zatím ahoj."řekla jsem a sledovala jak Vincent odchází. Otočila jsem se a zamířila do garáže. Nasedla jsem na motorku, nastartovala a šťastně se usmála. motor jí běžel jako hodinky. Vyjela jsem z garáží a zrychlila, když jsem vjela na silnici, když mi zazvonil telefon. Zastavila jsem u krajnice a přijala hovor.
"Ano?"
"Kam si sakra myslíš, že jedeš! Jestli si myslíš, že zase utečeš tak..."vyhrožovala Aerith a já se zasmála.
"Zadrž! Jedu se jen provětrat. Zbláznila bych se, být zavřená ve Shin-Ře ještě o hodinu déle."zasekla jsem její projev a Aerith si znetelně oddechla.
"Kdy se vrátíš?"zeptala se a já se zamyslela.
"Asi v šest. V osm mě má vyzvednout Zack. Jdeme spolu do Sedmého nebe. Teď musím končit. Jsem na silnici."
"Já vím. Dívám se na tebe."zasmála se Aerith. Zavrtěla jsem hlavou, típla hovor a vyplázla jazyk tam, kde jsem tušila Aerith.

Do Shin-Ry jsem se vrátila opravdu v kolik jsem slíbila a udivilo mě, že mě Aerith nekontrolovala, jestli jsem opravdu doma. Osprchovala jsem se, oblíkla se a rozvalila se na gauči. Po pár pořadech jsem se podívala na hodiny a protáhla obličej. Čtvrt na deset. Zackovi asi dochvilnost nic neřiká a slušnost napsat taky ne. Zvedla jsem telefon a vytočila naštvaně jeho číslo.
"Volaný účastník je nedostupný..." S povzdechem jsem odhodila telefon než jsem po něm zase skočila a vytočila Clouda.
"Slyším."ozval se Cloud. Docela mě překvapilo, že zvedl telefon hned po prvním zvonění.
"Ahoj, tady Sarah. Nevíš co je se Zackem? Měl mě v osm vyzvednout a telefon má vypnutý."řekla a jsem.
"Huh? Říkal, že se jde projít do slumů."řekl Cloud a já si povzdechla.
"Vážně moc chytrý nápad. Mohlo se tam na něj něco zřítit."zasoptila jsem a podívala se ven z okna. "Pojedu se po něm podívat."
"Mám jet s tebou?"nabídl Cloud.
"Ne. Vypadá to, že bude pršet. Raději zůstaň v teple. Ozvu se, kdybych ho našla."odmítla jsem a zvedla se z gauče, ve kterém jsem skoro vyseděla důlek.
"Dobře."souhlasil Cloud.
"Kde je Zackary?" Cloud tam něčím zašustil a ozval se dětský smích.
"Je u nás. Buď bez obav." Skoro jsem slyšela, jak mi spadl kámen ze srdce. To poslední co by chybělo, by byl vystrašený Zackary čekající sám doma. "Zajedu se podívat jestli není doma. Možná jen usnul."řekl Cloud a já souhlasila.
"Pak se mi ozvy. Ahoj."ukončila jsem hovor a natáhla se pro koženou bundu. Do kapsy jsem si strčila doklady a telefon a s klíčky v ruce šla do garáží, kde jsem čekala na Cloudův telefonát. Zavolal brzy. Sotva jsem došla k motorce už mi zvonil telefon.
"Ano?"
"Doma není."řekl Cloud a já si povzdechla.
"Dobře. Tak já vyrážím. Pak se ozvu."

Projížděla jsem slumy už několik hodin. Nemohla jsem ho nikde najít. To byl dostatečné důvody k obavám. Zaparkovala jsem, seskočila z motorky a šla do kostela.
Vešla jsem dovnitř a doufala, že tam Zacka najdu. Zbytečně. Nebyl tam. Vyšla jsem ven a uviděla postavu sedící na hromadě trosek, dívající se na hvězdy. Zack... Špinavý, potrhaný...Vlasy mu vysely kolem obličeje na kterém, ve kterém se mísila beznaděj se zoufalstvím. Klekla jsem si před něj a podívala se mu do tváře. Po obličeji měl rozmazanou už zaschlou krev, která se pomalu začínala odlupovat.
"Zacku..." Zack se na mě zmateně díval a ramena mu poklesla.
"Vy mě znáte?"zeptal se.
"Jistě, že tě znám. Počkej tu."řekla jsem a chtěla jít zpátky k motorce, ale Zack mě chytil za ruku.
"Prosím...Nenechávejte mě tu."zašeptal a já šokovaně zalapala po dechu, když jsem uviděla slzu padající do prachu. "Nevím kde jsem."
"Pojď."pobídla jsem ho a vedla ho k motorce. Nasedla jsem a počkala, že se Zack posadí za mě. "Pevně se mě drž."řekla jsem a šlápla na plyn.

Zaparkovala jsem motorku a vedla Zacka rovnou na ošetřovnu. "Co se mnou uděláte?"zeptal se a já si povzdechla.
"Zatím nic. Teď jdeme na ošetřovnu."vysvětlila jsem a Zack se zamračil.
"Chci vidět Angeala."řekl a já přikývla.
"Zavolám mu." slíbila jsem a vedla ho na příjem.
"Ty jsi Turk?"zeptal se Zack a já zavrtěla hlavou.
"Ne tak docela."odpověděla jsem a dál vysvětlovala sestře náš problém. Pak jsem Zacka posadila na jednu lavici v čekárně a šla na chodbu zavolat Angealovi.
"Angeale? Máme problém!"řekla jsem když mi to zvedl. "Doraz na ošetřovnu. Týká se to Zacka."vychrlila jsem a šla zpátky za Zackem, který se rozhlížel kolem.
"Proč to tu vypadá jinak?"zeptal se a já se ošila.
"Proběhla tu rekonstrukce."odpověděla jsem a Zack se zamračil.
"To není možné. Byl jsem tu včera a takhle to tu nevypadalo." Pomalu jsem se dostávala do obrazu.
"A Zacku? Kolik že ti je?"zeptala jsem se a Zack se zamračil.
"Devatenáct, proč?"odpověděl zmateně a já ztuhla.
"Tak to je pěkně v prdeli..."zašeptala jsem potichu, aby to Zack nemohl slyšet.
"Co se vůbec stalo s celým Midgarem? Přestávám všemu rozumnět!"vyzvídal Zack a dával najevo znepokojení.
"Výbuch. Shin-Ra byla zničena. Midgar a slumy také. To co jsi ze Shin-Ry viděl je vše po rekonstrukci. A tobě... není devatenáct, ale 24 let."řekla jsem a podívala se na Zacka, který nehnul ani brvou.
"Dobrej pokus, ale na tohle ti neskočím."řekl Zack nevzrušeně a já si frustrovaně povzdechla.
"Angeale! Dobře, že jsi tady."vykřikla jsem a Angeal se na Zacka zkoumavě podíval.
"Co se mu stalo?"zeptal se.
"To nevim, ale ten blbec mi tvrdí, že je mu devatenáct a když se mu tu snažím vysvětlit, že to už mu nějakou dobu není, tak mi nevěří."vysvětlila jsem rozčileně a Zack pozvedl obočí.
"Říká pravdu, Zacku."řekl Angeal a Zack se zamračí.
"Jestli tohle je vtip, tak je pěkně blbej!"rozčílil se Zack a já si povzdechla. "Chci vidět Akiru!"řekl a já se odvrátila.
"Je mrtvá."řekl Angeal tiše a já se podívala na Zacka, který se na nás nevěřícně díval.
"Cože? Angeale, ale tohle už není vtipný!"rozčílil se Zack a chtěl odejít, ale já se skočila před něj a zastavila ho.
"Zacku."povzdechla jsem si a podívala se mu do očí. Byl zmatený, raněný... "On ti říká pravdu. Akira je už pět let mrtvá."řekla jsem a Zack mě prudce odstrčil.
"Já vám nevěřím!"zakřičel a Angeal se zamračil.
"Já mám být také Zacku? Na to si nevzpomínáš?"zeptal se Angeal a Zack vytřeštil oči.
"Já tě zabil...Jak?"hlesl a Angeal si povzdechl. Za ním se otevřeli dveře do ordinacea sestra nás zvala dál.
"Tohle vyřešíme později. Teď se nech vyšetřit." řekl Angeal a Zack zašel do dveří.
Když vyšel o hodinu později sestra nám sdělila, že Zack měl úraz hlavy. Očividně hodně ošklivý úraz hlavy, jinak by to s jeho upířím tělem ani nehlo. Diagnostikována mu byla amnesie, otřes mozku vyloučili. Mozek se stačil zregenerovat stejně jako proražená lebka. Nebylo nutné si ho nechávat na ošetřovně, tak jsme zamířili z ošetřovny hezky mlčky až do výtahu.
"Kde bude spát?"zeptala jsem se a Angeal se na mě významně podíval.
"Seph bydlí u mě."řekla já přikývla.
"Fájn, je mi to jasný. Tak Zacku, prý to budeš muset se mnou přetrpět."řekla jsem a Zack přikývl.
Dostrkala jsem ho k sobě do bytu za neustálých otázek, proč nemůže jít do svého bytu a proč tohle a proč tamhleto. Chvilku mi trvalo než jsem mu do hlavy natloukla, že nic není jak si pamatuje, ale zafixoval si to rychle.
Poslala jsem ho do koupelny a hledala něco, co by si na sebe mohl obléknout. Našla jsem pár větších kousků, které by mu mohli být a odnesla mu je do koupelny. Převlékla jsem se do domácího a pak se plácla do čela, když mi došlo že jsem měla zavolat Cloudovi.
Vytočila jsem číslo a s napětím čekala co bude. Cloud to zvedl okamžitě.
"Nebudím tě?"zeptala jsem se provinile.
"Ne. Ještě nespím."odpověděl Cloud a já si oddechla.
"Tak jsem ho našla. Měl proraženou lebku, což by nebyl ten problém v velkým P."řekla jsem a podívala se směrem ke koupelně, kde se vypnula voda.
"Proraženou lebku? Může to být ještě horší?"zeptal se Cloud ironicky.
"Jo. Lebka se mu dala dohromady, takže co se týče těla je v pořádku ale... on má amnesii. Myslí si, že je mu devatenáct."
"Aha. Kde teď je?"zeptal se Cloud a já se otočila ke koupelně, odkud zrovna vycházel Zack.
"Přímo za mnou. Byl v koupelně."odpověděla jsem a Zack po mě hodil nepříjemný pohled.
"Není slušné se o někom bavit za jeho zády."řekl arogantně a já podrážděně zafrkala. Cloud se ovšem začal tiše smát.
"Mluvím s Cloudem. Měl o tebe starost."řekla jsem a dělala, že si nevšímám jeho rozpustilého úsměvu.
"S mým chocobem?"zeptal se a hnal se ke mě.
"Jo!"vyštěkla jsem a odvrátila se od něj.
"Cloude... Předám ti Zacka dřív, než mi skočí na záda, jo? Zatím se měj."řekla jsem a předala Zackovi telefon. Vesele švitořil, vtipkoval a utahoval si na Cloudův účet asi hodinu, než mu Cloud dal košem. Nejspíš šel spát. Zack mi podal telefon a pak začal očumovat moje fotky, které jsem měla vystavené na skřínce.
"To je tvůj přítel?"zeptal se a ukazoval fotku mě, Davida a Gavina.
"Jo, je mrtvý."řekla jsem a Zack se zatvářil provinile."A je mi to jedno. Nerozešli jsme se v dobrém. Když umřel byli jsme hodně dlouho od sebe."dodala jsem, když Zack otevíral pusu, aby něco řekl.
"Aha."přikývl a podíval se na fotku znova.
"A to dítě?"zeptal se.
"Můj syn. Zítra se s ním pravděpodobně uvidíš."odpověděla jsem a posadila se na gauč.
"Tohle je taky on?"zeptal se udiveně a ukázal na fotku Zackaryho.
"Ne. To je Zackary."řela jsem znuděně a Zack se zazubil.
"Tak se jmenuje můj syn taky."řekl nadšeně a pak vykulil oči "Zatraceně!"zařval a hnal se ke dveřím. Vymrštila jsem se z gauče a skočila před Zacka, dřív než stačil proletět dveřma.
"Klid. Zackary je v pořádku. Je u Clouda."snažila jsem se ho uklidnit dřív než zboří celou Shin-Ru.
"Uf..."zafuněl Zack a odpotácel se ke gauči, na který padl jako pytel brambor.
"Mimo jiné. Ten klučina na fotce je tvůj Zackary."řekla jsem a Zack se vymrštil.
"Cože? To nemůže být on! Vždyť je moc starý...."namítl a pak zase zvadl "Já zapomněl."zahudroval a padl zpátky na gauč.
Protočila jsem dramaticky oči v sloup a zavrtěla hlavou.
"Byl jsi dost otravný, když sis mě pamatoval, ale teď jsi živelná pohroma... Nemyslela jsem si, že by to mohlo být ještě horší."zahudrovala jsem a Zack se na mě ukřivděně podíval. "Jsi moc ..."nemohla jsem přijít na to slovo "hyperaktivní."vymáčkla jsem ze sebe a Zack se ušklíbl.
"A ty moc velkej suchar."řekl Zack arogantně a já protáhla obličej.
"Taky mám na to věk!"odsekla jsem a Zack se rozesmál.
"Řiká asi dvacetiletá holka. Víš, vždycky jsem si říkal, že Angeal se suchar sám o sobě, ale asi to bude nakažlivý."řekl a já zůžila varovně oči.
"To není vtipný."prohlásila jsem ledově a Zack se ušklíbl.
"Nedokážete ocenit dobrou náladu!"protáhl zack pohoršeně obličej a já se zamračila. "Hej, to byl jen vtip."řekl na usmířenou, když viděl že se nechytám.
"Já jsem Angealova sestra."řekla jsem a Zackovi zmizel úsměv z tváře. Spíš ho potom nahradil výraz "to jsem posral".
"Uuuup!"houkl tiše Zack a já se ušklíbla. Odkopla jsem Zackovy nohy z pohovky a zamručela.
"Jak jsme se vlastně my dva poznali?"zeptal se Zack a já si znepokojeně mlaskla.
"Snažil ses mě zabít. Neměl jsi mě rád a pak... Jsi za mnou začal běhat jako pejsek."shnula jsem to a Zack se zamračil.
"Snažil jsem se tě zabít? Proč?"divil se Zack a zmateně se na mě díval.
"Hm...protože jsem zlý upír, co vysává krev nebohým obětem?"zeptala jsem se nevině a Zack se ušklíbl.
"Lepší báchorku nemáš?"zeptal se pobaveně a já na něj vycenila zuby a zasyčela jako kočka. V tu chvíli jsem viděla Zacka jak přepadává z gauče a s hlasitým zaduněním žuchnul na zem. Podívala jsem se přes opěradlo a uchechtla jsem.
"Už mi věříš?"zeptala jsem se a Zack se stavěl do obranného postoje.
"Nepřibližuj se ke mě..."řekl výhružně a já s frustrovaný zasténáním padla na gauč.
"Čeho se bojíš?"zeptala jsem se a Zack vyprskl.
"Čeho se bojím? Útoku!"zasyčel a já se zasmála.
"Ty jsi upír taky."zahuhľala jsem a Zack si začal ohmatávat zuby.
"Zatraceně! To ty?"zaklel a rozčíleně po mě šlehl pohledem.
"Ne."zavrtěla jsem hlavou a protáhla se.
"Hele nic proti, ale jsem docela grogy. Jdu spát a bejt tebou tak jdu taky. Vyzvídat můžeš zítra." řekla jsem a šla do ložnice.
"A kde mám spát?"zeptal se Zack s výrazem zmateného štěněte.
"Se mnou v ložnici? Nebo dáš raději přednost gauči?"zeptala jsem se a Zack něco zafrflal. Skočil vedle mě do postele a já se zamračila.
"A zhasínat bude kdo?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Drac-Lebrun Drac-Lebrun | Web | 18. prosince 2012 v 15:08 | Reagovat

Ty kjávo... No docela síla, že Zack neví, o co go... Ale docela jsem se pobavila :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama