25.kapitola

1. března 2013 v 2:49 | Kikki |  FFVII - Stíny
Na Zackovo naléhání jsem se oblékla a šla s ním do města. Procházeli jsme se a Zack se zastavil u strmého srázu. Shlédla jsem dolů a povzdechla si. Slumy byly pořád jen hromada trosek.
"Co tu děláte?"ozvalo se za námi. Otočila jsem se a pousmála na Aerith, která stála za námi s košíkem květin.
"Jsme na procházce."odpověděla jsem a všimla si, jak Zack pořád kouká na košík květin.
"Pořád se staráš o květiny?"zeptal se beze špetky předchozího veselí a Aerith se na něj překvapeně podívala.
"Ano, tedy o ten zbytek, který tam zbyl. Místo mých květin je v kostele jezírko."vysvětlila a Zack se nepřítomně usmál. "Jdu do kostela. Nechcete jít se mnou?"navrhla Aerith a Zack potěšeně přikývl.
"Omlouvám se, ale není mi moc dobře. Vrátím se zpátky do Shinry a půjdu si lehnout."odmítla jsem a Zack se zamračil.
"Zdáš se mi v poslední době bledá."řekla Aerith a položila mi ruku na čelo.
"Aerith..."zavrčela jsem a ona mě sjela káravým pohledem.
"Půjdu s tebou."řekl Zack a já zavrtěla hlavou.
"Není třeba. Zvládnu to sama."odmítla jsem a dala se pomalu k odchodu. Počkala jsem až budou z dohledu a šla naopačnou stranu od Shinry. Věděla jsem, že mě Aerith nejspíš zabije až zjistí, že jsem jí lhala, ale potřebovala jsem být sama a Zack byl na můj vkus opravdu živý, což by tak nevadilo, ale byl velmi vnímavý. Vyšla jsem za město a posadila se na kraji skalnatého útesu. Shlížela jsem dolů do propasti a povzdechla si. Proč nic nemůže být jednoduché?
V kapse mi zazvonil telefon a já jej pomalu vytáhla z kapsy.
"Kde jsi? Myslela jsem, že ti je špatně."starala se Aerith a já si povzdechla.
"Šla jsem se projít za město. Potřebovala jsem být chvíli sama."vysvětlila jsem.
"Zack se šel za tebou podívat domů a nikde tě nenašel, tak se bál jestli se ti nic nepřihodilo."řekla a já se pousmála.
"To je od něj milé. Nebyli s ním žádné problémy?"zeptala jsem se.
"Ne. Vlastně se mi zdálo, že je to ten samý Zack, kterého jsem kdysi poznala. Pomohl mi zasadit květiny a pak se šel za tebou podívat, takže ani neměl moc času udělat nějaké problémy."zasmála se Aerith. "Seber se a jdi za ním domů. Je strachy bez sebe."dodala a já protočila oči v sloup.
"Nemohla bys mu zavolat, že jsem v pořádku a že si potřebuju něco vyřídit? Prosím...Ráda bych se tu ještě chvíli zdržela." Aerith si povzdechla a já se pousmála.
"Dobře, ale nezapomeň být na příjmu."
"Ano mami..."zamumlala jsem a se smíchem zavěsila.
Zahoupala jsem nohama a podívala se na modré nebe. Byl krásný svěží den. Ani vedro, ale ani zima... prostě nádhera. Posunula jsem se a chtěla vstát, ale v tu chvíli se ozvalo praskání. Ztuhla jsem a snažila se přijít na to, odkud to jde. Za chvíli jsem věděla odkud to praskání jde. Podemnou se odlomil kus země a já se propadla do propasti. Dolů jsem se skutálela a na zem jsem dopadla asi ze dvou metrů. Zaskučela jsem a posadila se. Odházela jsem ze sebe kusy zeminy a hrabala se na nohy. Snažila jsem se vyškrábat nahoru, ale dvakrát se podemnou uvolnil další kus a já dopadla tvrdě zpátky. Teprve potřetí se na mě usmálo štěstí a já se vyškrábala nahoru. Sáhla jsem si na spánek a zasřípala zuby. Krvácela jsem a nejen ze spánku, to jsem věděla, ale nijak vážné to nebylo. Pár povrchových zranění, které spraví trocha krve. Do Shinry jsem se dostala až za tmy a to jsem se ještě musela s vrátnými zhádat, aby mě vůbec pustili dovnitř. Když jsem opatrně vešla do bytu uviděla jsem Zacka, který usnul na gauči. Pousmála jsem se a šla rovnou do kuchyně si vzít svoji medicínu, ale když jsem otevřela chlaďák, zjistila jsem, že tam už žádná není.
"Sáro?"zavolal z obýváku rozespalý Zack a já se pomalu belhala do obýváku. "Zatraceně!"zaklel Zack a přiskočil ke mě. Nechala jsem se posadit na gauč a povzdechla si.
"Zacku... Nic mi není. Jsou to jen povrchová zranění."snažila jsem se ho uklidnit, když mi prohlížel ranky na hlavě.
"Máš pravdu, ale asi dvě jsou na šití."zamumlal a odtáhl se. "Bolí tě to ještě někde?"zeptal se a já se na něj skepticky podívala.
"Ne. Svalila jsem se po kamenném srázu přímo do propasti, ale nic mě nebolí."zahudrovala jsem a Zack protočil oči.
"Nevíš kam se poděla všechna krev?"zeptala jsem se ho a Zack sevřel rty.
"Nejspíš jsme ji vypili."odpověděl a já zaúpěla.
"To je výborný."zaskučela jsem a Zack si povzdechl.
"Nedá se někde sehnat?"zeptal se a já zavrtěla hlavou.
"Ne. Teď už na výdeji nikoho nemáme. Budu to muset vydržet do zítra."řekla jsem a Zack se zamračil.
"Přece musí být způsob jak získat aspoň trochu krve."zamumlal a já se ušklíbla.
"No pořád je tu možnost, že na chodbě odchytíš nějakýho chudáka a přivedeš mi ho." Zack se po mé poznámce zamračil ještě víc a já se zvedla. "To byl vtip."řekla jsem a odešla se umýt. Umytá jsem si šla rovnou lehnout do postele a snažila se nevnímat pulzující bolest téměř po celém těle. O něco později si šel lehnou i Zack. Tak moc jsem chtěla spát, ale bolest mi to nedovolila. Zack už dobré dvě hodiny spal a já tu čučela do stropu. To jsou ty moje blbý nápady. Posadila jsem se a chtěla jít do obýváku, když jsem ucítila pevný stisk kolem zápěstí. Tázavě jsem se podívala na Zacka, který si mě znepokojeně prohlížel.
"Proč nespíš?"zeptal se a já si povzdechla.
"Nemůžu. Bolí to..."řekla jsem tiše a Zack si povzdechl.
"Pojď sem."zamumlal a já povytáhla obočí vzhůru.
"Kam? Jsem tady."zeptala jsem se zmateně a vyjekla, když mě Zack strhl na sebe.
"Co to děláš?"zeptala jsem se zmateně a Zack se pousmál.
"Něco mě napadlo."řekl a lehce zaklonil hlavu.
"Ne... To já dělat nebudu."zamítla jsem a chtěla se z něho odkulit, ale Zack mě přidržel na místě.
"A já nehodlám až do rána poslouchat to tvoje skučení."uzemnil mě a já si povzdechla. Naklonila jsem se blíž a prudce se mu zakousla do krku. Doufám, že ho to bolelo, aby si to pro příště rozmyslel. Zack zasyčel a pak mi přidržoval hlavu na místě.
Po chvíli sevření povolilo a já se odtáhla. Zack se na mě upřeně díval a mě z toho běhal mráz po zádech. Ani jsem si nuvědomila, že ještě pořád ležím na něm, tedy do jisté chvíli. Potom jsem se začala sbírat, ale Zack zesílil sevření kolem pasu a já se zamračila. Zack se pousmál a pohladil mě po tváři. Setřela jsem prstem potůček krve, co Zackovi líně tekl po krku a lačně ho olízla.
"Chutnám ti?"zeptal se a já zrudla, čemuž se Zack zasmál. Dělalo mu dobře mě přivádět do rozpaků, parchanta. Zack se nadzvedl a já zalapala po dechu. Byl moc blízko. Zack se pousmál a jemně mě políbil. Když se odtáhl, tak sevření kolem pasu povolilo a já se celá rudá odvalila na svojí půlku postele.
"co to mělo být?"kuňkla jsem a Zack se přetočil na bok čelem ke mě.
"Já bych řekl polibek."odpověděl a já se na něj bezradně podívala.
"Proč?" Zack se pousmál a bříšky prstů mi přejel po tváři a pokračoval na krk, kde se zastavil na místě kde byl cítit můj slabý puls.
"Chci tě a ty to moc dobře víš. Už od prvního dne..."řekl a já stydlivě odvrátila pohled jinam. "Můžu tě ještě políbit?"zeptal se a já téměř neznatelně přikývla. Zack se ke mě přisunul, paži mi obtočil kolem pasu a přitiskl si mě k sobě. Polkla jsem naprázdno a zavřela oči v očekávání polibku, který během vteřiny opravdu přišel. zack nejprve jemně přitiskl své rty na mé, než je trochu rozevřel a začal mě líbat, ještě pořád bez jazyku. Vjela jsem mu prsty do hustých vlasů a to byl pro něj nejspíš signál zapojit do hry jazyk. Zamručela jsem a nechala se přišpendlit pod Zackem, který mě začal líbat vášnivě na krku. Silně, ale s citem sál místo, kde mi pulsovala žíla a já zavřela oči. Zack mě zkusmo škrábl zuby a jazykem olizoval kapičky krve. Zavrtěla jsem se a nastavila krk, aby měl Zack mnohem lepší přístup.
"Můžu?"zeptal se tiše. Mlčky jsem přikývla a vzápětí jsem ucítila bolest, jak se mi Zack zakousl do krku. Nechala jsem Zacka, ať se krmí a hladila ho přitom po vlasech. Když se Zack odtáhl, pátravě si mě prohlédl než se ke mě sklonil pro další polibek. Na jazyku jsem cítila kovovou chuť mé krve a ucítila, jak se Zack pousmál.
"Čemu se směješ?"zeptala jsem se zmateně a Zack mě pohladil po vlasech.
"Víš co znamená, když si dva upíři navzájem poskytnou krev?"zeptal se mě a já se zarazila... Jak to bylo? Panebože... Já si už nevzpomenu.
"No... Něco jako svatba. Odteď patříme k sobě..."řekl a já ztuhla.
"Tys to udělal schválně."obvinila jsem ho a Zack přikývl. Povzdechla jsem si a měla sto chutí Zacka nakopat.
"Jsou to jen tradice, Zacku."řekla jsem a Zack se odkulil na svoji půlku.
"Když myslíš."Zamručel a ihned usnul.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama