27.kapitola

10. dubna 2013 v 14:58 | Kikki |  FFVII - Stíny
Vstala jsem z postele, oblékla se a vyběhla z bytu ven. Potřebovala jsem si o něčem promluvit s Aerith. Doufala jsem, že by mi mohla pomoct. Doběhla jsem ke dveřím bytu, ve kterém bydlela i s Gavinem a zarazila se. Slyšela jsem srz dveře něco, co mi nahnalo husí kůži. Přilepila jsem ucho na dveře a poslouuchala.
"Aer... neplač. Můžeme si něaké dítě adoptovat."slyšela jsem Gavina, jak Aerith konejší, ale očividně tím spustil jen další vlnu pláče.
"Když já... já bych chtěla dítě s tebou."zavzlykala. "Někdy Sarah zazlívám, že ze mě udělala tohle. Nikdy nebudeme moci žít tak, jak by jsme chtěli a to jen díky ní... Byla tak sobecká, že mě i Angeala přeměnila... A já tebe a Zacka. Občas uvažuju, že kdyby jí nebylo, nestalo by se nic z toho. Všechno by bylo tak jak má být."
"Nemyslela to zle."řekl Gavin tiše a Aerith zavzdychala.
"Já vím, ale občas mě přepadne vůdči ní taková zloba... Tohle jí nejspíš nikdy neodpustím, i když ji mám ráda." řekl Aerith tiše a já se odpotácela o kousek dál ode dveří. Polekaně jsem sebou trhla, když se dveře otevřely a z nich vyšla Aerith. Vyděšeně se na mě dívala a já se kousla do rtu.
"Ty jsi..."zamumlala tiše.
"Omlouvám se ti. Máš pravdu. Jsem sobecká... je to všechno moje chyba."řekla jsem a odcházela.
"Mami...?"zavolal za mnou tiše Gavin. Ohlédla jsem se přes rameno a pousmála se. Gavin se na mě bezmocně díval a já se na okamžik zastavila, než jsem spěšně odešla. Zamířila jsem si to k Angealovi do kanceláře.
Vpadla jsem tam bez zaklepání a zhroutila se na židli.
"Děje se něco?"zeptal se a já zavrtěla hlavou.
"Jen se tě chci na něco zeptat. Ehm... Vadí ti, že jsi upír?" Angeal se na mě zkoumavě podíval a povzdychl si.
"Samozřejmě. Téměř to už nevnímám, ale jsou chvíle, kdy si plně uvědomuji co jsem zač."
"A... zazlíváš mi to?"zeptala jsem se opatrně.
"Mám- li být upřímný, tak někdy ano. Jsi silná, zvládla by jsi to beze mě, ale chápu, že v té situaci v jaké jsi byla, bylo těžké se rozhodnout. Rozhodla ses, sice špatně, ale rozhodla. To se už změnit nedá a já se to snažím brát, tak jak to je."
"Takže... by jsi chtěl být znovu člověkem?"kuňkla jsem a Angeal se na mě zmateně podíval.
"Ano. Proč ty otázky?"zajímal se Angeal a já se pousmála.
"Jen jsem tak přemýšlela a chtěla jsem vědět jak to bereš."řekla jsem a zvedla se k odchodu.
"Ty už odcházíš?"udivil se a já přikývla.
"Mám toho hodně na práci, jo a mimochodem... Mohl by jsi k mojí jednotce přiřadit někoho jiného než Gravese? Mlátí vojáky do bezvědomí."vzpomněla jsem si mezi dveřmi.
"A proč jí nevelíš ty sama?"zeptal se Angeal a já se zarazila.
"Nejsem si jistá, že bych to teď zvládla. Musím zařídit jednu věc a nevím jak dlouho mi to bude trvat."vysvětlila jsem a Angeal pokrčil rameny.
"Jak chceš."
"Jo... Tak ahoj."zamumlala jsem a odešla.

Seděla jsem na posteli a četla si dopis, který jsem tu hodlalal po sobě nechat. Telefon jsem nechala rozduplý na zemi. Naposledy jsem se prošla po bytě, než jsem za sebou byt zabouchla. Nechala jsem tam všechno, kromě zbraní. Pomalu jsem odcházela a dávala si záležet, aby mě zachytili bezpečnostní kamery. V garáži jsem nasedla na motorku a nastartovala.
"Odjíždíš?"ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a přikývla.
"Nemám důvod tu už zůstávat."řekla jsem tiše a Reno se uchechtl.
"Přece to nemůže být tak zlý, aby jsi musela odejít, ne?" Dlouze si potáhl z cigarety a vyfoukl obláček kouře.
"Reno... Já... Zpackala jsem jim životy už dost. Beze mě všem bude líp."zamumlala jsem a Reno zavrtěl hlavou.
"Blbost!"zavrčel a já se pousmála.
"Měj se hezky."řekla jsem a odjela.


Dojela jsem do jedné obyčejné vesnice. Zaparkovala jsem před penzionem a opatrně nakoukla dovnitř.
"Dobrý večer."pozdravila jsem postarší dámu, která seděla za pultem.
"Dobrý večer. Čím Vám mohu posloužit?"zeptala se a mile se usmívala.
"Máte ještě nějaký volný pokoj?"zeptala jsem se a dáma zavrtěla hlavou.
"Je mi líto, ale dnes máme plno. Zkuste to v další vesnici, je tam nový krásný penzion."
"Aha. Mockrát děkuji. Nashledanou."zamumlala jsem a s povzdechem se posadila na motorku. Vytáhla jsem mapu a hledala cestu do nejbližší vesnice. Byla jsem asi 50 km od Gongagy, ale chtěla jsem se tomu místu vyhnout, jak jen bude v mých možnostech. Nastartovala jsem a rozjela se k další vesnici. Pezion jsem naštěstí našla hned, ale moje nadšení opadlo, když mi bylo řečeno, že mají plno. Povzdechla jsem si a posadila se venku na obruvník. Tak moc jsem toužila po posteli. Nespala jsem v pořádné posteli více než 2 měsíce. Nakonec asi přece jen budu muset do Gongagy, pokud nechci celou noc vyskakovat ze spacáku se zbraní v ruce, protože jsem slyšela kolem se něco šustnout. Naskočila jsem na motorku a rozjela se do Gongagy. Samozřejmě se opakovalo to samé jako v předchozích penzionech. Vyběhla jsem ven z penzionu a vztekle nakopla nedaleký pařez.
"Zatraceně! Není možný, aby byly všechny penziony v okolí tak narvaný. Kdo by asi jezdil na dovolenou do takovýho zapadákova?"frflala jsem tiše a zarazila se, když jsem ucítila v zádech něčí pohled. Rozhlédla jsem se a uviděla na okně, jak se nepatrně zavlnila záclona. Asi jen nějaký zvědavec, řekla jsem si a mávla nad tím rukou.
"Takže dneska spím venku... No super! Zrovna, když má celou noc pršet. To je ale pech..."remcala jsem a natáhla si karimatku pod jeden strom.

Zack se podíval z okna a ztuhl. Promnul si oči a podíval se znovu,aby se přesvědčil, že se mu to přece jen nezdálo. Stála tam Sarah a prohlížela si penzion naproti jeho domu. Vešla dovnitř a za pár minut se se zoufalým výrazem výrazem vyřítila ven. Chvíli tam nadávala, než se rozeběhla k jednomu z pařezů a začala ho rozzuřeně okopávat, než se zarazila a otočila se. Zack odskočil od okna a opatrně nakoukl ven. Sarah si roztáhla karimatku pod strom a začala si rozestýlat. Zack se pobaveně podíval na nebe zatažené těžkými bouřkovými mraky a s úsměvem šel připravovat večeři.

Za tmy jsem si tam lehla, zachumlala se do spacáku a přez sebe a samozřejmě i přes motorku. Chvíli byl klid, ale kolem desáté hodiny začalo počasí řádit, jako zběsilé. Byla jsem mokrá jako myš. Plachta mě moc před deštěm neochránila, protože byla už přece jen hodně opotřebovaná a místy děravá. Otřásla jsem se zimou a toužebně se podívala na jeden z domů, ve kterém se svítilo.

Zack se podíval ven z okna a povzdychl si, když uviděl Sarah jak se krčí pod stromem. Musela být mokrá na kost. Oblékl si bundu a vyšel ven.

Uvidělajsem jak se dveře jednoho z domů otevřely a z nich vystoupila mužská postava. Muž rychle zamířil ke mě a já zatnula zuby, aby jsem jimi přestala cvakat. Muž si stoupl nade mě a já se zamračila.
"Vezmi si věci a pojď."řekl neutrálně a já se zarazila, než jsem se začala spěšně pakovat. Následovala jsem muže do domu a zavřela za sebou dveře. Muž byl doposud ke mě otočený zády, ale s určitostí jsem věděla, že je mladý. Stáhl si kapucu a svékl bundu a mě se málem podlomili kolena, když se ke mě otočil s chladným pohledem.
"Zacku..."špitla jsem.
"Koupelna je nahoře naproti schodům. Oblečení na převlečení ti donesu."řekl chladně a odešel. Šla jsem se osprchovat. Když jsem vyšla ze sprchového koutu, na stoličce ležel připravený ručník a oblečení. S povzdechem jsem se ustrojila a sešla dolů najít Zacka. Našla jsem ho v kuchyni u stolu.
"Zacku...Proč..."chtěla jsem se ho zeptat proč odešel, ale zmlkla jsem, když na mě upřel nepřístupný pohled.
"Budeš spát v obýváku. Dobrou."řekl a odešel. Zůstala jsem tam zmateně stát, než jsem se vzpamatovala z šoku a šla si lehnout.

Ráno jsem se vzbudila a plácla se na čelo, když mi došlo, že moje jediné oblečení jsem nechala v koupelně nepověšené. S povzdechem jsem vyšla schody a vpadla do koupelny. Hledala jsem moje oblečení, ale bylo pryč. Povzdechla jsem si a šla zpátky do obýváku, kde jsem po sobě aspoň odestlala a pak si sedla a čekala, než se Zack vzbudí, aby jsem se ho zeptala kam se podělo mé oblečení. Zack sešel asi až za hodinu a půl a probodl mě udiveným pohledem.
"Mohla sis zapnout televizi."řekl a pokračoval do kuchyně. Zvedla jsem se a šla za ním.
"Kde je moje oblečení?"zeptala jsem se mírně a Zack se ke mě otočil zády.
"Proč? Spěcháš?"zeptal se jako by nic a já si povzdechla.
"Ne, ale chtěla jsem odejít už před několika hodinami."zamumlala jsem a Zack pokrčil rameny.
"To asi nebude možné, protože jsem ho dal prát."řekl a já přikývla.
"Děkuju, ale to jsi nemusel."
"Nemusel, ale bylo pěkně špinavé."řekl a odešel. Schlíple jsem se odpajdala do obýváku a posadila se na gauč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Drac-Lebrun Drac-Lebrun | Web | 18. dubna 2013 v 18:06 | Reagovat

Já chci vědět, jestli něco bude!!! Když se zase konečně setkali. A jestli oba udělaj nějakou blbost, která je na delší dobu rozdělí, tak to teda nevim :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama