26.kapitola

3. března 2013 v 3:15 | Kikki |  FFVII - Stíny
Mě už moc do spánku nebylo. Něco jako svatba...Pch... Tiše jsem se zvedla, oblékla se a odešla z bytu. Bezcílně jsem se potloukala zšeřelou Shinrou, když mě někdo popadl za rameno. Vyděšeně jsem se otočila a chtěla dotyčného udeřit, když jsem se zarazila.
"Azareli? Co tu děláš?"zeptala jsem se a Azarel se pousmál.
"Nemohu spát a koukám, že nejsem jediný."řekl a já přikývla. "Tak co tě trápí?"otočil se na mě po chvíli ticha.
"Co znamená, když si dva upíři mezi sebou...no...víš co... nemůžu si vzpomenou na to slovo, sakra!" Azarel se na mě významně podíval a já zrudla.
"Myslíš výměnu krve?"řekl a já přikývla. "Proč tě to zajímá? Včera jsem se o tom samém bavil se Zackem."řekl a upřeně se mi podíval na krk. "On to udělal, že?"zeptal se a já potupně přikývla. Azarel si povzdechl a šel se posadit. Sedla jsem si vedle něj a čekala.
"Výměna krve je velmi starý zvyk mezi dvěma upíry, kteří si tím slibují věrnost. Touto výměnou vzniká pouto, které se dá zpřetrhat jen velmi těžko. Ty jsi Zackova upíří družka."řekl Azarel a já se zamračila.
"Chci to pouto zrušit. Nevěděla jsem o tom."
"To už asi nebude možné. Překvapuje mě, že nejsi v tomhle ohledu vůbec informovaná. Každopádně nemáš na výběr. To pouto je tu a ty se s tím musíš naučit žít a to i v případě, že se Zackem nebudete spolu. Přetrvá věky."řekl Azarel.
"O jaké formě pouta mluvíš?"
"To poznáš sama. U každého upíra se to projevuje jinak."řekl a odešel. Chvíli jsem tam seděla a zírala tupě do prázdna, když mě vyrušil smích. Seděla jsem bez hnutí a snažila se splynout se stínem. Na protější straně haly běžela se smíchem Aerith a za ní Gavin. Chytil ji kolem pasu a zatočil se s ní. Vypadali tak šťastně až mě z toho bodlo u srdce. Políbil jí a já se potichu zvedla, aby jsem jim nechala soukromí.
"Mami?"ozvalo se za mnou, když jsem vešla do jedné z chodeb.
"Nenechte se rušit."zvolala jsem tiše a šla dál. Zamířila jsem na střechu, kde jsem se posadila a dívala se na třpytící diamanty na nebi.

Otevřela jsem oči a zamžourala. Musela jsem usnout. Posadila jsem se a podívala se na krajinu před sebou zalitou oranžovou září. Sledovala jsem východ slunce a ucítila paniku, naprosto neopodstatněnou paniku a hněv. Zamračila jsem se a vydala se zpátky do bytu. Jen co jsem vešla, měla jsem proti sobě nastoupeného Zacka, který byl opět rozčílený.
"Kde jsi byla?"zeptal se a já se pousmála. Ani nevim kde se ve mě vzal náhle ten klid. Jindy bych už byla vzteky bez sebe, že se opovažuje se mnou takhle jednat.
"Na střeše."odpověděla jsem a Zack zaskřípal zuby.
"Celou noc?"obořil se na mě a já se zamračila.
"No a?"pověsila jsem si bundu na věšák a zkopla boty.
"Měl jsem o tebe strach, když jsem v noci zjistil, že vedle mě nejsi a ty mi jen tak s klidem oznámíš, že jsi byla celou noc na střeše?"zeptal se mě sice o poznání klidněji, ale pořád mohl vybuchnout.
"Jo. Usnula jsem tam."pokrčila jsem rameny a prošla kolem něj.
"Bezvadný! Tak ty raději budeš spát na střeše než se mnou v posteli."zafrflal a já si povzdechla.
"Hele, já si můžu dělat co chci! To, že sis mě k sobě připoutal neznamená, že na mě máš nárok. Byl to od tebe podfuk!"zvýšila jsem hlas a Zack se na mě zamračil.
"Tím chceš říct, že..."zarazil se a pak sklesle sklonil tvář k zemi. "Fajn. Máš co jsi chtěla."řekl poraženě a odešel do ložnice. Povzdechla jsem si a šla se posadit do kuchyně. Žaludek se mi svíral a bolelo mě u srdce. Cítila jsem se jako by moje pocity už nebyly mé. Seděla jsem tam ani nevím jak dlouho zahloubaná do vlastních pocitů. Z toho mě vytrhlo až bouchnutí dveří. Zvedla jsem se a šla do ložnice, kde mě čekal šok. Všechny Zackovi věci byly pryč. On...odešel. Padla jsem na postel a prázdně zírala na jedno místo ve stropě. Bylo mi do pláče, ale nemohla jsem brečet. Nešlo to. Cítila jsem se uvnitř tak vyhořele jako nikdy předtím.

Uplynuly dva měsíce a já o Zackovi neměla žádné zprávy. Podle všeho se společně se Zackarym odstěhovali mimo Midgar, což mi potvrdila sama Aerith, ale nikdo mi nechtěl říct kam. Zack mě chtěl mít z očí, takže jsem se přestala ptát. Zvedla jsem se a bosa šla na střechu. Chodila jsem tam často. Stála jsem na střeše a dívala se na zapadající slunce. Přešla jsem k okraji střechy a podívala se dolů. Rozpažila jsem paže a zavřela oči. Převážila jsem se dopředu a užívala si volný pád. Pár desítek metrů nad zemí mi vytřelila ze zad křídla a já vzlétla vysoko nahoru.

Zack se probudil a otřel si z čela krůpěje potu. Potichu se zvedl a odešel i s telefonem do obýváku. Roztřeseně vytočil číslo na Angeala a díval se ven z okna.
"Ano Zacku?"ozval se v telefonu hlas jeho mentora.
"Angeal...Kde je Sarah? Je v pořádku?"
"Je v pořádku. Zrovna mi proletěla kolem okna."řekl Angeal a Zack se zarazil.
"Proletěla?"
"Ano, proletěla. Sarah má křídla Zacku."řekl Angeal pobaveně a Zack zasténal.
"Zapomněl jsem na to."zamumlal.
"To je poprvé co ses na ni zeptal. Děje se něco?"zajímal se Angeal a Zack si povzdechl.
"Ne, jen jsem měl zlý sen."řekl Zack a prohrábl si vlasy. "To je všechno. Omlouvám se, že jsem rušil. Ahoj."ukončil hovor a vracel se do ložnice. Ve dveřích se zastavil a podíval na dívku, která spokojeně spala v jeho posteli. Byla to jen jednodenní známost. Ráno ji vyprovodí a už se s ní nikdy neuvidí, takhle to dělal s každou. Nechtěl se vázat. Lehl si zpátky do postele a snažil se spát.

Vyšla jsem ze sprchy, usušila si vlasy, které mi momentálně dosahovaly do výše boků a oblékla jsem si na sebe černé šaty s rozšířenými rukávy lemované rudou krajkou dlouhé po kotníky s rozparky po stranách až k bokům, aby nohám umožňovaly volnější pohyb . Pod šaty jsem si spěšně natáhla černé legíny, na obě stehna jsem si připnula pás se zbraní s několika zásobníkya přes ramena přehodila kabát s obrovskou kapucou.Obula jsem si vysoké kozačky s kovovými přezkami a zastrčila si do pravé dýku. Nechtěla jsem nosit meč, protože byl až moc nápadný. Používala jsem ho jen, když mě Angeal poslal na misi a já jsem šla jen odnést Cloudovi balíčky Zackarymu k narozeninám, protože slíbil, že za Zackem stejně pojede takže mu prý dárky donese. Vyšla jsem ven ze Shinry a natáhla si kapucu hluboko do obličeje, protože padal sníh. ZIma přišla zcela nečekaně a s ní i to bílé svinstvo. Přemýšlela jsem jestli bych neprovětrala motorku, ale nakonec jsem si řekla, že mi procházka neuškodí. Zamířila jsem tedy k Sedmému nebi.

Vešla jsem do baru a uviděla Tifu jak se na mě podezřívavě mračí.
"Přejete si?"zeptala se a já si stáhla kapucu z hlavy. V ten okamžik její nepřátelský pohled zmizel a nahradil jej úsměv.
"Jen nesu Cloudovi dárky pro Zackaryho."řekla jsem a položila dárky na bar.
"Mohla jsi zavolat. Cloud by pro ně dojel."řekla Tifa mírně a já zavrtěla hlavou.
"Nabídla jsem se, že je odnesu. Chtěla jsem se jít projít. Něměla nic na práci."zamumlala jsem a podívala se na schody, odkud jsem slyšela kroky.
"Cloude... Sarah donesla dárky pro Zackaryho."řekla Tifa a Cloud se na mě zvláštně podíval.
"Nemusela jsi se namáhat. Dojel bych pro ně."řekl a Tifa se usmála.
"Taky jsem jí to říkala."zasmála se a podívala se na mě. "Tak tu pořád tak nestůj a posaď se."pobídla mě a já se posadila na barovou židli. Cloud vzal dárky a odešel s nimi nahoru.
"Dlouho jsme se neviděli."řekl a já přikývla." Koukám, že jsi změnila styl."poznamenala a já přikývla.
"Ano. Přišla změna."zamumlala jsem a Tifě poklesl úsměv. Chvíli bylo trapné ticho než na mě Tifa znovu promluvila.
"Dáš si něco?"nabídla mi a já zavrtěla hlavou.
"Ne, děkuji."podívala jsem se na hodiny a natáhla si znovu kapuci na hlavu. "Musím jít."řekla jsem a seskočila ze židle. "Měj se hezky...Tifo."řekla jsem a vyběhla ze dveří.

Tifa zůstala zírat na dveře a povzdechla si. "A já myslela, že má dneska volno." Cloud sešel dolů ze schodů a posadil se na židli.
"Moc se tu nezdržela."poznamenal a Tifa přikývla.
"Jo. Pokaždé, když ji potkám mám z ní divný pocit, ale dneska se mi to zdálo jiné...Zlé. Jako by vzduch v místnosti zhoustl."řekla Tifa a znepokojeně se podívala na Clouda, který přikývl.
"Máš pravdu. Je to divné."zamumlal Cloud a Tifa se podívala na dveře, jako by očekávala, že jimi někdo vejde.

Bezcílně jsem se procházela po městě a zastavila se u jednoho z domů. Byl mi něčím povědomý, ale nedokázala jsem si ho s ničím spojit. Podívala jsem se na jmenovku na zvonku a zamračila se. "Fair" Otočila jsem se a běžela odtamtud co nejdál. Zastavila jsem se až deset bloků odtamtud. Zhroutila jsem se na schody a začala se dávit. Znaveně jsem se opřela o zábradlí a zavřela oči. Před očima se mi promítla nahá dívka ležící v posteli a následně jak ji dotyčný posílá pryč. Věděla jsem co to znamená. Měla jsem díky poutu možnost vidět Zackovýma očima. Denně se mi to stávala minimálně třikrát. Dalo by se to nazvat mučením. Jedna věc byla ta, že Zack zmizel a druhá věc bylo vědět, že si do postele tahá pokaždé jinou ženskou, ale o Zackaryho se staral vzorně. Aspoň něco. Povzdechla jsem si a postavila se na nohy. Zajímalo by mě, jak se pouto projevuje na něm, ale to se asi už nedozvím. Zamířila jsem si to zpátky ke Shinře a otočila jsem se a uviděla muže s maskou. Znepokojilo mě to, tak jsem přidala do kroku. Ať jsem šla kamkoliv, tak muž šel neustále za mnou. Rozeběhla jsem se a snažila se mu utéct, ale podle rychlosti a jeho vytrvalosti jsem poznala, že dotyčný je upír. Člověk by nevydržel takovou dobu běžet tak zběsilým tempem. Prudce jsem se zastavila otočila se a vytáhla pistole. Dvakrát jsem na něj vystřelila a a snažila se vyhnout dýkám, které proti mě mrštil. Všem jsem se vyhnula až na jednu, která se mi zabodla do ramene.

Zack hekl a chytil se za rameno. Cítil prudkou bolest, jako by ho někdo bodl. Párkrát se zhluboka nadechl a bolest ustoupila až zmizela docela. Tahle bolest nebyla jen tak, to věděl.

S řevem jsem vyškubla si dýku z ramene, otočila se a začala znovu utíkat. Musela jsem se dostat rychle do Shinry. Tenhle upír mohl mít někde poblíž kamarády a to by pro mě nemuselo být dobré, protože tohle vypadalo na čistokrevného upíra a ne ty zmutované ubožáky, které jsme drželi ve sklepeních. Snažila jsem se rozevřít křídla, ale ten hajzl očividně moc dobře věděl na koho útočí a okamžitě mě zasáhl do křídla. Do očí mi vhrkly slzy. Mohla jsem použít magii, ale to, co mě Azarel naučil by mohlo ve městě udělat dost ošklivou paseku. Odrazila jsem se od země a pokusila se vzlétnout. Podařilo se, ale věděla jsem že neletím na dlouho. Křídlo mě moc dlouho neunese. Ve vzduchu jsem se otočila a ještě několikrát vystřelila na upíra. Několikrát jsem ho zasáhla. Ušklíbla jsem se ve škodolibé radosti a letěla ke Shinře. Krev z ran tekla rychleji než se mi zamlouvalo a já se cítila na pokraji sil. Zatnula jsem zuby a podívala se pod sebe. Letěla jsem až moc vysoko, a proto jsem sletěla trochu níž, protože kdybych ztratila vědomí v té výšce, ve které jsem byla mohla bych si při pádu hodně ublížit. Ještě pár desítek metrů a budu na uzemí Shinry, povzbuzovala jsem se a snažila se přemoct mžitky před očima. Jen co jsem proletěla nad hlavní bránou, povolila jsem. Spadla jsem a po dopadu na zem jsem udělala ještě několik kotoulů, při kterých mi zapraštili kosti. Zůstala jsem ležet na zádech ve sněhu a s pocitem bezpečí zavřela oči.

Zack lapal po dechu a křečovitě se držel stolu, aby neupadl. věděl, že ta bolest něco zmanemá, ale ani na chvíli si nepřipouštěl, že by se mohlo Sarah něco stát. Viděl ji utíkat, bránit se a nakonec ležet v krvi ve sněhu. Posadil se na židli a prohrábl si vlasy. Chtěl se vrátit zpátky a chránit ji, ale ona o to nestála. Nestála o něj. Dala mu to jasně najevo a on nechtěl být za toho blbce, který jí pořád nadbíhá. Zatřásl hlavou a usmál se na chlapce, který se na něj zvídavě díval.

Vzbudila jsem se ve svém pokoji a zamračila se. Jsem moc slabá... Musím trénovat, aby mě příště tak lehce nedostali. Musím!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Drac-Lebrun Drac-Lebrun | 19. března 2013 v 13:25 | Reagovat

To jsou takový blbci ti dva :D ... Pořád na sebe musej tak vrčet... Každopádně, když jsem si přečetla o tý výměně krve, tak jsem brečela smíchy. Zrovínka oni dva a "svatba" :D Ale stejně jim to nevyšlo... Jen kdyby tak netrucovala :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama